JOHANN SELLNER
Domovník u Svatého Jana ve Vimperku
Böhmerwäldler Heimatbrief, 1959, č. 2, s. 17
Ten pozdrav k 83. narozeninám Johanna Sellnera, který je údajně roku 1959 tráví v plné duševní svěžesti v hesenském Oberrodenbachu, té menší z obou částí hesenské obce Rodenbach na západě pohoří Spessart, jež se v roce 1970 dobrovolně sloučily, je nejen doprovázen podobenkou oslavencovou (z nekrologu manželčina v krajanském časopisu z roku 1981 víme i to, že byl vysoké hubené postavy /"von Statur hochgewachsene, hagere Mann"/), nýbrž dovídáme se z něho i leccos z vlastního jeho životopisu. Nejen to snad, že byl "doma" 40 let ve službách firmy J. Steinbrener ve Vimperku (Winterberg), jejíž zakladatel je ovšem i samostatně zastoupen na webových stranách Kohoutího kříže, nýbrž i skutečnost, že byl za první světové války a po ní sedm let v ruském zajetí na Sibiři a u Steinbrenerů sloužil jako tesař a domovník u Svatého Jana (Zimmermann und Hausmeister von St. Johann. Zkuste se dnes někoho ve Vimperku zeptat na místní část, zvanou kdysi "Sankt Johann", nebo na údolí řečené "Johannesthal"(česky by se řeklo "Janovo údolí", jak se lze dočíst v programu rozvoje města pro období 2016-2022, kde je pomístním jménem označen sám tamní Steinbrenerův rozlehlý a v sedmdesátých letech minulého století stržený tovární provoz! Odpoví vám leda znalec. Ohledně bližších údajů o Johannu Sellnerovi a historie Steinbrenerova areálu v údolí Volyňky (Wolinka) dalo pátrání dost práce. Johann Sellner se narodil 22. února roku 1876 ve vsi Skláře (Glashütten), která je dnes místní částí Vimperka jako Johann Robl, nemanželský syn Marie Roblové (*9. prosince 1854, dcery nádeníka (v záznamu oddací matriky o dceřině svatbě je označen jako "Bleibner", což je něco jako "obyvatel") Thomase Robla ve Sklářích čp.7, což byl i rodný dům chlapcův, a Marie, roz. Grimmelové ze Sklářů čp. 15 (v oddací matrice je jako její matka uvedena Maria, roz. Krimmlová ze Sklářů čp. 8, v té křestní u synova záznamu Theresia, roz. Krimmlová ze Sklářů čp. 14). Legitimizován jako Johann Sellner byl teprve matčinou svatbou s jeho tělesným otcem Johannem Sellnerem (*15. dubna 1849 ve Sklářích čp. 1), synem Josefa Sellnera, podruha ve Sklářích čp. 6, a jeho ženy Anny Marie, roz. Roblové z téhož stavení. Johann Sellner "mladší" byl dvakrát ženat: poprvé s Marií Hadovou (*12. ledna 1875 ve Vimperku-předměstí čp. 109 jako nemanželská dcera Kathariny Hadové, jejíž otec pocházel z Korkusovy Huti /Korkushütte/ a matka z Michlovy Huti /Helmbach/, †29. srpna 1933 ve Vimperku, St. Johann čp. 185 na mozkovou embolii), podruhé na Boží Hod vánoční roku 1935 s Marií Stegbauerovou (příimení psáno i Stögbauer, dokonce v nekrologu Steckbauer /pak to hledejte!/ *24. listopadu 1896 v Hrabicích /Rabitz/), s níž po vyhnání žil v Oberrodenbachu (v roce 1971 hlásila v krajanském časopisu změnu adresy do bavorské obce Lauterbrunn /od roku 1978 jen místní část obce Heretsried/ ke své sestře Theresii, roz. Wienerlové, s níž se v 80 letech /1976/ jako už po 15 let vdova po Johannu Sellnerovi přestěhovala k sestřinu synovi do města Gersthofen v zemském okrese Augsburg, kde zemřela krátce před 84, narozeninami 13. listopadu roku 1980 a byla v Gersthofen i pochována /sestra tam skonala 28. prosince roku 1983 v 84 letech, jak se dočítáme z parte v krajanském časopisu i s její podobenkou, Mariino parte a podobenku se bohužel dohledat nepodařilo). Sellnerova dcera z prvního manželství Emma, provd. Grünbecková (*28. dubna 1910 ve Vimperku, †20. března 1996 v hesenském městě Bad Soden am Taunus má rovněž v "Böhmerwäldler Heimatbrief" parte i s podobenkou a v jejím nekrologu najdeme i připomínku otcovy osoby. Ani ne tři roky po svých 83. narozeninách skonal tesař, jak je ve zprávě o úmrti označen, Johann Sellner už 27. listopadu roku 1961 v právě zmíněném městě Bad Soden a byl tam i pochován. Ještě zbývá vysvětlit blíže ty pojmy "Sankt Johann" a "Johannesthal" ve Vimperku. V údolí říčky Volyňky stával kdysi tak řečený Dolní mlýn (Untermühle), blíže viz web Vodní mlýny), kde je charakterizován jako velký. V roce 1879 na jeho místě vznikla továrna na zápalky, tedy sirkárna konsorcia Franz a August Mayerovi & Florián Fürst. Fürst, který zůstal později ve vedení firmy sám, zemřel roku 1903 a tři roky nato (1906) přešla do rukou Johanna Steinbrenera. V letech 1906-1946, tedy až do vyhnání a likvidace proslulého Steinbrenerova vydavatelství (vedle knihvazárny /Buchbinderei/ tu v údolí Volyňky působila i dceřinná firma "Albia” /Spojené továrny na alba Fišer&Steinbrener (jinde i Fischer&Steinbrener) na dopisu ještě z roku 1937!/ vyráběly se tu ve Vimperku ovšem třeba i figurky do betlémů!) byl v jeho službách Johann Sellner. Jméno "Sankt Johann" ovšem dal svému areálu sám zakladatel světoznámé firmy a pomístní označení "Johannesthal" s ním jistě souvisí. Je jistě bizarní, že na konci Hitlerovy "Třetí říše" se v areálu Steinbrenerovy firmy v Johannesthalu tísnilo kolem 8 tisíc tzv. "národních hostů" (za nacistické okupace přitom ve Vimperku zůstalo toliko 17 českých rodin), tj. německých uprchlíků z německých východních území v téměř zcela německém šumavském městě před následným poválečným vyhnáním téměř všech jeho německých obyvatel. Dnes se komunikace směrem na Strakonice nazývá ovšem "ulice 1. (Prvního) máje" (svátek se přitom stal ikonou obou po sobě následujících totalit, té nacistické i komunistické) a poté, co areál měnil po válce své užití (byl tu dívčí internát, uvažovalo se dokonce o méstském muzeu a v letech 1953-2002 podle vzácné knihy historických fotografií "Vimperk v zrcadle času" (2013), kterou sestavil a texty doprovodil Roman Hajník, zde fungovala továrna na nábytek i pod hlavičkou pobočného závodu Jitony Soběslav (už v červnu 1953 proběhla v Jitoně Vimperk stávka proti komunistické měnové reformě), dnes najdeme na adrese čp. 185 jen prodejnu stavebnin), je úspěšná minulost málem zapomenuta. Pokud platí, že psané (třeba i tesařskou sekerou) a tištěné slovo, byť ne vždy toliko české, trvá, Vimperku však ztráta historické paměti rozhodně nehrozí.
- - - - -
* Skláře, Vimperk / Vimperk / † † † Bad Soden (HE)
