BRIGITTE VON RAUCH

Ze sourozenců mi byl nejbližší Günther...

Ze sourozenců mi byl nejbližší Günther, který si se mnou rád četl a dost často mi vybíral obtížnou četbu, jakou představuje třeba Rilke, ale zato mě bavil tím, že při čtení děsivě šišlal.

Vimperské noviny, 2024, č. 6, s. 15

P.S. Je nutno přiznat, že z vypovědi paní Brigitte v rozhovoru se spisovatelem Martine Sichingerem, jak byl v jeho českém překladu otištěn ve vimperském periodiku, byla vybrána právě tato věta pro její nejsnazší transpozici do ich-podoby, navíc pak pro připomínku jména Rainer Maria Rilke, které je samostatně zastoupeno i na webových stranách Kohoutího kříže.

Po stopách Steinbrenerů se Šumavou Literou

Martin Sichinger

Paní Brigitte von Rauch je dcerou Dr. Ruperta Steinbrenera (ten má na webových stranách Kohoutího kříže i své samostatné zastoupení - pozn. překl.) a jeho ženy Waltraut, roz. Stiniové (*31. srpna 1897 v Prachaticích, †5. listopadu 1987 v rakouském městě Schärding, blíže o ní v textu Reinharda Forsta "O Stiniových" na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.)
Brigitte se narodila (10. října roku 1938 - pozn. překl.) ve Vímperku jako nejmladší z pěti sourozenců, a to bratří Günthera (*17. června 1931 ve Vimperku, †17. listopadu 1967 ve věku 36 let, kdy si vzal život během jedné protialkoholické odvykací kúry v Schärdingu), Ruperta (padl ve válce ve věku 19 let a má na webových stranách Kohoutího kříže i své samostatné zastoupení - pozn. překl.) a sester Waltraut (*11. června 1933 ve Vimperku, †provd. Hurchová ve věku 78 let 20. listopadu 2011 v Schärdingu) a Irmgard (*19. února 1929 ve Vimperku, †provd. Dempfová ve věku 91 let 18. března 2020 ve Vídni zřejmě za covidové pandemie).
Ze sourozenců jí byl nejbližší Günther, který si se mnou rád četl a dost často jí vybíral obtížnou četbu, jakou představuje třeba Rilke (ten má na webových stranách Kohoutího kříže rovněž i své samostatné zastoupení - pozn. překl.), ale zato mě bavil tím, že při čtení děsivě šišlal.
Protože sourozenci byli o dost starší, žila Brigitte ve svém vlastním světě, byla samotářkou, obírající se ráda ¨vlastními hračkami a povídající si sama se sebou. Během odsunu (v roce 145 jí bylo sedm let - pozn. překl.) se dokonce stalo, že zatímco americká armáda naložila celé příslušenství domácnosti Steinbrenerových na nákladní auta, na samotnou Brigitte všichni zapomněli a ta si klidně hrála ve svém dětském pokoji, zatímco celá rodina už vyrazila k bavorské hranici.
Přestože dům byl plný českých pomocnic, jako byla chůva, které říkali Marijánka, či kuchařka, u Steinbrenerů se česky nikdy nemluvilo, což dodnes Brigittu překvapuje a je jí to líto.
Pamatuje si, že v rodině se velké úctě těšil Adalbert Stifter (zastoupený ovšem i samostatně na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.) a také, že se u nich doma neustále zpívalo.
Za války se gestapo o to, co se u Steinbrenerů doma dělo, velmi zajímalo a často se stávalo, že když šla malá Brigitte ven, zastavil ji nějaký důstojník a neustále se jí vyptával, co doma jedí, pijí, o čem si povídají, co zpívají a koho si zvou.
Svého otce Ruperta si paní Brigitte uchovává v paměti jako člověka, který přes všechny rány osudu zůstal až do smrti velkým optimistou a oddaným katolíkem. Vždycky hleděl dopředu s tím, jak jeho dcera opravdu věří, že byl schopen všechny ty osudové rány prostě hodit za hlavu. Její matka Waltraut naopak všechny životní útrapy nesla velice těžce.
Skutečnou hlavou rodiny byla ovšem babička Eleonore (Eleonore /Lori/ Agatha, roz. Stumpfiová, *5. února 1872 v Protivíně. †28. června 1947 v hornorakouské vsi Vornwald u Gallspachu /okres Grieskirchen im Hausruckviertel - pozn. překl.). Neustále štrikovala a o ničem jiném s ní nemluvila. Ve skutečnosti ovšem řídila celou rodinu, což Brigittě došlo poprvé při jejich dlouhém pobytu v uprchlickém táboře Ried (rozuměj v hornorakouském městě Ried im Innkreis - pozn. překl.). Jednoho večera přestala babička výjimečně s pletením, vstala, došla k doktoru Rupertovi, řekla mu, co má v této svízelné situaci udělat, jak se znovu postavit na nohy a jak založit novou firmu, a doktor Rupert jen pozorně naslouchal a kýval souhlasně hlavou. Babička se pak vrátila ke svému štrikování a zase už o ničem jiném nemluvila, zatímco doktor Rupert nazítří provedl přesně to, co mu babička řekla a celá rodina se během dvou dnů dostala z tábora zázračně pryč a přesídlila do Schärdingu.
Tam se ovšem Brigitte vůbec nelíbilo. Ve škole se jí učitelé i děti smáli kvůli její výslovnosti, neustále po ní vyžadovali, aby před celou třídou pronášela určitá slova, například "Äpfel", a pak vypuklo obecné veselí. Nejhorší bylo, že Brigitte byla přesvědčená, že její výslovnost je přesně stejná jako mají místní, tedy ti, co se jí smějí.
Studium sociální pedagogiky dokončila ve Vídni roku 1957 a přestěhovala se do Hamburku, kde pracovala s prostitutkami, jejichž sociální postavení bylo v šedesátých letech zoufalé. Této práci se věnovala celý život. Zde se také seznámila se svým manželem Andreasem von Rauch, potomkem staré pruské šlechty (jeden z předků jménem Leopold von Rauch se v Praze oženil s Amalií von Levetzow, sestrou Ulriky von Levetzow, pozdní lásky Johanna Wolfganga Goethea, a jako ona zemřel na zámku Třebívlice, viz blíže Wikipedia - pozn. překl.). Dodnes spolu žijí v hamburské čtvrti Altona. Její manžel je historikem umění a napsal několik článků i o vimperských kostelích.
To, že Šumava Litera udílí ceny Johanna Steinbrenera (jejím nositelem se stal roku 2018 i Kohoutí kříž - pozn. překl.), ji nesmírně překvapilo i dojalo. Stejně tak ji potěšila zpráva o projektu Steinbrenerových domů a dech jí vyrazilo to, že stále ještě vychází Šumavský kalendář, navazující na tradici těch steinbrenerovských. Neúnavná letitá práce pana Kadocha a ostatních se tedy dočkala nejvyššího uznání. Paní Brigitte von Rauch moc pozdravuje všechny fanoušky našeho festivalu a velmi lituje, že jí zdravotní stav nedovoluje se ho zúčastnit.
Rovněž opožděně blahopřejeme panu Františku Kadochovi k jeho 92. narozeninám a doufáme, že se k němu tato zpráva až z dalekého Hamburku dostane (František Kadoch /*1932 v Jistebnici/, v letech 1999-2022 psal ve Vimperku městskou kroniku, zemřel 29. června roku 2024 - pozn. překl.). Jsme rádi, že Šumavský kalendář stále vychází.

Za spolky Šumava Litera a Knihy über Grenze
Martin Sichinger

Vimperské noviny, 2024, č. 6, s. 15

O Brigitte von Rauch píše Reinhard Forst v textu "O Stiniových" na webových stranách Kohoutího kříže toto: "Brigitte je o dva roky starší než já. Přes Schärding a Vídeň, kde poznala Andrease von Raucha, s nímž jsem po dva semestry studoval (1962/1963), se dostala do Hamburku. Andreas von Rauch se stal jejím manželem a narodil se jim syn Christoph a dcery Johanna a Maria."

- - - - -
* Vimperk