FRANZ MATSCHL
Z listu apoštola Pavla Židům
5,1. Ježíš Kristus je velekněz, neboť má vše, co se k velekněžství vyžaduje. Kněz má být nejprve z lidu, má mít totiž touž přirozenost jako ti, pro něž je veleknězem. Jinak by nemohl mít s člověkem soustrast, a takto by ani nedovedl zastávat kněžský úřad před Bohem pro dobro člověka, aby řídil a uspořádával jeho vztah k Bohu a ve všech záležitostech ho u Bohazastával. Kněz je tedy prostředníkem mezi Bohem a člověkem, neboť mu uděluje dary od Boha, jeho prosby Bohu přednáší nebo přináší Bohu zadostiučinění za jeho hříchy obětí, přináší dary, kterými člověk vyjadřuje svou poddanost a úctu k Bohu.
2. Vlastnost kněze má být shovívavost, mírnost, dobrota k těm, kdo hřeší ze slabosti nebo z nedostatku náležitého vědění nebo z chyby ve vůli, tedy ke všem hříšníkům, kteří projevují ochotu k pokání a ke smíření s Bohem. Vždyť i kněz je z lidského pokolení, s náklonností k hříchu, a i on se ho dopouští.
web Sdružení přátel bl.Hyacinta Maria Cormiera
Franz Matschl se narodil dne 31. července roku 1904 na už dnes se zemí srovnaném stavení čp. 3 v Hodňově (Honetschlag) kousek od Horní Plané (Oberplan) a den nato ho v hodňovském kostele Nejsvětější Trojice i pokřtil farář Johann Steinko, mající na webových stranách Kohoutího kříže i své samostatné zastoupení. Chlapcův otec Johann Matschl, rolník v Hodňově čp. 3, byl synem Laurenze Matschla, rolníka v Oticích (Ottetschlag) čp. 2 (ves zanikla díky své poloze v poválečném boletickém vojenském újezdu), a jeho ženy Josefy, roz. Zabilkové ze Záhoří (Zaborsch) čp. 7, farnost Chroboly (Chrobold). Franzova matka Aloisia byla dcerou Johanna Sturanyho, rolníka v Hodňově čp. 3, tj. hospodáře na rodném stavení vnukově, a jeho manželky Kathariny, roz. Riedlové z Hodňova čp. 23 (ani toto stavení už v Hodňově nenajdeme). Po studiu na kněžském semináři v Českých Budějovicích byl tam dne 8. července roku 1928 vysvěcen na kněze. Pět let působil v Německém Benešově (Deutsch-Beneschau, dnes Benešov nad Černou), poté dva roky jako katecheta v Horní Plané /Oberplan) a v letech 1935-1941 rovněž jako katecheta na školách ve Vimperku (Winterberg), odkud odešel v uniformě wehrmachtu na ruskou frontu. Po vyhnání z domova se ocitl v kněžské službě bavorské diecéze Pasov (Passau). Tady byl krátce kaplanem (kooperátorem¨) ve farnosti Sonnen při bavorsko-rakouské hranici, pak v Haidmühle při české hranici provizorem (německy "Pfarrverweser", tj. prozatímní správce farnosti. Už v roce 1946 se z něho stal expozita (latinsky "expositus", tj. samostatný duchovní správce) a pak farář v dolnobavorské obci Ruderting, kde roku 1969 odešel na odpočinek a přesídlil do Pasova. Tam zemřel v požehnaných 84 letech věku a po věru naplněných 61 letech kněžské služby, pochován byl však na vlastní přání kus na sever od Dunaje blízko rakouské hranice ve zmíněném už Rudertingu, kde kněžsky působil po 23 let. Je to v Bavorském lese, vlastně tak trochu na Šumavě. Z lidu a pro lid. Jakkoli odkudkoli vyhnaný zůstává natrvalo v předcích a potomcích.
O slavnostní primici
Anonym
Dne 15. července (rozuměj roku 1928 - pozn. překl.) slavil novokněz Franz Matschl v Hodňově (v originále "in Honetschlag" - pozn. překl.) svou první oběť mše svaté (v originále "sein erstes hl. Messopfer" - pozn. překl.). V nynější nouzi o kněze je primiční slavnost (v originále "eine Primizfeier" - pozn. překl.) vzácností, naposledy tu konanou před 53 lety. Je pochopitelné, že obyvatelé Hodňova vynaložili všechno své úsilí k tomu, aby průběh slavnosti byl opravdu výjimečný (v originále "um diese Feier möglichst festlich zu begehen" - pozn. překl.). Pilné ruce bohatě zkrášlily všechna stavení na zdejší návsi a především dům Páně (v originále "und vor allem das Gottershaus" - pozn. překl.), od rodného stavení primiciantova až ke kostelu vroubily pak cestu mladé břízky. - Už v podvečer předcházejícího dne (v originále "schon am Vorabende" - pozn. překl.) uspořádal hasičský sbor pochodňový průvod nádherně osvětlenou osadou. Před rodičovským domem primiciantovým se dlouhý průvod zastavil. Pod vedením učitele Otta tam pěvecký sbor přednesl dvě hloubavé písně a popřál primiciantovi hodně štěstí k jeho významnému dni. V samotný den primice, zahájený hudebním budíčkem, proudily sem davy věřících z celého okolí a i prostorný hodňovský kostel se prokázal být příliš malý pro takovou spoustu lidí. O půl desáté hodině dopolední byl primiciant přiveden místním duchovním v doprovodu 9 kněží a 2 bohoslovců a procesí, které nabízelo skutečně půvabný pohled a na němž se znovu podílelo hasičstvo a velký zástup bělostně oděných dívek s "primiční nevěstou" (v originále "mit der ,Primizbraut‘" - pozn. překl.), se nato vydalo s novoknězem ke chrámu Páně. Po příchodu sem měl primiciantův strýc, pan farář Franz Matschl, kázání (v originále "die Primizpredigt", výraz "primiční kázání" bývá ovšem používán pro první kázání primiciantovo - pozn. překl.) na téma slov sv. Pavla (v originále "über das paulinische Wort" - pozn. překl.): "Každý kněz je tu z lidu a pro lid (v originále "Jeder Priester wird aus dem Volke genommen und für das Volk bestellt." - pozn. překl.)." Po slavnostní mši svaté, při níž předvedl příkladný výkon i posílený kostelní sbor, udělil novokněz primiční požehnání duchovenstvu, příbuzným a od oltáře pak všem ostatním všřícím. O hudební stránku primiční slavnosti se postarala řízná loučovická kapela (v originále "die stramme Kienberger Musikkapelle" - pozn. překl.), která pod obezřelým vedením pana kapelníka Franze Kindermanna a jeho bratra Josefa Kindermanna - obou hodňovských krajanů - podstatně přispěla k povznesení a zkrášlení celé události. Budiž jí za to na tomto místě vysloven opětovný dík. Důstojný a opravdu sváteční průběh slavnostní primice dělá jistě čest obci Hodňov a přináší rovněž důkaz, že šumavský lid si z velké části dokáže ctít a cenit každého ze svých novokněží.
Budweiser Zeitung, 1928, č. 57, s. 5-6
- - - - -
* Hodňov / Český Krumlov / České Budějovice / Benešov nad Černou / Horní Planá / Vimperk / † Pasov (BY) / † † Ruderting (BY)
