ALEXANDER SLAWIK
Pokud nedokážete objasnit smysl a účel...
"Pokud nedokážete objasnit smysl a účel svých japonských studií vrátnému tady v domově seniorů, nesmíte počítat s daňovými podpůrnými fondy!" (v originále: "Wenn Sie Sinn und Zweck Ihrer Japanforschungen nicht dem Portier hier im Hause (= Seniorenheim) Pokud nedokážete objasnit smysl a účel… können, dürfen Sie nicht auf Steuermittel rechnen!" - pozn. překl.)
J. Kreiner, Alexander Slawik zum Gedenken (1997)
Tak zní v překladu i v německém originále rada vídeňského japanologa Alexandera Slawika, určená jeho žákům a je v rozloučení s ním, tj. v nekrologu Josefa Kreinera z Bonnu na stránkách revue "Nachrichten der Gesellschaft für Natur- und Völkerkunde Ostasiens" (NOAG) university v Hamburku doprovázena poznámkou, že se tak manifestuje důstojnický a úřednický étos rodiny zesnulého. Alexander Ludowika Wincenzia Slawik, jak čteme celé jeho křestní jméno v českobudějovické matrice (křtil ho kaplan jménem Antonín /Anton/ Dvořák), se narodil dne 27. prosince roku 1900 (na svátek Jana Evangelisty, "miláčka Páně") v Českých Budějovicích (Budweis) na Radeckého ulici (Radetzky Straße) čp. 11 nadporučíkovi (Oberleutnant) zdejšího zeměbraneckého pěšího pluku č. 29 (sídlil v kasárnách přejmenovaných později na Žižkova), založeného mimochodem rok před Alexanderovým narozením, tj. Josefu Slawikovi (synu c.k. železničního úředníka v dolnorakouském Sankt Pölten Floriana Slawika a jeho ženy Marie, roz. Bauerové, původem z bavorského městyse Untergriebach) a jeho manželce Ludowice (v matrice 1. pádem "Ludowiga"), narozené v Chomutově (Komotau), dceři c.k. plukovníka v záloze Franze von Grafa a Sofie, roz. Pohlemannové. Poněvadž oba matčini rodiče byli evangelického, tj. "augšpurského" vyznání, musel přípis v křestní matrice výslovně konstatovat, že dítě má být svěřeno katolickému ritu otcových rodičů a katolicky i vychováváno. Další přípis záznamu o Alexanderově narození a křtu nás zpravuje o jeho svatbě ve Vídni II. Donaustadt 19. září 1925 s Elisabeth Kropfbergerovou. Díky tomu, že otec se stal městským komandantem (Stadtkommandant) tehdy rakouského Krakova (dnes polský Kraków), vyrůstal tam i jeho syn. Poněvadž se otec jako důstojník zabýval studiem rusko-japonské války, Alexander se už jako gymnazista v Kremži na Dunaji (Krems an der Donau) začal věnovat japonskému jazyku a kultuře a pokračoval v tom i jako zámečnický učeň bez finančních prostředků po roce 1918 ve Vídni, kde se díky stykům se zakladatelem japonské sociální antropologie, jímž byl Oka Masao (1898-1982), pobývající na vědecké stipendium ve Vídni, stal spolu s ním průkopníkem rakouské, do té doby vlastně neexistující japanologie, vždy ovšem související se středoevropskou německo-rakouskou tradicí. Jako člen NSDAP už před rokem 1938 (za války byl povolán k wehrmachtu a na vrchním velitelství se podílel díky znalostem východoasijské kultury včetně Číny a Koreje na přímém dešifrování protivníkovy zpravodajské činnosti v celé oblasti /doslova se oddělení, kde pracoval, nazývalo "'Die Chiffrierabteilung des Oberkommandos der Wehrmacht', auch: 'Die Chiffrierabteilung des OKW', kurz: Chi oder OKW/Chi") byl ovšem po skončení druhé světové války propuštěn ze státních služeb, poněvadž se ale mohl nadále věnovat etnologii, vrátil se brzy přes práci na budování univerzitní knihovny k funkci vedoucího jejího japonského oddělení, k mimořádné profesuře a posléze k postavení ředitele vídeňského Institutu pro japanologii, jež zastával od roku 1965 až do svého odchodu na penzi. Sklonek života trávil v domově seniorů ve Vídni. V rakouské metropoli i zemřel 19. dubna roku 1997 a je pochován na vídeňském Ústředním hřbitově (Zentralfriedhof). Vida, co všechno reprezentuje ten střed Evropy a ještě ke všemu to připomíná ptačí zpěv.
- - - - -
* České Budějovice / † † † Vídeň (A)
