FRANZ AIGNER
To, co tu roste příliš rychle, nemívá dlouhého trvání
""Eine Pflanze, die schnell wächst, hat keine lange Lebensdauer."
Glaube und Heimat, 1967, č. 24, s. 1006
Tak podle svědectví Josefa Berause (i samostatně zastoupeného na webových stránkách Kohoutího kříže) zněla v němčině prorocká slova děkana Franze Aignera, který v roce 1943 oslavil ve Slavkově (Lagau) padesáté jubileum svého kněžství. Byl tu posledním německým duchovním pastýřem. Premonstrát ze Schläglu, k jehož obláčce (německy "Einkleidung", latinsky "investitura") došlo 31. srpna 1888, k vysvěcení na kněze pak 30. června roku 1893, se stal nejprve katechetou na klášterní škole (1893-1894), poté kooperátorem ve Světlíku (Kirchschlag) v letech 1894-1898, odkud se po návratu do Schläglu vydal do Ulrichsbergu, kde byl farářem v letech 1898-1915, poté farářem znovu ve Světlíku (1915-1936) a ve Slavkově (1936-1945). Tak to alespoň vypočítává webová stránka kláštera Schlägl, nazývaného kdysi česky "drkolenský" a založeného už v roce 1218. A pak je tu záznam křestní matriky hornorakouské farní obce Eberschwang s datem 4. dubna roku 1867 a s adresou Maierhof (v matrice "Mayrhof") čp. 17 o nemanželském narození chlapce pokřtěného jménem Josef jehož svobodná matka Katharina byla dcerou chalupníka a tesaře na zmíněné adrese chlapcova rodného domu Franze Zweimüllera (jinde psáno "Zweymüller") a jeho ženy Magdaleny, roz. Wambacherové z dolnorakouská už farnosti Schiltern. Chlapec byl "legitimizován", jak hlásá přípis na křestním záznamu, až matčiným sňatkem 7. února 1870 (viz opět Matricula online) s tělesným otcem chlapcovým, kterým byl Franz Aigner, nemanželský syn Theresie Aignerové, dcery z hornorakouské farnosti Altheim (viz jeho křestní záznam). Matčin křestní záznam najdeme v eberschwangské matrice. Zemřel brzy poté, co opustil slavkovskou faru, kde zůstal do 20. června 1947, v mateřském klášteře ve Schläglu 6. listopadu téhož roku, kdy stačil ještě v Čechách asi co nejskromněji a bez nároků oslavit v dubnu své osmdesátiny.
Vzpomínka na děkana Franze Seraf. Josefa Aignera
Josef Beraus
Jeden školní snímek ze Slavkova, starý přes 40 let, připomíná nám posledního německého duchovního pastýře naší domovské farnosti, dp. děkana Franze Seraf. Josefa Aignera, na obrázku s řídícím školy Franzem Prenißlem (ten je i samostatně zastoupen na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.) a školními dětmi, z nichž ti nejmladší zastupovali ročník narození 1925. Zdá se velice vhodné i po tolika letech ocenit jeho zásluhy. Děkan Aigner, kněz a člověk ryzího charakteru, věděl jak shromáždit své ovečky v domě Božím a promluvit k nim ve svých kázáních řečí srdce, víry a láskyplné naděje v duchu církve katolické. Jeho celá bytost vyzařovala blahodárnou harmonii, k níž u něho přistupovala jasnost ducha a energie vůle, umožňující mu duchovně zpracovat všechno, co ostatní dokáže skličovat. Byl tak zaujat vším, co člověka zušlechťuje. Když udeřila těžká hodina, kdy nám bylo opustit milovaný šumavský domov, postaral se ještě, aby všichni jeho farníci si s sebou odnesli alespoň své křestní a oddací listy. Z jeho života: děkan Aigner se narodil 4. dubna 1867 v rakouské farnosti Eberschwang a 30. července 1893 vysvěcen na kněze. Stal se kaplanem ve Světlíku a v Ulrichsbergu, následně farářem ve Světlíku a ve Slavkově na Českokrumlovsku (v originále "im Kreis Krummau" - pozn. překl.). V roce 1943 oslavil ve Slavkově 50. jubileum svého kněžství, tj. půlstoletí péče o duše jemu svěřené, vzhledem k délce lidského života jistě lhůta opravdu podstatná. Když obdržel povolení, že může vycestovat z Čech, rozloučil se 21. června 1947 s několika málo zde ve Slavkově pozůstalými Němci a přesídlil do premonstrátského kláštera Schlägl v Horních Rakousích. Tam byl jeho životu na odpočinku vyměřen toliko krátký čas: dne 6. listopadu 1947 ho Bůh povolal k sobě do nebeské říše. Za všechno dobré, co tento jemnocitný a dobrotivý duchovní pastýř vykonal, za jeho lásku k bližním budiž mu jménem našich krajanů vysloveno dlouho ještě poté, co zemřel, jako poděkování srdečné "Vergelts Gott!" (tj. "Zaplať Bůh!" - pozn. překl.)
Glaube und Heimat, 1975, č.15-16, s. 436-437
Hoam!, 1977 č. 1, s. 16-17
- - - - -
* Maierhof, Eberschwang (A) / Světlík / Schlägl (A) / Ulrichsberg (A) / Slavkov / † † † Schlägl (A)
