logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

JANS ENIKEL

Wock von Rôsenberc


Dô kom der Wock von Rôsenberc,
der fuort ein liehten halsberg,
daz in diutschen rîchen
im niht moht geglîchen;
der het vil guot ringe,
er was brâht von Kerlingen;
und des halberges ein decke,
die fuort der selbe recke
und einen rôten samît
den er über den harnasch leit,
mit wîzen rôsen bestreut;
der helt sich des vil vaste vreut.
die rôsen wârn von berlen wîz
geworht mit vil guotem vlîz,
sîn schilt, sîn decke wâren sam,
wan es dem ritter vil wol zam,
er het ouch an sîner zal
hundert ritter über al,
die warten ûf den ritter guot;
des was er vrô und wol gemuot.

Vok z Rožmberka


Vok z Rožmberka tady jel,
v zářivém brnění se skvěl,
že v německé říši
nic je nepřevýší;
zbroj dobré kroužky má,
je z Francouzska dodaná;
přes sebe pak má krytí,
na reku tom se svítí
tam na rudém sametu
bělostné růže v květu,
jež jak by po něm rozesel;
hrdina nad tím převesel.
Ty růže s velkou pílí
jen z perel tkány byly,
s růžemi kropíř i sám štít
rytíře věru ozdobit
umí, jenž při sobě má jet
stovku rytířů na počet.
Z nich pána svého každý ctil;
on šťasten, dobré mysli byl.

Jihočeský sborník historický, 1990, č. 4, s. 177

P.S. Kerlingen je středověké německé pojmenování pro Francii jako země Karla Velikého (dalo by se povědět česky třeba Karlovsko). Kerlingen je jinak i město v dnešním Sársku či obec v Lotrinsku (Lorraine), francouzsky zvaná Kerling-les-Sierck. Dnes "velký region" SaarLorLux překračuje hranice tří zemí: SRN (z ní zahrnuje Sársko a Porýní-Falcko), Francie (z ní Lotrinsko), Lucemburska (to zahrnuje celé) a Belgie (z ní Valonsko).

Jans Enikel znamená vlastně Jans vnuk (der Enkel), tedy vnuk Janse, tj. někoho známějšího téhož jména. Děd Jansův byl totiž významným patricijem města Vídně, otec či snad strýc Konrad zdejším městským rychtářem, vyznamenaným roku 1239 rakouským vévodou Friedrichem II. Babenberským. Někdy kolem roku 1240 se mu také narodil syn (či synovec) Jans. V roce 1262 vstoupila vdova po Konradovi do kláštera. Z matčiny strany byl Jans "Enikel" spřízněn s významnými vídeňskými patricijskými rodinami Paltramových a Greifových. Zmínky o něm se objevují v rozmezí let 1272-1302, od roku 1275 s označením "Jans der Schreiber", což může dokládat, že byl městským písařem. Doloženi jsou i jeho syn Konrad a synovec Jörg. Text o Vokovi z Rožmberka jsou verše 3099-3118 Enikelovy nedokončené skladby Fürstenbuch (tj. Kniha o knížatech), celkově čítající 4258 veršů a líčící rakouské dějiny a dějiny města Vídně mezi lety 1025-1246. Téměř třetina obsahu je věnována podrobnému zachycení bitvy u Lávy (rozuměj Laa an der Thaya těsně u hranic Rakouska s Českou republikou), ve které rakouská vojska odrazila vpád českých oddílů vedených vévodou Oldřichem Korutanským (Ulrich III. von Kärnten, také "von Spanheim"). Hned po něm a po členech moravsko-dolnorakouského rodu Sirotků (Waisen) Siegfriedovi IV. a Kadoldovi II. je dvaceti verši představen Vok z Rožmberka a po něm i několik dalších šlechticů z Čech a Moravy. Co vlastně víme o Vokovi I. kromě známé skutečnosti, že jeho jméno znamená vlastně Vlk (podobně třeba jako srbské Vuk či ukrajinské Vovk)? Žil někdy v letech 1220-1262 (zemřel v červnu 1262 ve Štýrském Hradci /Graz/) a byl synem zakladatele rodu Vítka "mladšího", také Vítka III. z Prčice (1194-1236, zván také "z Přícu", na pečetním erbu je však psán "de Plankenberc", přičemž některé prameny obojí přídomky ztotožňují), jeho sídlem pak byl Rožmberk nad Vltavou (Rosenberg), který založil ještě jako Vok z Prčice a po němž se začal psát "z Rožmberka". Správcoval Horním Rakousům a Štýrsku, zřejmě i na popud své ženy Hedviky ze Schaunberga založil klášter Vyšší Brod (Hohenfurth), osazený mnichy z Wilheringu, kláštera ležícího v kraji ovládaném Schaunbergy. Už tím 13. stoletím zůstává prostor vymezen na věky dopředu, pokud jsme ochotni to přijmout.

- - - - -
Vídeň (A)

Obrazové přílohy:
(ukázky)

Titulní list lineckého vydání (1618) Enikelova díla "Fürstenbuch" s pasáží o Vokovi z Rožmberka
v dobově fonetickém přepisu
Titulní list novodobé edice jeho Kroniky světa z roku 1900 (ed. Strauch)
Rožmberský jezdec na bráně vyšebrodského kláštera je zpodobením jeho zakladatele
Motiv rožmberského jezdce ve štukové výzdobě tzv. zlatého sálu na zámku Kratochvíle u Netolic

zobrazit všechny přílohy

TOPlist