ZDENKO THIEL
Bubny a trumpety
České Budějovice (v originále "Budweis" - pozn. překl.) 27. května 1940
Milý pane řídící učiteli!
Přiloženě Vám zasílám několik snímků budějovické fanfárové čety (v originále "einige Bilder des Budweiser Fanfarenzuges", rozuměj hudební útvar Hitlerjugend s bubny a trumpetami - pozn. překl.) ze svatodušního tábora ve Lhenicích (v originále "vom Pfingstlager in Elhenitz" - pozn. překl.) a prosím Vás, abyste to chápal jako malou pozornost ve prospěch Vašich snah!
Heil Hitler!
Vedoucí útvaru Jungstamm I. (Jungstammn zahrnoval "podle okolností" 4 "praporce" /Fähnlein, zahrnující 3 "Jungzüge", tj čety o 10-15 členech/ organizace "Jungvolk", což byla organizace HJ pro děti věku 10-14 let - pozn. překl.).
Thiel,
vrchní vedoucí čety.
Chronik der Staatlichen deutschen Volkschule in Netolitz 1940-1941
Neuvěřitelná vojácká tupost nacisty zglajchšaltované německé mládeže tu staví na odiv své moresy v čerstvě zřízeném Protektorátu Čechy a Morava, v tomto případě v Českých Budějovicích (v češtině si přívlastek "České" město uchovalo do října roku 1942), ve Lhenicích a v Netolicích, kam je adresován dopis řediteli zdejší německé obecné školy, ustavené v roce 1940 pro 24 prvních žáků, jejichž příjmení i tak vykazovala jejich český původ (všichni předtím samozřejmě navštěvovali místní českou školu). Tím ředitelem byl Eduard Kristan, zastoupený i samostatně na webových stranách Kohoutího kříže, jehož nacistické "snahy" sama školní kronika, z níž je dopis v překladu prezentován, reprezentuje opravdu přesvědčivě (přímo hýří odpornou nacistickou propagandou, s níž si ovšem poválečné české kroniky co do nacionalistické a posléze komunistické tvářnosti nijak zvlášť nezadají). Autorem dopisu je pak funkcionář organizace NSDAP pro mládež, který tu cudně zamlčuje své příliš česky znějící křestní jméno "Zdenko". Používal místo něj ve významu "skvělý" (glänzend) německé "Ingo", se kterým se nacistická výchova prováděla snadněji, byť lživěji. Z parte na zadní straně listu "Budweiser Zeitung" ze 7. července 1942, které je určeno památce jeho bratra Karla, nositele Železného kříže I. i II. třídy, nadporučíka a adjutanta dělostřeleckého pluku wehrmachtu (byl 1. června 1939 prvním německým Budějovičanem, který oblekl uniformu nacistického wehrmachtu /viz "Budweiser Zeitung" z 3. září 1943, s. 7/, jenž ve 24 letech padl kdesi na východní frontě (parte ani neuvádí kde), se dovídáme i jména Karlových i Zdenkových rodičů, jimiž byli podplukovník v.v. Karl Thiel a jeho žena Valerie, roz. Beranek (!). Zdenko (pardon: Ingo) je už podle údaje na parte rovněž "im Felde", tj. "v poli". V roce 1942 mu bylo rovných 20 let, narodil se totiž v Českých Budějovicích dne 17. dubna roku 1922. I jeho děd Carl Theodor Gustav Thiel, syn ředitele statku v Týně nad Vltavou (Moldautein) Johanna Thiela a Rosy, roz, Langové z Českých Budějovic, nadporučík (Oberlieutenant), sloužil v c.k. armádě a skonal na vrozenou srdeční vadu v pouhých 58 letech věku na Říšské třídě (dnešní Husova třída) čp. 21 v Českých Budějovicích jako vdovec po Johanně Ludowice Karolině von Aleman z Týna nad Vltavou (dceři městského fyzikuse (lékaře) v Příbrami čp. 98 a Amalie, roz. Huka z Příbrami čp, 1), kterou si bral 20. května 1880 a která zemřela ve 32 letech věku na tehdy neléčitelný zánět mozkových blan roku 1893 (předchozí manželka Mathilde, roz. Limbeková, mu skonala ve 23 letech věku na tehdy rovněž neléčitelné "souchotě" roku 1879. Až druhá z obou manželek byla matkou jeho syna Karla Wilhelma Johanna (*7. března 1881 /až 20. března ho pokřtil kaplan Frantiček Komárek/ v Českých Budějovicích (adresa v matrice "Prager Vorstadt, Reichsstraße 28"). Ten se kupodivu ženil 17. října válečného roku 1917 v Husinci čp. 23 s Valerií Jindřiškou Marií Annou Beránkovou (* 12. února 1893 v Husinci čp. 142 /křtil ji farář Jan Soukup/), dcerou továrníka v Husinci čp. 142 Antonína Beránka (syna otce téhož jména, měšťana a továrníka v Husinci čp. 142 a Anny, roz, Viese /tak psáno příjmení "česky", v indexu ovšem nacházíme i "Wiese", jiné písmeno než "W" tam ostatně před rokem 1850 nenajdeme/ z téže husinecké adresy) a jeho ženy Jindřišky (Henriette), dcery Bedřicha (Friedricha) Hantsche z Teplic, Meißnerstraße čp. 27, a Marie, roz. Pavingerové z Černovic (Tschernich), okr. Kadaň (Kaaden). Někdejší podplukovník (na českém záznamu husinecké oddací matriky byl ještě jen c.k. setníkem "9. těžkého dělostřeleckého pluku z Č. Budějovic"), skonal 30. října 1971 v bavorském (švábském) Augsburgu devadesátiletý. Podle synova nekrologu, který napsal do krajanského časopisu na webových stranách Kohoutího kříže rovněž samostatně zastoupený Heinz Stegmann, zemřel Zdenko Thiel v bavorském městě Neusäß blízko Augsburgu 9. ledna roku 1996, tedy v nedožitých 74 letech. Stegmann uvádí, že Zdenko už před válkou působil v hnutí Wandervogel a Jungturnerschaft, byl prý výtvarně nadaný a podílel se na vzniku knihy "Budweis: Budweiser und Stritschitzer Sprachinsel z roku 1979. Kdeže dozněly ty bubny a trumpety… a kolika mladým i "českým" Němcům asi stačily hrát na cestu ke smrti.
- - - - -
* České Budějovice / † † † Neusäß (BY)
