logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

ALBERT BROSCH

Heduli, heduli, hinta da Hullastau'n...


Heduli, heduli, hinta da Huullastau'a,
heduli, heduli, haum zwoa drouschn;
heduli, heduli, sakrisch haums einighaut,
heduli, heduli, hintan Buschn

Hejduli, hejduli, za houštim bezovym...


Hejduli, hejduli, za houštim bezovym,
hejduli, hejduli, dva se bili,
hejduli, hejduli, ti se tam, jen co vim,
hejduli, hejduli, semlátili!

Ten ani nevím zda vlastně veselý popěvek z Hodňova (Honetschlag) zaznamenává ve druhém svazku své slavné sbírky německých lidových písní ze Šumavy hornoplánský rodák profesor Gustav Jungbauer se jménem Alberta Brosche v záhlaví. I Brosch se narodil v Horní Plané (Oberplan) : bylo to 23. ledna 1886. Vyučil se pak hodinářskému řemeslu a usadil se roku 1919 v západočeském Chebu (Eger). Patří i podle Jungbauera k nejvýznamnějším sběratelům německých lidových písní z Čech. Shromáždil jich z Chebska 537, ze Šumavy 141, věnoval se i písňovému lidovému bohatství německých usídlenců v rumunském Banátu a haličské Volyni, dohromady na 3000 titulů! Roku 1953 mu za to byla udělena plaketa Maxe Regera. Sudetoněmecké krajanské sdružení mu propůjčilo z téhož důvodu roku 1969 Národopisnou cenu. Od času odsunu žil Brosch ve franckém Bad Winsheimu a zemřel tam 25. května 1970.

Sběratel šumavských lidových písní

Margaretha Michelová

Šumavan Albert Brosch (1886-1970) byl hodinářem a sběratelem lidových písní. Zanechal potomstvu více než 24 000 lidových písní, rýmovaček a pořekadel. Gislinde Schuster-Namerová a její matka Walli Schuster-Terpeschová, dcera Broschovy sestry Walli Terpesch-Broschové (její snímek z roku 1913 najdeme ve fotobance českokrumlovského Muzea Seidel - pozn. překl.), navštívily počátkem sedmdesátých let minulého století s jednou turistickou výpravou Horní Planou, rodiště spisovatele Adalberta Stiftera (ten je i samostatně zastoupen na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.). Poněvadž tam přišel na svět i jejich dědeček, resp. pradědeček Gabriel Brosch (v křestní matrice je jeho příjmení u záznamu o narození syna Alberta psáno Brož stejně jako synovo - pozn. překl.), který tu pak měl i hodinářský obchod, hledaly jeho rodný dům. Na městském úřadě dostaly starý plán městečka a zjistily, že Broschův dům už neexistuje, stál však původně vedle rodného domu Stifterova. Z vyprávění věděly, že Walli Broschová si s dětmi ze Stifterových stavení hrála na půdě, kde byly i rukopisy slavného autora.
Už Wenzel Brosch (1819-1884), prapraděd Ghislinde Schuster-Namerové, provozoval v Horní Plané hodinářské řemeslo. Jeho syn Gabriel byl kromě toho fotograf a vedl i vlastní fotoateliér. Jako první cyklista široko daleko budil velkou pozornost. "Wenn er mit seinem englischen Veloziped in einen schwarzen Radmantel gehüllt und eine Staubwolke hinter sich lassend, durch die Gegend fuhr, bekreuzigten sich die Leute, weil sie glaubten, dass etwas nicht mit rechten Dingen zugehe, ihn gar für den Teufel hielten" (tj. "Když se svým anglickým velocipedem, zahalen v černém cyklistickém plášti a zanechávaje za sebou oblaka prachu, brázdil široké okolí, lidé se křižovali, poněvadž věřili, že tu není něco v pořádku, a považovali ho dokonce za ďábla." - pozn. překl.), píše jeho vnuk Helmut Brosch.
Albert se u otce vyučil hodinářskému řemeslu, pomáhal mu i při fotografování, přičemž mu především za putování po venkovních cílech nosíval těžký aparát. Roku 1904 s vyučením skončil. Následně se vydal na vandr a poznával nejrůznější lidi i národnostní skupiny.


Sudetendeutsche Zeitung, 2017, č. 37, s. 5

- - - - -
* Horní Planá / Hodňov / † / Bad Winsheim (BY)

Obrazové přílohy:
(ukázky)

Jeho matka Marie
Se svými sourozenci je on ten stojící vlevo
Jeho sestra Walli na snímku z fotoateliéru Seidel z 31. srpna 1913
Jeho rodná Horní Planá na staré pohlednici drážďanské firmy Göhler

zobrazit všechny přílohy



Dostupné zdroje v JVK:

TOPlist