GOTTLIEB MICHAL
Vídeňská pozvánka na "hrabickou posvícenskou zábavu" 1914
"Eilodung zum Rabitzer Kirtag"
Böhmerwäldler Heimatbrief, 1984, s. 42
Hoam!, 2001, č. 6, s. 17
Tato v nářečí psaná pozvánka na "posvícení v Hrabicích" byla v krajanských časopisech, pokud víme, otištěna hned dvakrát a zve na taneční zábavu vimperských krajanů v neděli 8. února 1914 v hostinci "Deierl" ve Vídni I. (vyučil se tu i známý vídeňský kavárník českého původu Leopold Hawelka, viz web Café Leopold Hawelka). Sepsal ji a nakreslil tehdy osmadvacetiletý Gottlieb Michal, rok předtím promovaný v dunajské metropoli na diplomovaného architekta. Třeba asi dodat, že reálné hrabické posvícení se odvolávalo ke svátku Nanebevzetí Panny Marie 15. srpna, kdy už ovšem zuřila v létě roku 1914 první z obou světových válek. Bývala to velká vimperská městská slavnost, ta pouť v v Hrabicích. Gottlieb Michal přišel na svět dne 6. nora roku 1886 ve Vimperku čp. 60, pokřtěn kaplanem Johannem Vavrovským, pozdějším děkanem v Prášilech (Stubenbach). Gottliebův otec a jmenovec zastával u firmy Steinbrener vysoce odpovědnou funkci hlavního pokladníka (Hauptkassier), matka Barbara byla dcerou vimperského řezníka Ignaze Iglera a jeho ženy Christiny, roz. Poláčkové z Českých Budějovic. Jejich syn po obvyklém vzdělání ve svém rodišti studoval v letech 1903-1907 německé vyšší Státní průmyslové škole v Plzni (Deutsche Staatsgewerbeschule in Pilsen), kde i maturoval. První praktické zkušenosti získal roku 1908 u vimperského městského stavitele (Stadtbaumeister) Josefa Schmidta, o rok později už začal se studiem oboru architektura na vídeňské Akademii výtvarných umění (Akademie für bildende Künste), kde, jak už řečeno, absolvoval rok před první světovou válkou. Nastoupil sice hned službu u vídeňského městského stavebního úřadu (Stadtbauamt), za války ovšem musel jako inženýr v hodnosti nadporučíka (Ingenieur-Oberleutnant) působit u jedné stavební roty (Baukompanie) na Balkáně. Jeho první projekty platily poválečné vídeňské městské výstavbě a roku 1926 byl ve svých 40 letech jmenován městským stavebním radou (Stadtbaurat). Ještě téhož roku se stal autorem podoby rakouského pavilonu na mezinárodní výstavě hygieny v Düsseldorfu. Následovalo v letech 1928-1931 řešení interierů německého muzea hygieny v Drážďanech (Dresden), kde se ovšem tato budova s mnoha jinými stala obětí strašlivého bombardování města v únoru 1945. Roku 1935 následoval Michalův projekt vídeňského veletržního areálu "an der Rotunde" a dva roky nato realizoval v rakouském pavilonu na světové výstavě v Paříži velkou cenou (Grand Prix) poctěný čestný prostor města Vídně. V témže roce 1937 byl rok před nacistickým "anšlusem" Rakouska jmenován vrchním městským stavebním radou (Oberstadtbaurat). Působil i po svém odchodu na penzi roku 1945 jako civilní architekt a inženýrský poradce. Zemřel ve Vídni 12. července 1970 ve vysokém věku, jak se v německém nekrologu píše, 84 let (to je právě letos 2024 i překladateli) a byl 17. července v půl jedné po poledni pochován na vídeňském hřbitově Ober Sankt Veit. Na stránkách Kohoutího kříže najdeme samostatně zastoupenou i jeho dceru Herthu. V rodném Vimperku zanechal nesmazatelnou stopu svým návrhem památníku padlých na zdi městské zvonice z roku 1947, ve své původní podobě s obouručním mečem s trnovou korunou na rukojeti nad 16 tabulemi s obrovským množstvím jmen ovšem po druhé světové válce odstraněného (nahradilo ho české poselství "hraničářům"/jako by ti mrtví ve válce, ostatně na 15 tabulích se jmény po té s úvodem jsou tu vedle místních Němců i místní Češi/ nebyli rovněž hraničáři/ pod nectnou rudou hvězdou) a obnoveného až roku 1999). Těch jmen a osudů na něm! Napadlo by člověka nad Vaculíkovou knihou "polepšených" písniček z roku 2006, že zde připomenutá a Němci snad vůbec nejoblíbenější vlastenecká píseň "Kein schöner Land", kterou složil i s textem Anton Wilhelm von Zuccalmaglio (1803-1869) a kterou mnozí z těch mrtvých jistě znali, by ve své prvé sloce mohla znít česky takto:
(v originále: "Kein schöner Land in dieser Zeit
als hier das unsre weit und breit,
wo wir uns finden wohl untern Linden
zur Abendzeit.")
"Krásnější zemi v šíř i v dál
bych nikde v světě nehledal,
večer tu s námi seď pod lipami,
jaks sedával."
Kde domov můj? Tam pod lipami v Hrabicích na Šumavě? Ve Vídni či jinde "v světě"? Jen kdyby nebylo těch válek a mečů obouruč...
- - - - -
* Vimperk / Hrabice / † † † Vídeň (A)
