GERDI RANKLOVÁ
|
Ich bin ein Stück von Böhmen Ich bin ein Stück von Böhmen, wie die Blumen auf seinem Feld, wie der Baum im rauschenden Walde, wie ein Teil aus dem Himmelzelt. Dass sich spannt über seine Wiesen, wie die braune Scholle im Land, wie die Schwalben in ihren Nester, wie ein Korn vom Moldausand. Und will man mich versetzen, dann sterbe ich daran, wie der Falke vom Tussetberge, an der Nordsee nicht leben kann. Es schufen wohl tausende Jahre, mein Blut so rot und warm, dass es hier nur hier kann kreisen, in diesem Land, das so arm. Und sollte ich von hier scheiden, pocht immer noch mein Herz, in den Gräsern und in den Bäumen, im Leben das allerwärts. Es soll kein Glück hier wohnen, wo man uns höhnend vertrieb, soll alles, alles verdorren, alles vergehn, was uns lieb. Bis dass wir Ernst wieder kommen, den Fluch zu lösen vom Land, denn wir sind ein Stück von Böhmen, daran unser Leben verbrannt. |
Jsem kusem téhle země Jsem kusem téhle země, jen kvítí na širém poli, jen strom v tom lese, co tu šumí pod nebem, jež shůry svolí. Pne se tak nad lukami, nad hnědou hrudou v trávě, nad vlaštovčími hnízdy, nad pískem ve Vltavě. A když mě přesídlili, tak na to umřu, žel, jak sokol ze Stožecké hory, že při moři žít neuměl. To je těmi tisíci roků. že tep mé krve rudé kolotat umí jen u nás v té zemi, tolik chudé. Ač odtud vyhnali nás, mé srdce buší dál tam v travách a hloub mezi stromy, jak život mně přikázal. Není to žádné štěstí tak ve vyhnanství žít, tam za námi zpustlo všechno, co srdci už nedá klid. Než jednou vrátíme se sejmout to prokletí, my, kus kraje v rodném lese, vymřem, shořelí bez dětí. |
Tu báseň, vepsanou v kronice obce Guthausen (dnes Dobrá na Šumavě), mi poskytl Luděk Němec, zastoupený i samostatně na webových stranách Kohoutího kříže. Kroniku vedl a báseň dcery do ní vepsal její otec Franz Rankl. Ten byl řídícím učitelem v dnešní Dobré na Šumavě od 1. září roku 1925. Už na archu sčítání lidu z roku 1921 je v budově školy čp. 40 veden jako její správce (Schulleiter) a dcera, zde mylně uvedena křestním jménem Bertha (!), tu figuruje s datem narození 3. listopadu 1919 v Českých Žlebech (Böhmisch Röhren). Spolu s rodiči na téže adrese bydleli i matčini rodiče Josef (*17. března 1856 v Čakově /Groß Čekau/ u Českých Budějovic, †7. ledna 1943 na náhrobku v Mladém bez uvedení místa) a Theresia (* s nejasnými daty příchodu na svět buď v dubnu 1859 snad jako Terezie Strnadová s datem 8. dubna či 1860 o rok později /v matrice nelze najít/ v Týně nad Vltavou /Moldautein/, na náhrobku pod jménem Theresia Brabetz má datum narození 19. dubna 1859 /v matrice k nenalezení/, †20. října 1937 bez udání místa) Brabcovi, označení tu v roce 1921 oba jako osoby české národnosti, ačkoli na sčítacím archu z roku 1910 uvedli oba na téže adrese národnost německou (a to i namísto příjmení Brabec uvedli pravopisnou podobu Brabetz). Další osudy Ranklových dosvědčují osudovost těchto národnostních zařazení. Franz August (jak se píše v křestní matrice farní obce Zhůří pod Javornou /Haidl am Ahornberg/) přišel na svět 28. srpna roku 1894 v Novém Zhůří (Neu Haidl, později Slučí Tah /Schnepfenstrich/, ve sčítacím archu z roku 1921 je místní jméno rodiště zkomoleno na "Neuhäusl"!) čp. 68 jako nemanželské dítě Marie Kowáříkové, dcery Martina Kowáříka, c.k. respicienta finanční stráže v Lenoře (Eleonorenhain) čp. 35, a jeho ženy Theresie, roz. Passauerové z Prachatic (Prachatitz). "Legitimizován" byl chlapec jako Franz Rankl teprve sňatkem rodičů ve Zhůří pod Javornou 16. října 1894. Tělesným otcem dítěte se prohlásil Karl Rankl, c.k. vrchní dozorce (Oberaufseher) finanční stráže v Novém Zhůří čp. 68, syn sklářského dělníka Karla Rankla v huti Adolf u Vimperka (Adolfshütte bei Winterberg, zanikla pod českým jménem Adolfov jako část Vimperka) čp. 18 a jeho ženy Barbary, roz. Kuplentové, také odtud. Budoucí žena Franze Rankla a Gerdina matka Mathilde Genoveva (Jenovéfa), roz. Brabetzová (v matrice Brabec), se narodila v Babicích (Bowitz), farnost Netolice, 9. března 1896 (podle sčítání lidu z roku 1910, na náhrobku má jen letopočet narození 1892, v nekrologu má datum úmrtí 28. ledna 1974 v 83 letech) a svatbu měli 15. května roku 1919 v Českých Žlebech. Dosavadní nedostupnost tamní oddací matriky znemožňuje určit, zda se nevěsta už tehdy považovala za Němku či Češku. A to mají nastat momenty osudovější. Ti, kdo ještě donedávna bez odporu v podstatě žili podle zákonů "Velkoněmecké říše", v březnu 1947 vynesli z pozice Mimořádného lidového soudu v Písku nad Franzem Ranklem ortel pěti let těžkého žaláře. Hned po válce byl i s manželkou zatčen a i po propuštění setrvala neodsunutá kvůli němu rodina na nucených zemědělských pracích i v českém vnitrozemí. Roku 1955 uvádějí adresu na statku Dubová (německy Stubau) u Přídolí (Priethal), kde pak s nimi až do úmrtí obou rodičů Gerdi žila. Byla sužována těžkým revmatismem a už v padesátých letech proskočily dokonce falešné zprávy o jejím pokusu o sebevraždu. Poněvadž sotva kdo jiný mohl být autorem obsahu plným jménem nepodepsaných (jen ve druhém případě šifrou "H.M.") zpráv o úmrtí otce i matky, uvádíme je tu v překladu na závěr. Ona sama skonala podle zprávy své přítelkyně Rosy Tahedlové, žijící už tehdy od roku 1964 ve Spolkové republice Německo, dne 30. prosince roku 1982 v pečovatelském domově v Kaplici už po dni zdejšího pobytu, měla důstojný pohřeb v Českém Krumlově (nápisy na stuhách pohřebních věnců byly prý podle jejího přání v německém jazyce), odkud byla rakev převezena k uložení vedle rodičů a rodiny Brabcovy (Brabetzovy) na hřbitově v Mladém (německy Lodus), dnes místní části Českých Budějovic. Putování tím ale neskončilo, přestože na hřbitově v Mladém Luděk Němec hrob vyfotografoval ještě roku 2023 a získal z něj výše některé výše zmíněné údaje. Další pátrání Ivo Kareše ale ukázalo, že už v roce 2021 byly ostatky její i rodičů exhumovány a pohřbeny na hřbitově v Praze-Jinonicích. Jsou teď všichni doslova "kusem téhle země", "ein Stück von Böhmen".
Nekrology rodičů
Anonym
V Přídolí u Českého Krumlova (v originále "in Priethal bei Krummau" – pozn. překl.) zemřel 3. května (rozuměj roku 1965 – pozn. překl.) Franz Rankl, řídící učitel v.v., náhle v 71 letech věku. Zesnulý byl po roce 1945 Čechy odsouzen k 5 letům vězení, jeho rodina zůstala ve vlasti (v originále "in der Heimat" – pozn. překl.) a když byl propuštěn, nebylo už rodině povoleno vysídlení. V posledních letech pracoval Rankl jako písařská síla v jednom kolchoze u Českého Krumlova (v originále "in einer Kolchose bei Krummau – pozn. překl.). Během své vazby se projevoval jako velmi dobrý kamarád, stále naplněn nadějí v konečné nabytí svobody, navzdory čemuž mu však nebylo dopřáno, dostat se za svými přáteli do Německa.
Böhmerwäldler Heimatbrief, 1965, s. 208
Dne 28. ledna (rozuměj roku 1974 – pozn. překl.) zemřela v 83 letech svého věku Mathilde Ranklová, vdova po řídícím učiteli Franzi Ranklovi. Osudné politické pronásledování jejího muže, který byl od svých raných let učitelem, poté správcem a ředitelem obecné školy v Guthausen, zabránil vysídlení rodiny a zavedl ji do Přídolí v okrese Český Krumlov. Tam strávila Mathilde Ranklová sklonek svého života a byla po svém skonu pochována v Mladém u Českých Budějovic do rodinného hrobu, v němž odpočívá i její choť. Po matce pozůstalá truchlí pětapadesátiletá dcera Gerda Ranklová, kdysi učitelka jako otec, toho času zaměstnaná (v originále "berufstätig" – pozn. překl.) v české obci Přídolí. Je tak zdravotně postižena bolestmi nohou, že sotva může vyjít z domu, a proto musí zastávat ve svém bytě písařské práce pro obec. Žije oddána svému osudu, beze svých blízkých a odloučena od svých někdejších přátel a známých v existenci bez naděje a bez útěchy.
Böhmerwäldler Heimatbrief, 1974, s. 168
- - - - -
* Dobrá na Šumavě / České Budějovice / Prachatice / Lenora / Vlčí Jámy / Silnice, Strážný / Zbytiny / Dubová, Přídolí / Přídolí / Český Krumlov / † Kaplice / † † Mladé, České Budějovice, exh. Jinonice, Praha
