STEFAN KERSCHBAUM
Čím více vzpomínám na obyvatele naší vsi, tím silnější je ve mně pokušení o nich napsat...
Filipova Huť (v originále "Philippshütten" - pozn. překl.)
Čím více vzpomínám na obyvatele naší vsi, tím silněji ve mně roste pokušení o nich něco napsat, třeba nějakou krátkou povídku (v originále "Kurzgeschichten über sie" - pozn. překl.). Rád bych svým vyprávěním podal zprávu, jak muži a ženy žili v oněch časech (rozuměj před vyhnáním - pozn. překl.). Dnes chci dát k lepšímu jednu veselou historku našeho policejního úředníka Franze Stadlera, řečeného "Seppn-Franz". Ti starší z nás si ještě vzpomenou na zatemnění během války (rozuměj té druhé světové, kdy byla i Filipova Huť součástí nacistické "Třetí říše" - pozn. překl.). V celé vsi nebylo k vidění jediné světlo (v originále "kein Lichtschein" - pozn. překl.). Když se šlo spat (v originále "beim Zubettgehen" - pozn. překl.), poté, co se světlo zhaslo, bylo zatemnění z jednoho okna sejmuto, aby se tma přece jen trochu zmírnila. Druhého dne ráno mnozí zapomněli to okno zase zatemnit. "Seppn-Franz" kontroloval, zda se předpisy o zatemnění opravdu dodržují. U "Leitn-Kiliana" (dnes zcela zaniklá osada Großpreisleiten čp. 1: Kerschbaumová Theresia, Kerschbaumovi Kilian a Justine, viz "Im Lande der künischen Freibauern 2 /2021/", s. 504 - pozn. překl.) a našel bez zatemnění okna u Justiny a u staré "Krickl-Resi". Resi ho chtěla přelstít a schovala poplašnou lucernu pod svou dlouhou sukni mezi nohy. On ale přece jen něco viděl a zůstal u obou tak dlouho, dokud se Resi neudělalo pod tou sukní přece jen přespříliš horko. Vyndala lucernua byla jí pro výstrahu uložena pokuta 2 říšských marek.
Dneska vám chci vyprávět něco o "Ferdl-Nal" (rozuměj manželku Ferdinanda Vatera a pisatelovu "bábu" /"Nal" či "Ahnl"/ Theresii, roz. Wolfovou /*22. července 1852 v Modravě /Mader/ čp. 89/: její dcera Anna, provd. Kerschbaumová, se stala pisatelovou matkou - pozn. překl.). Její druhý syn Hermann (*29. ledna 1875 ve Filipově Huti čp. 15 na stavení řečeném "Ferdl-Haus") se vrátil domů ze základní vojenské služby. Nedokázal si nic uspořit z vojenského žoldu a potřeboval naléhavě peníze na štěpánské posvícení v Kvildě (v originále "für die Stefanie-Kirwa in Außergefild" - pozn. překl.). Sladkými slovy přemlouval svou matku, aby mu poskytla nějakou hotovost. Odpověď zněla: "Mei lieber Bua, ich habe doch selber nicht viel." (tj. "Můj milej hochu, sama přece nemám nazbyt." - pozn. překl.) Jeli s jednou zápřeží (v originále "mit einer Gespann" - pozn. překl.) pro fůru palivového dříví k Linemoas. Když přejížděli hráz Heibl-Schwelle, zkusil to ještě jednou: "Muda, wenn du mir kein Kirwa-Geld gibst, ertränke ich mich." (tj. "Mami, jestli mi nedáš peníze na to posvícení, utopím se." - pozn. překl.) Skočil z žebřiňáku do nádrže a vynořil se přibližně 30-35 metrů u nejbližšího břehu. Ona křičela a volala pak za ním: "Ja, du kriegst dein Kirwa-Geld." (tj. "Ano, máš ty svoje peníze na posvícení mít." - pozn. překl.) Po nějaké době vylezl z vody a s jásotem jí mával vstříc. Teď byl zase v klidu. Matka mu dala slíbené peníze, jen povídá: "Du verhöjter Bua, ich hätte doch wissen müssen, dass du schwimmen kannst, denn du hast ja bei den Pinernieren gedient." (tj. "Ty zpropadený chlapče, měla jsem přece vědět, že umíš plavat, když byls na vojně u pionýrů." - pozn. překl.)
Ještě od mé babičky něco o jídle a pití. Vyprávívala často o různých věcech k snědku a zažití, měla pak pro ty chody na každý den v týdnu jména, která dnes včetně těch nářečních označení dnů sotva komu co povědí. Chci ta její slova právě proto zaznamenat pro budoucí paměť: "Es gab am Moda: Nuderl, am Irda: Dowercher, am Pfinsta: Gurgelschneuzter, am Freida: Zejtn, am Samsda: Frontzen, am Sunda: Wackerl oder Dolgerl." (tj. "V pondělí nudle, v úterý drbáky, ve středu krky, v pátek placky, v sobotu trhanec, v neděli večka nebo vdolky." - pozn. překl.). O zvláštních příležitostech se ojediněle mohly podávat i masité pokrmy. Nějaké přejídání nebylo v těch časech opravdu žádným problémem. A jistě hrály svou rozhodující roli i stálé tělesné nároky a dobré svaly vyžadující práce. Fotografické snímky našich prarodičů poskytují zásadní informaci, jak štíhlí a pohybliví byli.
Hoam!,1998, s. 616
Hoam!,1998, s. 702-703
Hoam!,1998, s. 869,
Podle vlastního vyjádření v časopise "Hoam!", 1997, s. 605, převzal v lednu toho roku 1997 od krajana Horsta Kortuse funkci rodáckého zpravodaje pro Filipovu Huť, kde se narodil 16. července (v indexu kvildské matriky je uvedeno datum křtu 17. července) roku 1929 Aloisi Kerschbaumovi a jeho ženě Anně, roz. Vaterové (ta je zastoupena i samostatně na webových stranách Kohoutího kříže) ve stavení čp. 69, které si rodiče sami zbudovali po své svatbě na Kvildě 7. února roku 1921. Časopis "Hoam!" sice připomíná pod šifrou St. K. roku 1999 k 16. červenci vlastní 70. narozeniny, jeho příspěvky tím však ustávají. Podle matčina vyjádření z roku 1987 působil tehdy jako celní úředník v příhraničním Philippsreutu a ona u něho žila, pravděpodobně v Grafenau, kde je uváděna později jeho adresa a kde matka oslavila devadesátiny. Stefan Kerschbaum zemřel 14. června 2015 v Deggendorfu.
- - - - -
* Filipova Huť / Philipsreut (BY) / Grafenau (BY) / † Deggendorf (BY)
