logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

HENRIETTE VON POSCHINGEROVÁ (ps. HERIBERTA VON POSCHINGER, HEINZ OSSER)

Das Nest


Ein Weißsdorn steht am Bachesrand
Mit vielen tausend Blüten,
In seinen Zweigen tief versteckt
Rotkehlchen friedlich brüten.
Wenn abends auf dem Weg zur Stadt
Ich dort vorüber gehe.
Neid` ich sie um ihr trautes Nest
Und ihre junge Ehe.
Und deiner denk' ich, treues Lieb,
Mit thränenschwerem Leide,
Weil ich zu arm bin, um zu bau'n
Ein Nest auch für uns beide.

Hnízdo


Hloh na mne tam při potoce
tisíci květy hledí,
hloub v jeho větvích ukryty
červenky v hnízdě sedí.
Když večer cestou ku městu
jdu zamyšlena kolem,
závidívám jim domov ten
i mladé bytí spolem.
A na tě myslím, miláčku,
slzavá je to doba,
jsme chudí, bychom stavěli
hnízdečko pro nás oba.

Gedichte - Heriberta von Poschinger

Ty verše pocházejí z dobové antologie Die zehnte Muse - Dichtungen vom Brettl und fürs Brettl, herausgegeben von Maxmilian Bern, vydané nakladatelstvím Ott Eisnera v Berlíně roku 1904. Tou desátou múzou není tu myšlena jako o něco později kinematografie, nýbrž kabaret, německy "das Brettl" ve významu "zpěvní síň" či "(vídeňský) kabaret". Nevím, jak sem pronikl básnický výtvor sklářské dcery z bavorské strany Šumavy, vím však, že v roce 1893 vyšlo v mnichovském nakladatelství Dr. E. Albert & Co. už druhé vydání její sbírky Lieder der Waldfrau (tj. Písně lesní paní) pod pseudonymem Heriberta von Poschinger. Autorka užívala i pseudonymu Heinz Osser, který odkazuje přímo k šumavské hoře Ostrý. Narodila se ovšem dne 1. prosince roku 1844 v Deggendorfu jako Henriette Emilie Julia Elisabeth Steigerwaldová skláři Wilhelmu Steigerwaldovi a jeho ženě Henriettě, roz. Reinholdové. Otec se narodil 9. června 1804 v Praze a zemřel 30. listopadu 1869 v Rabensteinu u Zwieselu v Bavorském lese. Tam Henriette vyrůstala. Wilhelm a jeho bratr Franz byli majiteli dvou skláren na řece Řezné (Großer Regen), které směli nazvat Theresienthal podle bavorské královny Therese von Sachsen-Hildburghausen (1792-1854). Téhož roku 1844, kdy se narodila malá Henriette, převzali bratři i další proslulou sklářskou huť Schachtenbach v rabensteinských lesích u Zwieselu. Wilhelm Steigerwald dceři poskytl nejlepší možné vzdělání, to umělecké přímo od jednoho z nejuznávanějších německých a rakouských malířů své doby Franze rytíře von Lenbacha (1836-1904). V roce 1863 se Henriette provdala za královského bavorského komerčního radu Johanna Michaela Poschingera (1834-1908), syna majitele sklářské huti v Oberfrauenau Johanna Michaela (II.) říšského rytíře a šlechtice von Poschingera (1794-1863). Hned následujícího roku se jim narodil jediný syn Egon (1864-1915). Mladý pár převzal z konkurzu upadající sklárnu Theresienthal a pozvedl ji k novému rozkvětu. Po smrti Henriettina otce na podzim 1869 a matky (ta zemřela v Rabensteinu 10. července 1872) obývali manželé vilu v Rabensteinu, pozdější zámek Rabenstein (po roce 1913, kdy byla monumentální dřevěná vila stržena, vznikl tu tzv. "nový zámek", Neues Schloss, stojící dodnes). Už roku 1880 však Poschingerovi vilu prodali. Rok nato byl někdejší hostinec zvaný "Hüttenzangl" při sklárně Theresienthal přestavěn na zámeček s charakteristickou věží (dnes je v budově umístěno sklářské muzeum). Tajnými dveřmi se dá vyjít úzkým schodištěm do věžní místnosti, kde dosud stojí malířský stojan, u něhož Henriette malovala a kreslila. Její sklářské vzorníky a kreslířská alba jsou ve zmíněném muzeu k vidění. Její návrhy trvale ovlivnily nejen produkci "rodinné" sklárny, nýbrž i směr vývoje sklářského designu v období historismu a secese. Mnohé z jejích návrhů se dodnes zhotovují v manufaktuře na křišťálové sklo Theresienthal hned pod zámečkem. Na svých obrazech prý Henriette zpodobovala podobně jako ve svých verších většinou sebe samu jako opuštěnou ženu na cestě krásnou přírodou. I oba její vnuci Egon (1894-1977) a Hans (1892-1951) přispěli svým nadáním po ní jistě do jisté míry zděděným k rozvoji manufaktury Theresienthal jako její úspěšní majitelé, designéři a umělečtí malíři. Ona sama zemřela v pouhých 59 letech 29. září roku 1903 v hornobavorském Tutzingu na jezeře Starnberger See a v Tutzingu je i pochována. Její rodiče a sourozenci našli však místo posledního odpočinku na hřbitově ve Zwieselu, blízko nám rovněž blízkých míst, kde tak dlouho žila a tvořila.

- - - - -
* Deggendorf (BY) / Theresienthal, Zwiesel (BY) / Frauenau (BY) / † † † Tutzing (BY)

Obrazové přílohy:
(ukázky)

Obálka (1893) její básnické sbírky
Je i autorkou této olejomalby, nyní v majetku Ingrid Osterlohové
Kostel Nanebevzetí Panny Marie v rodném DeggendorfuKostel Nanebevzetí Panny Marie v rodném Deggendorfu
Vila Rabenstein kdysi na pohlednici Johanna Kopeckého

zobrazit všechny přílohy

TOPlist