PAULA SCHEBESTOVÁ
Usnout a už se neprobudit
"Einschlafen und nicht mehr aufwachen." Takto reprodukoval přání své sestry Pauly autor následujícího nekrologu, který vzhledem k tomu, že základní životopisná data zesnulé, která se narodila dne 20. ledna roku 1904 v Českém Krumlově, Horní Brána čp. 80, ještě jako Paula Krejčí, než její otec, českokrumlovský krejčí Simon Krejčí (nomen omen!) roku 1910 dosáhl změny svého příjmení na "Schneider", uvádíme na webových stranách Kohoutího kříže i v medailonu jejího manžela Karla Schebesty, plně dostačuje k dokreslení jednoho "šumavského" ženského osudu. Stojí asi za zmínku, že poté, co se svým manželem válečného roku 1941 vystoupili oba z katolické církve, alespoň na přípise jejího záznamu v křestní matrice se dočítáme, že už 30. května 1945, tj. 3 týdny poté, co skončila šílená druhá světová válka, byla do téže církve znovu přijata. Muž se tou dobou domů ještě nevrátil, stalo se tak až po roce 1945, slovo "domů" mělo však tak jako tak nabýt v případě Českého Krumlova jiného významu.
Milí Krumlované!
Willi Schneider
Paula Schebestová (v originále "Paula Schebesta" - pozn. překl.), která není Krumlovanům nijak neznámá, zemřela dne 5. února 1989 v 86 letech věku (přesněji to bylo 16 dní po dovršení věku 85 let - pozn. překl.). Její muž, konsulent Karl Schebesta (ten zemřel třiaosmdesátiletý roku 1991 - pozn. překl.), byl mluvčím krajanského sdružení "Verband der Böhmerwäldler in Oberösterreich" a také dlouholetým jeho organizačním vedoucím.
Přáním mé sestry Pauly bylo: "Einschlafen und nicht mehr aufwachen." To přání jí dobrotivý Bůh i milostivě vyplnil. Zlomeninu krčku stehenní kosti následovala operace v linecké nemocnici (v originále "im Krankenhaus Linz" - pozn. překl.), po níž se už neprobudila z narkózy. Byla pochována v Leondingu (blízko Lince - pozn. překl.), kde si rodina s velkým úsilím, šetrností a pílí pořídila krásný dům, na tamním hřbitově. K hrobu ji na poslední cestě doprovázel velký počet krajanů. Při zádušní mši jí společně zazpívali šumavskou hymnu (v originále "das Böhmerwaldlied" - pozn. překl.) a do hrobu na rakev vhodili hrst rodné domovské země. Mluvčí zmíněného krajanského sdružení ve svém proslovu důstojně uctil její pouť životem. Byla matkou z generace vyhnanců, jejímž údělem bylo snášet trpký osud ztráty domova a hledání toho nového. Její manžel, který se z války vrátil teprve po roce 1945, byl díky práci ve zmíněném už krajanském sdružení často mimo rodinu, takže Paula byla tou dobou na všechny starosti sama. Mnoha Krumlovanům zůstala v paměti jako zubní technička u Kaimbergera a také jako aktivní členka divadelního souboru při Turnvereinu, neméně pak coby družná a veselá kamarádka stolní společnosti "Blitzer". V hovorech i myšlenkách byla trvale spjata s domovem a naším krásným městem Krumlovem. Nejraději mluvívala o tom, co jsme kdysi doma zažili a dovedla přitom uvést všechna jména i malých krumlovských uliček a starých lidí. Naplňovalo ji štěstím to neúnavné vyprávění.
I ve vysokém věku musela strpět krutou ránu osudu, když Horst, jeden z obou jejích synů, ochrnul loni po záchvatu mrtvice na levou stranu těla. Tak byla až do svého posledního dechu plna mučivých mateřských trápení. Teď se ta věrná a dobrotivá šumavská matka navrací do domova věčného. Velice truchlíme za naší drahou Paulou.
Hoam!, 1989, s. 286-287
- - - - -
* Český Krumlov / † Linec (A) / † † Leonding (A)
