VIRGINIA POWOLNY
Kouzelná proměna jedné Holanďanky láskou na první pohled
Koncem prosince roku 1944 byla firma, ve které jsem pracovala jako úřednice, zrušena. Všechno osazenstvo bylo kompletně nahlášeno na pracovním úřadě a já obdržela zanedlouho výzvu, abych se neopomněla ozvat k nástupu na tzv. "Marinearsenal" (tj. "námořní zbrojnice" - pozn. překl.) v Scheveningen (za války tu Němci zřídili nepřístupné území, odkud obyvatelstvo evakuovali, dnes městská část hlavního nizozemského města Haag - pozn. překl.). Já nechěla. Někam mezi Němce, kteří nás od května 1940 okupovali! Válka už se stejně chýlila ke konci! Pracovní úřad mi hrozil nouzovým donucením. S těžkým srdcem jsem se podvolila a odjela tam. Byla to malá kancelář se 3 psacími stoly. Seděl tam jeden civilní úředník, kterému mohlo být tak asi kolem 60 let a který práci už nezvládal. Účetnictví, otravné písařské záležitosti apod.. Hned jsem musela zasednout za stůl a pomáhat mu v návalu nevyřízených restů. Šéfem byl nějaký nadporučík wehrmachtu a kolem běhalo spousta vojáků a důstojníků. Byla to pro mě hrůza a držela jsem se přísně zpátky! Mezitím existoval ve Swinemünde (dnes polské Świnoujście - pozn. překl.) a Neustrelitz (město v dnešní spolkové zemi Meklenbursko-Přední Pomořansko - pozn. překl.) jeden desátník jménem Karl Powolny z Jenína v jižních Čechách (v originále "aus Kodetschlag in Südböhmen", narodil se tam v čp. 3 dne 4. ledna 1923, jak dokládá i "rodový katastr farní obce Rožmberk nad Vltavou - pozn. překl.), který tam už od roku 1943 sloužil v tzv. kmenové rotě (zajišťovala jako součást záložní armády výcvik branců a doplňování "polních" útvarů - pozn. překl.). Koncem ledna 1945 bylo všechno před náporem Rusů rozpuštěno a desátník jako jediný by odvelen k pochodu, jehož cíl byl označen dvěma slovy, a to: "Marinearsenal Scheveningen". Když se pak ohlásil v malém prostoru kanceláře, došlo k něčemu¨, co lze z obou stran víceméně označit výrazem "láska na první pohled" (v originále "war es von beiden Seiten mehr oder weniger ,Liebe auf den ersten Blick'" - pozn. překl.). Přese všechny spory a jiné těžkosti (v originále "trotz allen Querelen und sonstigen Schwierigkeiten" - pozn. překl.), které jsme pak museli prodělat, jako: "ein Deutscher pfui"!!!, styk na dálku bez možnosti korespondence a vycestování do Německa, jen zprostředkovaná psaní přes příbuzné v Rakousku, později přímo navzájem, ovšem se zásahy cenzury…
Až v únoru roku 1949 jsem si dokázala opatřit ilegální cestou vízum do Německa. Beze všech "tamtamů" jsme se pak soudně vzali a já musela zpátky, abych si vymohla to "správné" vízum pro trvalý pobyt. V březnu 1950 jsme pak mohli konečně započít náš společný život a já se stala mnoha vyprávěními a návštěvami v rakouském Freistadtu a pak i jinde na Šumavě opravdovou "Böhmerwäldlerin". Karl bohužel dne 17. června 1998 dva dny po setkání ve Freistadtu v domě své sestřenice v Mühlviertelu zemřel (podle nekrologu ze stránek měsíčníku "Glaube und Heimat" to bylo ve vsi Zeißendorf, části městyse Niederwaldkirchen v hornorakouském okrese Rohrbach blízko českých hranic - pozn. překl.).
Nikdy nezapomenu na ten první oční kontakt v úřadovně Marinearsenalu. Byl to začátek šťastného života nás všech (v originále "Es war der Anfang eines glücklichen Leben für uns alle." - pozn. překl.).
Rosenberger Rundbrief, 2015, s. 5
Jsme vlastně do toho štěstí zahrnuti i my. Krajané a někdejší vyhnanci jí říkají "Nini" a ona se 22. července roku 2024 dožila 100 let! Přece nelze připustit, že štěstí je jen naše představa...
- - - - -
Scheveningen (NL) / Jenín
