Franz Marek
Ze dvou farních kronik
Co se vlastně stalo v Pavlově Studenci
Do doby kněžského působení faráře Antona Waltera (je i samostatně také díky záznamům Franze Marka zastoupen na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.) v Pavlově Studenci (v originále "in Paulusbrunn" - pozn. překl.) spadá ještě ozvuk neblahé zdejší přítomnosti Walterova předchůdce, tj. od 20. září 1867 do 14. září 1868 tu ustanoveného františkánského řádového kněze jménem Andreas Hüttisch. Tento nešťastný muž, ve františkánském řádu vážený a s úctou přijímaný (v originále "angesehen in seinen Orden und mit Ehren behandelt" - pozn. překl.), vedl v Pavlově Studenci pohoršlivý život (v originále "ein anstößiges Leben" - pozn. překl.), navázal milostný vztah s jednou právě osmnáctiletou dívkou příjmením Travniček, jejíž rodiče provozovali ve vsi Wittichsthal (osada obce Pavlův Studenec zanikla pod českým místní jménem Pomezná po roce 1945, v době kolem roku 1838 měla 21 stavení se 186 obyvateli, 3 hostince, poštu a celnici - pozn. překl.) hostinec, patřící nyní panu Josefu Spannerovi, vzal tu osobu k sobě na faru a delší dobu s ní žil. Jak někdejší městský farář Grötsch v příhraničním bavorském Bärnau vyprávěl, odložil Hüttisch svůj řádový oděv, nakupoval často oblečen v mysliveckém a choval se jako žertovný požitkář. To děvče se později vdalo a brzy zemřelo. Hüttisch odpadl od víry (v originále "apostasierte" - pozn. překl.), odešel do Saska, žil pak jako mluvčí volnonáboženské obce v Norimberku (v originále "als Sprecher eininer freireligiösen Gemeinde in Nürnberg" - pozn. překl.), oženil se tam a měl raněn mrtvicí náhle skonat. Do Pavlova Studence se vracel, bydlel u rodičů Trávníčkové, stýkal se s farářem Walterem a řídícím učitelem Forsterem, pak sem zajížděla i jeho a Trávníčkové dcera Eva, která po otcově smrti žila v Norimberku u své nevlastní matky a někdy v roce 1894 tam zemřela.
Kronika fary Pavlův Studenec 1839-1938
P.S. Místy nečitelný zápis, psaný Markem v době, kdy v Pavlově Studenci od 6. listopadu 1906 do 10. září 1907 administroval, končí viditelně vytrženými stranami, i tak si ovšem uchovává ojedinělou cenu.
Farářem v Erpužicích od 1. září 1910
Novým farářem byl jmenován administrátor Franz Marek, který dne 2. října tohoto roku oslavil svou instalaci, kterou provedl bývalý farář zde v Erpužicích pan vikář Michael Mareth za přítomnosti patronátního pána Rudolfa rytíře von Kubinzky (původem židovský rod ze slovenského Vyšného Kubína /Hohenkubin/ na Oravsku, povýšený do rytířského stavu řádu Františka Josefa mj. jako vlastník přádelny bavlny ve Svatém Janu pod Skalou, první svého druhu u nás - pozn. překl.). Farář Franz Marek se narodil 13. března roku 1881 v obci Cebiv, politický okres Planá (v originále "in Zebau, pol. Bezirk Plan" - pozn. překl.), studoval na gymnáziu ve Stříbře (v originále "in Mies" - pozn. překl.), pak bohosloví v Praze, kde byl 29. června 1905 vysvěcen na kněze. V letech svého počátečního kněžského působení prodělal velmi pohnutý život. Nehledě na výbušně kypící politické proudy té doby bylo mu třeba bránit pravověrnou církev před nenávistnými útoky nepřátel (v originále "gegen Die gehässigen Angriffe der Glaubensgegner gegen Die Kirche Den Glauben" /!/ - pozn. překl.) zejména na některých šumavských farnostech, jak o tom referuje ve farní kronice Pavlova Studence, při čemž musel vést tulácký, lépe řečeno doslova cikánský život (v originále "ein rechtes Wanderleben oder sagen wir lieber ein wahres Zigeunerleben" - pozn. překl.). Sotva dorazil na nějaký post, byl zase hned dirigován jinam. Tak byl 10 měsíců kaplanem v Boru u Přimdy (v originále "in Hayd b./ Pfraumberg", rozuměj v Boru u Tachova - pozn. překl.), sotva 4 měsíce administrátorem v Brandu u Tachova (tehdy německy "/Tachauer/Brand", v originále "in Brand b./ Tachau", po druhé světové válce došlo k přejmenování na Milíře - pozn. překl.), 11 měsíců jako administrátor v Pavlově Studenci, kde zásluhou jeho úsilí zapustil pevné kořeny křesťanský "Bauernbund" (v originále "der christl. Bauernbund" - pozn. překl.), který je dodnes v plném rozkvětu, 9 měsíců znovu v Brandu u Tachova jako kaplan, 4 měsíce jako administrátor v Damnově (v originále "in Damnau" - pozn. překl.), 10 a půl měsíce jako kaplan ve městě Kladruby (v originále "in Stadt Kladrau" - pozn. překl.) a konečně, jak už výše sděleno, přichází od 1. září 1909 (tam výše je ovšem v titulku na okraji letopočet 1910! - pozn. překl.) do Erpužic.
Kronika fary Erpužice 1836-1946
P.P.S. V roce 1938 zahrnovala farnost Erpužice následující osady (všechyn v tehdejším okrese Stříbro - dnes je i samo Stříbro součástí okresu Tachov): Erpužice (Welperschitz), Blahousty (Blahussen), Kšice (Kscheutz), Lomnička (Lomitschka) se samotami Rochlov (Rochlowa) und Stockhäuseln (neměla české jméno), Malovice (Malowitz), Trpisty (Trpist), Únehle (Unola) a Svinomazy (Zwinomas). Roku 1930 čítala farnost 1845 katolíků a 17 nekatolíků.
Na rozloučenou
1946
Děkan Marek je vysídlen.
Zítra 17. června opouští farář a děkan Franz Marek farnost Erpužice (v originále "die Pfarrei Welperschitz" - pozn. překl.) a odchází do vysídleneckého tábora ve Stříbře (v originále "ins Aussiedlungslager nach Mies" - pozn. překl.), aby byl vysídlen do Německa (v češtině se vysídlení označovalo podivně mnohoznačným výrazem "odsun" - pozn. překl.). Působil v Erpužicích téměř 35 let a je podle lidského posouzení (v originále "nach menschlichen Ermessen" - pozn. překl.) posledním německým farářem tady v Erpužicích. Kéž je Všemohoucí mým průvodcem a ochráncem na těžké cestě z domova.
Tím uzavírám německé zápisy kroniky.
Franz Marek,
farář a děkan.
Welperschitz, dne 16. června 1946
Kronika fary Erpužice 1836-1946
P.P.P.S.: Ze Stříbra byly transporty v rámci "spořádaného odsunu" organizovány od 8. února 1946. Poslední odjel 11. října 1946. Doplňující odsuny probíhaly až do poloviny roku 1947. Celkem bylo z tehdejšího stříbrského okresu odsunuto 42 194 osob ve 33 vlakových a 18 automobilových transportech.
Podle záznamu křestní matriky farní obce Horní Kozolupy (Ober-Gosolup) z 13. března roku 1881, který učinil zdejší farář Nicolaus Hemerth, se tu ve vsi Cebiv čp. 5 narodil a téhož dne byl v kostele sv. Petra a Pavla (zbořeném roku 1950, když byl předtím snad úmyslně zapálen, viz web Zničené kostely!) v Horních Kozolupech pokřtěn jménem "Franz de Paula Marek" narodil manželům Marekovým chlapec. Jeho otec Georg Marek hospodařil na chlapcově rodném stavení stejně jako předtím jeho otec Raimund Marek se svou ženou Katharinou, roz. Wuschakovou z Bezemína (Wesemin) čp. 9. Chlapcova matka Margarethe byla dcerou Josefa Heidla, rolníka v Branišově (Branischau) čp. 7, okr. Teplá (Tepl) a jeho ženy Marie, roz. Koperaové (v matrice "Kopera") ze Světce (Schwitz). Kdybychom tak ještě věděli, co se s ním po válce stalo. Ani web Sudetendeutsche Familienforscher, který jinak uvádívá i data úmrtí, nám v tom není nijak nápomocen.
- - - - -
* Cebiv / Kozolupy / Stříbro / Bor u Tachova / Milíře / Pavlův Studenec / Damnov / Kladruby / Erpužice
