ALOIS PALLAUSCH
Dolování grafitu v jižních Čechách
Nacházejí se (rozuměj ložiska grafitu v jižních Čechách - pozn. překl.) mezi Bližnou a Přísečnou na českokrumlovském okrese (v originále "zwischen Eggetschlag und Přísnitz im Krumauer Bezirke - pozn. překl.), uvnitř 23 kilometrů dlouhého a 16 kilometrů širokého pásu území.
Literatur-Notizen, 1889, č. 16/17, s. 335
P.S. Ta věta pochází z recenze článku Aloise Pallausche pod názvem "Die Graphitbergbau im südlichen Böhmen", vyšlého roku 1889 ve Vídni na stranách 5-112 XXXVII, svazku ročenky "Berg- und Hüttenmännisches Jahrbuch". Viz také digitálně přístupný prozatímní inventární seznam archivu Národního technického muzea, který byť jako pouhá evidenční pomůcka dokazuje Pallauschův živý zájem i o jiná jihočeská témata.
P.P.S. Geologický průzkum na ložisku Bližná byl zahájen v 50. letech povrchovými pracemi, na které navázalo vyhloubení jam Barbora a Stará jáma. Obě však blokovaly zásoby. Proto byla v roce 1964 vyhloubena jáma Václav, která sloužila k odtěžování rubaniny a dalším účelům až do uzavření dolu. Celková hloubka této jámy je 68 m a její dno je 37 m pod hladinou lipenské nádrže. Při nadmořské výšce povrchu cca +753 m byl důl rozfárán třemi patry: 1. patro (+732 m n.m.) bylo využito pouze pro sklad střeliva, 2. patro (+720 m n.m.) bylo přístupné od jámy Václav jen k pásmu Střed a pásmu II., 3. patro (+690 m n.m.) bylo přístupné v celém rozsahu. Dobývací prostor pro dobývání grafitu pod názvem "Černá v Pošumaví - Bližná" byl schválen v roce 1961. V Bližné byla po předchozím průzkumu od počátku šedesátých let minulého století zahájena těžba grafitu v roce 1966. Likvidační práce začaly roku 2009. Dnes slouží areál zemědělcům jako zdroj kvalitní pitné vody. Za činnost prováděnou hornickým způsobem lze na tomto ložisku považovat jímání vody na 3. patře pro komerční účely. Tato voda je odděleně od ostatních důlních vod čerpána na povrch, zde plněna do speciálních plastikových láhví a expedována spotřebitelům. Množství plněné stolní vody bylo 500 láhví o objemu 20 litrů týdně. Výroba byla zahájena v září 1997.
Narodil se 7. listopadu roku 1835 v Liběšicích (německy Liebeschitz) u Úštěku (německy Auscha) v čp. 1 (což je rozlehlý místní zámek, tehdy v majetku církve, zakoupený v roce 1838 knížetem Ferdinand Lobkovic, který panství v roce 1871 prodal textilnímu velkoprůmyslníkovi z Broumova Josefu Schrollovi, roku 1873 povýšenému do šlechtického stavu, jehož potomci panství drželi až do roku 1945), viz Wikipedia. Jeho otec Jan Pallausch byl v Liběšicích (dnes okr. Litoměřice) c.k. nadlesním, matka Anna byla roz. Hineiszová z Pardubic. Oženil se později s Leopoldinou, roz. Limpovou, která přišla na svět v roce 1849 ve Mstěticích (dnes část obce Zeleneč v okr. Praha-východ) čp. 18 jako dcera tamního statkáře Karla Limpa a Karoliny, roz. Durasové z Prahy a měl s ní 6 dětí, z toho 4 narozené za jeho působení v Českých Budějovicích. Nejmladší z nich, Jan Arnold Pallauš (od roku 1947 Palouš), je i samostatně zastoupen na webových stránkách Kohoutího kříže. Dále citujeme z už zmíněného inventáře archivu Národního technického muzea:
V letech 1848 - 1855 absolvoval gymnasium v Hradci Králové, pak studia na právnické a státovědné fakultě KU, ukončená roku 1857 státní zkouškou z dějin práv. Hned na to odchází na vídeňskou universitu, aby zde absolvoval totéž studium. S dokonalým úspěchem složil velmi obtížné zkoušky a téhož léta se zapsal na báňskou akademii v Lubně (rozuměj "Bergakademie Leoben"). Po třech letech složil absolutorium s vynikajícím prospěchem. Stal se pak koncepčním praktikantem u báňského hejtmanství v Praze, později působil v několika dalších místech: v Hall v Tyrolsku, v c.k. říšském geologickém ústavě ve Vídni, na ministerstvu orby ve Vídni, v báňském revírním úřadě v Českých Budějovicích, u báňského hejtmanství v Praze (opět po 25 letech). Postupem času byl jmenován dopisujícím členem říšského geologického ústavu, báňským komisařem, vrchním báňským komisařem, báňským radou, vrchním báňským radou a konečně báňským hejtmanem pro království České. Vynikajícím způsobem se zasloužil o reorganisaci bratrských pokladen, o nemocenské, invalidní a starobní pojištění horníků, jež znamená první sociální pojištění pracujících vůbec. Do výslužby odchází roku 1900 v 65 letech. (Podrobněji viz "Hornický věstník" z 28. 11. 1935 - životopisný článek "Alois Pallausch, první český báňský hejtman.")
Zemřel 9. května 1914 na Královských Vinohradech /dnes Praha/.
- - - - -
* Liběšice / České Budějovice / Bližná / † † † Praha
