WENZEL GULDAN

Stavení čp. 14 v Mašovicích a jeho majitelé

Tak řečený Routschen-Hof (místní označení vykládá Wenzel Guldan na jiném místě z českého příjmení "Rouček" či "Roučka", souvisejícím podle něho s německým slovesem "roden", tj, "klučit, vzdělávat zemi" /podle české příručky "Naše příjmení" však spíše s příslovcem "ruče", tj. "rychle, hbitě", i v němčině ostatně sloveso "rutschen" znamená "klouzat, smýkat", resp. podstatné jméno "Rutscher" má význam "neposeda", či s označením člověka, který "má něco s rukou" nebo "nemá ruku"/! - pozn. překl.) čp. 14 je poprvé zmiňován v roce 1587 v digitálně dostupném urbáři horšovotýnského a čečovického panství (pod úvodním titulem "Teyn Horssowský a Panstwí Czecziowské" - pozn. překl.),
Kotuha ("Koťuha" je výraz dosud zachovaný na Slovensku ve významu "prostopášník", případně "roztopášník", tj. člověk bujný, svévolný, hýřivý - pozn. překl.) byl roku 1587 majitelem, poplatným panství (v originále "der Herrschaft zinspflichtig" - pozn. překl.), a to

v penězích:
16. října ns svatého Havla (v originále "zu St. Gallus" - pozn. překl.) 14 grošů
na hrad Herštejn (v originále "an die Burg Hirschstein" - pozn. překl.) 4 groše

v naturáliích:
žita
pšenice
ječmene
hrachu
ovsa

10 korců
1 korec
2 korce
1 korec
6 korců

Roku 1654 je zmiňován v berní rule (Berní rula 23, kraj Plzeňský, s. 646 - pozn. překl.) jako majitel Adam Gruber. Rod Gruberových byl na témže místě usedlý přes 250 let. K usedlosti Routschen-Hof. náleželo 36 korců (jiter) orné půdy, z toho 10 jiter osetých ozimem a 10. jiter jařinou, 16 jiter zabírala půda ležící ladem (v originále "16 Strich waren Brachland" - pozn. překl.). Lada byla užívána jako luka či pastviny. Co do stavu dobytka byli tu 3 voli "do tahu" (v originále "3 Gespanne /3 Ochsen/" - pozn. překl.), 3 krávy, 2 kusy mladého skotu (v originále "2 Stück Jungvieh" - pozn. překl.), 8 ovcí a 7 prasat.
V letech 1700-1730 byl majitelem syn Adam Gruber. V roce 1700 náleželo k usedlosti 35 korců špatné orné půdy. Luční výnos (v originále "der Wieswachs" - pozn. překl.) představoval 4 dvojspřežní fůry sena a 2 dvojspřežní fůry otavy (tj. sena z druhé seče).
Tzv. "ohledání" (v originále "Okular-Visitation" - pozn. překl.) z roku 1722 udává velikost usedlosti číslem 8 12/16 korců dobré, 11 9/16 prostřední, 22 14/16 špatné a 1 10/16 tzv. "Trischboden" (tj. "žitné" půdy - pozn. překl.). Luční výnos představoval 5 ½ dvojspřežních fůr sena a 2 dvojspřežní fůry otavy. Co do stavu dobytka byli tu 2 koně, 2 voli, 2 krávy, 2 kusy mladého skotu, 3 ovce. 1 prasnice a 3 selata.
V roce 1730 náleželo k usedlosti 43 15/16 korců orné půdy a 1 4/16 korce pastvin. Luční výnos představoval 5 ½ dvojspřežních fůr sena a 2 dvojspřežní fůry otavy.
V knize přiznávek (v originále "im Fassionsbuch" - pozn. překl.) z roku 1787 k josefínskému katastru jsou v Mašovicích čp. 14 zaneseni zde narozený Johann Georg Gruber a jeho choť Eva, roz, Schwarzová původem z Kocourova (v originále "geb. in Kotzoura" - pozn. překl.), okres Horšovský Týn (v originále "Kreis Bischofteinitz" - pozn. překl.). K usedlosti patřilo 52,69 korců orné půdy, 9,53 korců luk a pastvin, jakož 0,33 korců zahrady.
Roku 1808 převzal usedlost dne 7. listopadu 1782 zde na čp. 14 v Mašovicích narozený syn Andreas Gruber se svou ženou Barbarou, roz. Steinbachovou, nar. dne 20. května 1788 v Polžicích (v originále "in Pollschitz", ta malá ves je dnes částí obce Srby - pozn. překl.) čp. 8. V parcelním protokolu (v originále "in Grundparzellen-Protokoll" - pozn. překl.) z roku 1838 jsou stále ještě uvedeni jako majitelé.
V roce 1854 jsou na vloženém archu k parcelnímu protokolu (v originále "im Einschaltungsbogen zum Grundparzellen-Protokoll" - pozn. překl.) zaneseni jako vlastníci Andreas Gruber s chotí Evou, roz. Tauerovou původem z usedlosti Gill-Hof v Otově (v originále "in Wottawa" - pozn. překl.), okres Horšovský Týn. K čp. 14 náleželo 57,45 korců orné půdy, 9,53 korců luk a 0,33 korců zahrady.
Roku 1869 převzal usedlost čp. 14 v roce 1845 zde narozený syn Joseph Gruber s manželkou Barbarou, roz. Mahalovou, nar. 30. dubna 1853 na usedlosti Lossen-Hof v Medné (v originále "in Meeden" - pozn. překl.) čp. 9, okres Horšovský Týn. Z tohoto manželství vzešlý syn Josef zemřel v Mašovicích už v dětském věku a byl pochován na hřbitově v Meclově (v originále "in Metzling" - pozn. překl.).
Kolem roku 1870 byly v Mašovicích na parcele XIV, katastrální část "Hinterm Zwach" (v originále "in Flur XIV, Gemarkungsteil ‚Hinterm Zwach‘" - pozn. překl.)nebo (Hinterm Wirt" vymýceny poslední zbytky pralesa a půda obdělána (v originále "und das Land urbar gemacht" - pozn. překl.). Joseph Gruber se při těchto pracích smrtelně zranil. Jeho a synovou smrtí rod Gruberů, usazený v Mašovicích od roku 1600, vymírá.
Dne 11. září roku 1871 vstupuje vdova Barbara Gruberová, roz. Mahalová, do svého druhého manželského svazku s Johannem Guldanem, nar. dne 23. června 1848 na usedlosti Markowitzer-Hof v Mašovicích čp. 13. Z tohoto manželství vzešly děti Johann, Andreas, Anton, Anna, Magdalena a Maria. Všech šest sourozenců se narodilo v Mašovicích čp. 14. Anna zemřela v Mašovicích už v dětském věku a byla pochována v Meclově. Andreas, nar. 27, listopadu 1877, se stal úředníkem (vrchním revidentem) auditorského úřadu (v originále "im Rechnungsprüfungsamt" - pozn. překl.) c.k. říšské dráhy v Liberci (v originále "in Reichenberg" - pozn. překl.). Svůj služební poměr musel v roce 1918 ukončit (v originále "musste er seinen Dienst quittieren" - pozn. překl.), poněvadž byl Němec a chtěl jím zůstat. Převzal nějaké plnomocné zastoupení (v originále "eine Papiervertretung" - pozn. překl.), které provozoval až do konce druhé světové války. V roce 1945 byl poté, co válka skončila, zatčen českými úřady, a bez obžaloby, výslechu či rozsudku držen po jeden rok v českém trestném lágru. Po vysídlení do hesenského Gustavsburgu nad Mohanem (v originále "nach Gustavsburg/Mainz" - pozn. překl.) zemřel ve věku 85 let v nemocnici města Rüsselheim nad Mohanem a byl pochován v Gustavsburgu. Anton, nar. 1892, se vyučil tkalcem hedvábí (v originále "erlernte die Seidenweberei" - pozn. překl.) a navštěvoval odbornou textilní školu v Rumburku. Padl ve věku 23 let v Rusku za první světové války. Magdalena, nar. 1892 byla v Mariánských Lázních (v originále "in Marienbad" - pozn. překl.) provdána za cestářského mistra Schimanu z Horního Valdorfu (dnes část města Horšovský Týń - pozn. překl.). Zemřela ve věku 40 let a je pochována na meclovském hřbitově. Maria, nar. 1898, byla provdána v Horšovském Týně za zámečníka Ubla. Zemřela roku 1925 ve věku 27 let v Horšovském Týně a byla na tamním hřbitově i pochována.
V roce 1910 převzal usedlost syn Johann Guldan, nar. tam 11. července 1875, se svou ženou Katharinou, nar. 24. dubna 1886 na stavení Höpfl-Hof v Srbech (v originále "in Sirb" - pozn. překl.) čp. 14. na okrese Horšovský Týn. Manželský pár měl 4 děti. Prvorozený chlapec zemřel brzy po narození, další z ratolestí, dcera Anna, se narodila 5. července 1912, syn Anton 21. března 1914 a nejmladší, syn Wenzel (pisatel německého originálu těchto řádků - pozn. překl.), dne 30. listopadz roku 1918. Všichni 4 sourozenci se narodili na usedlosti čp. 14 tu v Mašovicích.
Johann Guldan byl v letech 1918-1922 mašovickým starostou (v originále "Ortsvorsteher /Bürgermeister/" - pozn. překl.). Jeho matka Barbara, roz. Mahalová, ovdovělá Gruberová, zemřela dne 26. června 1923 ve věku 70 let a její muž, jeho otec Johann Guldan starší, dne 3. prosince téhož roku 1923 pětasedmdesátiletý. Oba zemřeli v Mašovicích a byli oba pochováni na meclovském hřbitově.
Johann Guldan (syn) zemřel dne 9. března 1937 ve věku 62 let v Mašovicích čp. 14 a byl rovněž pochován na meclovakém hřbitově.
V roce 1943 převzal rodičovský majetek, který nadále obhospodařovala jeho matka, syn Wenzel, v té době ovšem ještě jako voják wehrmachtu na frontě. Stal se posledním německým majitelem osmnáctihektarové usedlosti německy řečené Routschen-Hof.
Roku 1946 byly jeho matka a sestra vysídleny do obce Schwarzenberg v severohesenském zemském okrese Melsungen (dnes je Schwarzenberg jen místní částí města Melsungen - pozn. překl.). On sám přišel do Schwarzenbergu z amerického zajetí koncem téhož roku 1946. V obci Röhrenfurth (dnes rovněž jen místní část města Melsungen - pozn. překl.) se u firmy Schneider vyučil zednickému řemeslu, v roce 1957 složil mistrovskou zkoušku a byl až do penzijního věku činný v úřednické službě. Od 31. července 1948 je ženat s Elisabeth, roz. Wenzelovou (*22. července 1922 v Melsungen). Manželství zůstalo bezdětným. Manželský pár obývá vlastní dům (ve městě Rietberg na řece Emži v zemském okrese Gütersloh v německé spolkové zemi Severní Porýní-Vestfálsko - pozn. překl.).
Anna Guldanová se provdala za rolníka Ernsta Rödera z hesenské obce Birstein. Její muž zemřel roku 1972. Z manželství vzešel syn Herbert.
Anton Guldan je lékařem a provozuje lékařskou praxi ve Stuttgartu. Od 1. dubna 1942 je ženat s Franzi, roz. Rothovou z Vídně (v originále "aus Wien" - pozn. překl.). Z manželství vzešla dcera Karin.
Paní Katharina Guldanová, roz. Höpflová, zemřela 7. listopadu roku 1971 ve věku 86 let u své dcery Anny v Birsteinu a je pochována na tamním hřbitově.

Současné adresy:
Wenzel Guldan, Wulfhorstweg 31, 4835 Rietberg 1
Anna Röderová, roz. Guldanová, Auf dem Einsiedel 7, 6484 Birstein
Anton Guldan, Brunnwiesen 49 a, 7000 Stuttgart 75 (Riederberg)

Ortschronik Maschowitz (1983), s. 157-159.

Ty tři adresy jsou pro úmrtí všech tří sourozenců Guldanových dnes ovšem neplatné. Manželka Wenzela Guldana, která byla věrnou spolupracovnicí mužovou na pamětní knize jeho rodných Mašovic, zemřela 7. ledna roku 1987 v nemocnici města Bielefeld ve spolkové zemi Severní Porýní-Vestfálsko. Její muž, řečený doma "Routschn Wenz", byl jejím skonem ochromen natolik, že se nejen vzdal funkce rodáckého zpravodaje (doslova "rodácký pověřenec", "Ortsbetreuer/OB") za Mašovice v krajanském periodiku "Glaube und Heimat", kterou nezištně konal od roku 1981, nýbrž i prodal dům v Rietbergu a požádal o přijetí do seniorského domova v Melsungen. Poté, co utrpěl zlomeninu nohy, skončil však na nemocničním lůžku tamní nemocnice, kde 3. června 1989 i zemřel. V Melsungen, hesenském městě proslulém svým historickým jádrem plným hrázděných domovních štítů, se konal 7. června téhož roku i pohřební obřad. Je to přece jen o více než sto kilometrů blíže dávnému domovu než by to bylo z Rietbergu.

- - - - -
* Mašovice, Meclov / † † † Melsungen (HE)