HELMUT WAGNER
Lidé se mě občas ptali...
"Lidé se mě občas ptali, nebo celý život, jak se cítíš - jako Němec, Čech nebo Rakušák. Předem můžu říct, že spíš jako Rakušák, ale jako Čech taky samozřejmě. Ale proč to říkám, budějovičtí obyvatelé, teď neřeknu Češi nebo Němci, těm se říkalo ‘Budweiseři’. Tím bylo vyjádřeno to, že oni nerozlišují absolutně řeč. Proto, když se někdo zeptal… Já jsem Budweiser, nebo ich bin Budweiser, tím chci jako říct, že jsem Krumauer, tedy Krumlovák. Tím se nerozlišuje, jestli jsem ten nebo ten nebo onen, prostě jsem Krumlovák a mluvím oběma jazykama."
P.S. Toto je citace ze scénáře rozhlasové reportáže o Helmutu Wagnerovi, v níž se on sám měl česky vyslovit k tomu, kým se vlastně cítí být. Odpověděl vlastně v osobním duchu nikoli jen česky, nýbrž "oběma jazykama".
S pocitem hluboké pokory
"S pocitem hluboké pokory a čisté lidské vděčnosti se raduj z každé chvíle, která ti ještě bude dopřána na těchto potulkách,
poděkuj za všechno krásné, čím tě podarovala a nežádala od tebe nic, tvá země zamyšlená, než synovskou upřímnost, lásku a věrnost.
Jen jedna zneklidňující otázka tě tu provází, poutníku, kráčející už pomalejším krokem k svému poslednímu cíli: Kolikrát, kolikrát ještě?..."
"Mit dem Gefühl der tiefen Demut und reiner menschlichker Dankbarkeit erfreue dich an jedem Augenblick, der dir noch geschenkt wird auf diesen Wanderungen,
sei dankbar für alles, was es dir geschenkt hat, und dass es von dir nichts verlangte, dein nachdenkliches Land, als Ehrlichkeit des Sohnes, Liebe und Treue.
Wanderer, nur eine beunruhigende Frage begleitet dich, mit einem langsamen Schritt zu deinem letzten Ziel schreitend: Wievielmal, wievielmal noch?..."
Ladislav Stehlík, Země zamyšlená, 1974, 3. díl, závěrečná slova trilogie, stať věnovaná Kleti
P.P.S. Překladatel připsal: "Německý překlad: Helmut Wagner, 20. 1. 2026, servus!"
Narodil se na českokrumlovském Plešivci (německy "Flössberg") dne 21. dubna roku 1945, tedy ani ne dvacet dnů před koncem druhé světové války. Jeho otec Albert Wagner (*22. dubna 1890 na Plešivci čp. 137 jako syn tamního soustružníka /v matrice "Drechsler"/ a svého jmenovce Alberta Drechslera a jeho ženy Marie, roz. Lindeové ze zaniklé dnes šumavské vsi Pragerstift /česky označované i jako Prakéř, zaniklé však po druhé světové válce pod českým jménem Pražačka/), povoláním laborant městské lékárny, byl dvakrát po sobě ženat. Poprvé se ženil 10. července roku 1917 v Českém Krumlově jako sedmadvacetiletý svobodník (Gereiter) 91. "šumavského" pěšího pluku s Anastasií, roz. Rauscherovou ze Stříbra (Mies), která ovšem zemřela na rakovinu dělohy (v českokrumlovské úmrtní matrice, uvádějícím tuto příčinou jejího skonu je zapsána s křestním jménem Anna) dne 25. dubna 1924, podruhé dne 2. června téhož roku 1924 už jako čtyřiatřicetiletý lékárenský laborant v Českém Krumlově s Mathildou, roz. Hermentinovou (*22. února 1903 v Českém Heršláku čp. 15 jako dcera drážního hlídače /Bahnwächter/ Adalberta Hermentina /*10. března 1863 v Českém Heršláku čp. 15 a Barbary, roz. Gubo - brali se 2. srpna 1898 ve Svérazi, německy Tweras/, dcery rolníka ze vsi Slubice, dnešní části obce Bohdalovice, Simona Gubo a Marie Anny, roz. Wölflové rovněž ze Slubic/). Tomu se věru říká šumavské kořeny! Zbytek životního příběhu Helmuta Wagnera doslova přebíráme z webové adresy českokrumlovské základní školy T.G. Masaryka (adresa: ulice T.G. Masaryka na českokrumlovském Špičáku čp. 213) Příběhy našich sousedů, kde Wagnerův životopis figuruje jako anonymní studentská práce. Na rodném Plešivci v Českém Krumlově Helmut Wagner prožil se svými 4 sourozenci, matkou Matildou a otcem Albertem téměř celé své dětství. Brzy se však musel rozloučit se svými dvěma sestrami (jedné bylo pět, té druhé čtrnáct let, jak vzpomíná Helmut Wagner). Ty roku 1946 kvůli poválečným poměrům v Československu (ta mladší prý hladověla na umření následkem pro Němce omezeným přídělům potravin) odešly s tetou, která byla německé národnosti, do Rakouska, v domnění, že rodina Wagnerova dorazí brzy za nimi. Wagnerovi se ale navzdory své německé národnosti hned po konci druhé světové války stěhovat nemuseli. Otec pana Wagnera totiž pracoval v Českém Krumlově jako lékárník a až v roce 1948 se našel člověk české národnosti, který by ho jako německého pracovníka mohl nahradit. Wagnerovi byli proto odsunuti do českého vnitrozemí, do Čejkovic (obec v okr. České Budějovice u Hluboké nad Vltavou. Teprve tam se Helmut začal učit česky. V roce 1952 se Wagnerovi vrátili zpět do Českého Krumlova, kde Helmut chodil do základní školy. V té době bydleli v polorozpadlém domě. A tak, když jim František Seidel (je i samostatně zastoupen na webových stranách Kohoutího kříže) nabídl, že by mohli bydlet právě u nich, bez váhání to přijali. Seidelovi jim přenechali dva pokoje (jeden z nich byl po Arnoldovi (*1910, roku 1934 se stal v Praze doktorem práv, zahynul na východní frontě ve věku 33 let), nejmladším bratru Františka Seidela), kde Wagnerovi bydleli patnáct let. Helmut dokončil základní školu a na takzvané dvanáctileté střední škole úspěšně odmaturoval z matematiky a tří cizích jazyků. Na vysokou školu se ale kvůli německé národnosti neměl šanci dostat. Po maturitě tak začal pracovat na poště. Práci mu ale v roce 1964 přerušila vojna, na které sloužil do roku 1966. Když mu po smrti otce v roce 1968 matka oznámila, že by se chtěla odstěhovat do tehdejšího Západního Německa za svým bratrem, Helmutovi nezbývalo nic jiného než jet s ní. Z Německa se pak v roce 1977 vrátil do Prahy, kde se oženil se svou láskou. V roce 2012 se na důchod vrátil zpět do Českého Krumlova, který pro něj byl vždy srdeční záležitostí. Zde navázal kontakt s muzeem Seidel. Helmut také absolvoval univerzitu třetího věku v Prachaticích, díky které se začal věnovat právě překladu knih. Navzdory všemu, co se Helmutovi v životě stalo, se naučil nade vším přemýšlet pozitivně. A jak by sám řekl: "Když je člověk pořád na něco naštvaný a na všechno nadává, tak si ničí duši."
Helmut Wagner, překladatel
"Pochází ze staré německé krumlovské rodiny a jen náhoda a dovednost jeho otce, laboranta ve staré lékárně na krumlovském náměstí, zachránila Wagnerovy před odsunem. V národnostně smíšeném městě nebyli zdaleka jediní, kteří pomáhali udržet alespoň tenký stonek kontinuity kdysi mohutného přediva vztahů, tradic a zvyklostí zdejšího měšťanstva, alespoň něco z kolektivního ducha předválečného Krumlova. Z Krumlova se načas odstěhoval, ale silná vazba ke zdejším kořenům ho dovedla zpět ..." (Jindřich Špinar, z doslovu k Wagnerovu českému překladu knihy R. Slawitscheka Modrý Pánbůh vydanému Jihočeskou vědeckou knihovnou v roce 2017.)
Českokrumlovský rodák a patriot, znalec a milovník Šumavy, překladatel vzácných německých knih do češtiny a iniciátor jejich českého vydání - to je Helmut Wagner. Chodívá k Seidelům se svými přáteli na přednášky nebo jen tak na pár slov s dnešními zaměstnanci muzea. Přitom je to on, který tento dům zná ze všech nejlépe, neboť v něm za svého mládí několik let se svou rodinou bydlel. "Starý Krumlovák"… Rád na tyto časy vzpomíná, na poválečný Krumlov, chlapecké lumpárny i dávná přátelství. Ta nejsilnější z gymnaziálních dob přetrvala dodnes.
Láska k minulosti, ke krajině a místu, kde žije, nalezla svůj výraz ve Wagnerových překladech dávné německé regionální literatury. Tyto knihy byly ve své době velmi oblíbené, dnes jsou však téměř zapomenuty. Díky němu tak současní čtenáři vstupují do světa dávných obchodníků putujících po Zlaté stezce, seznamují se s podivínskými Volaráky, putují s prvními turisty na Třístoličník, chodí na romantická zastaveníčka u Modrého obrázku na Kleti nebo obdivují nadčasovou krásu Krumlovské madony.
Prvním Wagnerovým překladem šumavské literatury byla útlá knížečka Volary a Volarští (Wallern und Wallerer) od autorů Rudolfa Kubitscheka, Valentina Schmidta a Paula Praxla. Jedná se o jedno z nejpropracovanějších německých místopisných děl, které vyšlo v roce 1921. Upravená verze byla publikována roku 1971 a ve Wagnerově českém překladu bylo vydáno roku 2015. Následovaly další překlady knih volarského rodáka Paula Praxla: Zlatá stezka (Der Goldene Steig, 1959, česky 2016) a Hora tří zemí (Der Dreiländerberg, 1979, česky 2019). O české vydání těchto knih se zasloužila Akademie třetího věku při Zdravotně sociální fakultě Jihočeské univerzity.
Pak se již Wagner ve výběru knih přiblížil svému rodnému městu. Novela Modrý obrázek Rudolfa Slawitscheka se odehrává na Kleti a v Krumlově (Der blaue Herrgott. 1927) a v češtině ji vydala Jihočeská vědecká knihovna v roce 2017. Dalším, ryze krumlovským překladem je monografie z pera krumlovského rodáka JUDr. Franze Wischina: Krumlovská madona (Die Krummauer Madonna im Reigen der Schönen Madonnen, 1988). Bohužel její český předklad dosud stále čeká "v šuplíku" Helmuta Wagnera na svého vydavatele. Zato ve své době velmi oblíbená Vlastivěda politického okresu krumlovského (Heimatskunde des politischen Bezirkes Krummau, 1887, 1903 se Seidelovými snímky), jejímž autorem byl řídící učitel Thomas Gallistl, je již připravena k vydání, opět ve spolupráci s univerzitou.
K událostem na Kaplicku za války a v dobách po ní se váže Wagnerův překlad knihy vzpomínek Johanna Sailera nazvaná Každý den přichází z rukou Božích (Jeder Tag kommt aus Gottes Hand, 1991), kterou česky vydala Jihočeská vědecká knihovna v roce 2019. V roce 2021 vyšel čtvrtý díl ediční řady Seidelova Šumava věnovaný Boleticku. Nebýt Wagnerových překladů, byl by ochuzen o mnoho dobových odborných textů, strašidelných pověstí či zkazek, ale i o jednu žertovnou píseň o chvalšinských kozovrtech, překládanou z obtížné staré nářeční němčiny.
Nedávná doba covidová přinesla mnoho nenávratných ztrát a bolesti. Pro Helmuta však byla stimulem. V nenadálém klidu a osamění dokázal najít vnitřní sílu a soustředit se na svůj opus magnum. Tím se stal rozsáhlý překlad historicky nejvýznamnější monografie o Šumavě z roku 1860 od autorů knihy Josefa Wenziga a Johanna Krejčího: Šumava. Příroda a člověk. (Böhmerwald. Natur und Mensch). Tato nejstarší průkopnická publikace je překladatelsky mimořádně obtížná, a i renomovaní odborníci se ostýchají tuto výzvu přijmout. Ne tak "starý Krumlovák" Helmut Wagner. A tak pokud se i v tomto případě najde vydavatel, který se jeho záslužného překladu dokáže chopit, mají se čeští milovníci staré Šumavy skutečně nač těšit.
Noviny města Český Krumlov, 2022, č. 12, s. 4
P.P.P.S. Ještě doplňme místopis jeho životní pouti, jak ho sám stručně sestavil:
1. Český Krumlov 1945-1948
2. Čejkovice u ČB 1948-1952 - vnitřní vysídlení na statek
3. Český Krumlov 1952-1968: návrat do rodného města, první rok-dva v mokrém domku na Plešivci, pak u Seidelů
4. Schorndorf (BW) 1968, kde pak matka dožila do smrti
5. Aachenmuehle (BY) u Rosenheimu 1969? - studium němčiny na Goethe-Institutu
6. Wurzburg 1969?-1970? - "nástavbové" studium na gymnáziu a maturita
7. Mnichov do poloviny 70. let - několik semestrů studia na na univerzitě; historie, rusistika a východoevropská studia
8. Rudná u Prahy - od 2. pol. 70. let, když se oženil do ČSSR, do r. 2013
9. Český Krumlov - po rozvodu zpět v r. 2013 do rodného města
- - - - -
* Český Krumlov
