ALBINE SCHNEIDEROVÁ
Silvestr před odchodem
Bylo to na Silvestra roku 1945 (v originále "Es war Sylvester 1945." - pozn. překl.). Nálada v domovské obci Svatá Kateřina (v originále "St. Katharina" - pozn. překl.) byla totálně špatná a také zmatená (v originále "total schlecht /auch verworren/" - pozn. překl.). Všichni tu dosud truchlili nad smrtí 45 padlých, kteří ze zdejší obce narukovali do války. Jen několik málo vojáků se až dosud po jejím skončení vrátilo ze zajetí zpátky domů. Rozhodovala tu už česká správa a zásoby potravin pomalu docházely. Dobytek ze selských stájí byl odvezen někam pryč. Budoucnost se jevila zcela beznadějně, poněvadž vyhnání Němců se už rozeběhlo (v originále "denn schon kam die Vertreibung der Deutschen zum Anlaufen" - pozn. překl.).
Nadešel však Silvestr a my zdejší mladí jsme se nechtěli dát nějak zcela zdeptat věcmi, které nás zřejmě čekají. Karl Schätz, řečený Fery (†9. srpna 2009 dvaaosmdesátiletý ve Würzburgu a tuto vzpomínku označila její autorka, které bylo koncem roku 1945 19 let, za reakci na zprávu o jeho úmrtí - pozn. překl.), zorganizoval navzdory zákazu vycházení sešlost několika nás nepokorných za účelem silvestrovské oslavy. Všichni byli toho mínění, že "so kommen wir nicht mehr zusammen" (tj. "že takhle už se nikdy nesejdeme" - pozn. překl.). Resl Haasová z Kriegerhofu (čp. 12 ve skupině domů v katastru obce Svatá Kateřina, česky Kriegrovy Dvory /Kriegerhöf/ - pozn. překl.). nabídla přístřeší k tomu setkání přibližně 12 mladým lidem převážně všem tady "vom Künischen" (tj. "z Královácka" - pozn. překl.). Samozřejmě se bylo třeba postarat o zatemnění v oknech. Náladu jsme vlastně na nic neměli, poněvadž bylo nezvratně jasno: "Schon im Kürze müssen wir von daheim fort - wer weiß wohin!" (tj. "Už zakrátko musíme pryč odtud z domova kdoví kam!" - pozn. překl.). A opravdu už nedlouho nato nastal pro mnohé z nás čas odchodu. Pro mne to platilo v noci z 2. na 3. února roku 1946. Poněvadž jsme odcházeli sami (mí rodiče přišli za námi až o dva roky později), neměli jsme nijakou profesní kvalifikaci a měli jsme velké problémy zvládnout nástup do dospělého života.
Teď po 65 letech si musím říci: "Auch Bad Windsheim ist mir durch meine Familie zur Heimat geworden, denn auf der Kriegermühle gibt es nur noch 'totale Wildnis'!" (tj. "I Bad Windsheim se mi prostřednictvím mé rodiny mnou založené stal opravdovým domovem, poněvadž rodný Kriegerův mlýn se proměnil v totální divočinu!" - pozn. překl.).
Glaube und Heimat, 2010, č. 1, s. 89
Ve vlastní věci
Ve vlastní věci mám bohužel rovněž smutné zprávy (autorka textu jej umístila na závěr svých referencí o úmrtí spolurodáků na stránkách krajanského časopisu, kde je zveřejňovala po dlouhá léta - pozn. překl.). Dne 16. září (rozuměj roku 1987 - pozn. překl.) byla ze svého těžkého utrpení vysvobozena moje sestra Barbara Altmannová. Zemřela v nemocnici ve Furth im Walde krátce před svými 79. narozeninami (* 21. září roku 1908 - pozn. překl.) a byla pochována do rodinného hrobu v Rittsteigu (příhraniční bavorská ves blízko Svaté Kateřiny na české straně, jinak část městyse Neukirchen beim Heiligen Blut - pozn. překl.). Množství krajanů jí poskytlo poslední doprovod. Wettl, jak jsme jí říkali (zřejmě důvěrná zdrobnělina křestního jména Barbara, také Wetti či dokonce Betty jako od Elisabeth - pozn. překl.), byla po všechna ta léta, co byl její manžel (rozuměj Franz Altmann /Tischler/, zastoupený i samostatně na webových stranách Kohoutího kříže, po němž autorka tohoto textu převzala v roce 1984 rodácké zpravodajství za farní obec Svatá Kateřina v krajanském časopisu - pozn. překl.) činný jako zpravodajce a rodácký pověřenec, mu svou podporou věrně po boku. Za to ji chceme všichni poděkovat! Naše soustrast platí Franzovi stejně jako dětem (byli to syn Franz a dcera Kathi - pozn. překl.).
Hluboce mě zasáhla smrt naší milované máti Theresie Multererové pouhý den nato 17. září (její syn a můj bratr Albert /padl dvacetiletý 19. srpna 1943 v Rusku - pozn. překl./ by měl 64. narozeniny). Skonala po krátké nemoci ve věku 89 a půl roku, až do posledních dnů v uchování svých duševních sil (v originále "im Vollbesitz ihrer geistigen Kräfte" - pozn. překl.). Po 28 let bydlela u nás jako ve vlastním a ten nádherný společný čas byl i plný každodenních vzpomínek na někdejší šumavský domov. Ta rodinná harmonie, o kterou se tolik zasloužila, nám bude hodně bolestně chybět.
Glaube und Heimat, 1987, č. 11, s. 83
Narodila se dne 9. listopadu 1926 jako Albine Multererová ve dnes zcela zaniklém Kriegerově mlýně na katastru kdysi samostatné obce Svatá Kateřina (dnes jen osada obce Chudenín), který až do toho roku patřil rodině Budweiserových, od té doby až do vyhnání jejím rodičům Karlu a Theresii Multererovým. Otec přišel na svět 1. dubna 1881 ve dnes rovněž zcela zaniklé Horní Huti (Oberhütten) blízko ovšem také zaniklé příhraniční vsi Švarcava (Schwarzach), jejíž část dodnes stojí na bavorské straně hranice. Vyučil se truhlářskému řemeslu a do roku 1913 ho ve Svaté Kateřině provozoval jako samostatnou živnost. V roce 1907 se oženil s Barbarou, roz. Augustnovou ze zaniklých dnes Olšinských Dvorů (Erlhof), zesnulou už 3 roky nato. Druhou manželkou se mu roku 1911 stala Katharina Budweiserová z Kriegerova mlýna, s níž v roce 1913 zakoupil usedlost Dirnbauernhof v Hodousicích (Holletitz) u Nýrska (Neuern). Roku 1920 však musel doprovodit ke hrobu i svou druhou ženu a rok nato se oženil potřetí s Theresií, dívčím jménem rovněž Budweiserovou z Kriegerova mlýna. Z první světové války se vrátil se zraněním a byl v Hodousicích po několik let starostou. V roce 1926 hodousickou usedlost prodal a získal Kriegerův mlýn. Ten sestával ze dvou rolnických hospodářství, dvou pil a jednoho strojního mlýna (německy se takovému mlýnu říkalo "Kunstmühle" a i v češtině se vyskytovaly výrazy "umělý /válcový/ mlýn" či dokonce "umělecký mlýn"). Z otcova prvního manželství pocházela dcera Barbara, provd. Altmannová, ze třetího manželství už také v jedné z textových ukázek zmíněný syn Albert a dcera Albine, pisatelka obou ukázek. Doma v Čechách setrval Karl Multerer se svou třetí ženou až do roku 1948, poněvadž se v roce 1946 dostal do vazby u okresního soudu v Klatovech. Dne 28. února 1968 byl pochován v Bad Windsheim, kde bydlel u své dcery. Ta byla v Bad Windsheim už v roce 1946 zaměstnána v kanceláři zdejší sádrovny (Gipsfabrik), v roce 1954 pak ohlásil krajanský časopis její zásnuby o Velikonocích s místním rodákem Josefem (Seppem) Schneiderem (*6. prosince 1924, †21. srpna 2010). V Bad Windsheim žije se svou ženou Elke i dnes Albinin a Seppův syn Roland Schneider, který k matčinu úmrtí následkem nešťastného pádu a po krátkém pobytu v nemocnici 7. prosince roku 2023 napsal do krajanského časopisu její nekrolog a doprovodil ho delším veršováním pod názvem "D' Kriegermühl-Albin" i se vzpomínkou na nudle z bramborového těsta a recept na "Liwanzen". Láska trvá totiž déle, než mlýny domlely a než se kdo z nás naděje.
- - - - -
* Svatá Kateřina, Chudenín / † † † Bad Windsheim (BY)
