logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

LUDWIG ADLER

Das Feuer


Feuer, starkes Element
und an Kräften reich,
Wärme gibt es, wenn es brennt,
spendet Licht zugleich.

Wie der Körper Wärme liebt
an den kalten Tagen,
spürst du 's, wenn sie dich umgibt,
fühlst du Wohlbehagen.

Und das Licht, lass uns drum fleh'n,
dass es uns nie fehle,
braucht der Mensch nicht nur zum Seh'n,
auch noch für die Seele.

Auf der Straße, auf der Flur,
auf dem schmalen Steg,
zeigt es Richtung uns und Spur
weist es uns den Weg.

Feuer, guter starker Born,
Licht und Wärme - Zweiheit -
brenne nicht für Hass und Zorn,
leuchte für die Freiheit!

Oheň


Oheň! Sama příroda
plá v něm plna sil,
hřeje, štědrý svit ti dá,
abys jak on byl.

Když tě někdy sevře chlad
za dlouhých dnů zimy,
teplo ohně vnímáš rád
všemi smysly svými.

A jak kolem šíří jas,
jak tmu všudy ruší,
probouzí hluboko v nás
záři v lidské duši.

Na cestách, co jich má zem,
stezkách v mlze šedé,
směr dá našim stopám všem,
dál nás k cíli vede.

Je jak dobrá studna čist,
živel ctného rodu.
Hoř dál! Vypal nenávist!
Plaň jen pro svobodu!

Böhmerwäldler Heimatbrief, 1990, s. 253

Erinnerungen an Seewiesen


Wou da Hommaboch üwa d' Stojna springt
und vor Freid schlogt an weiß'n Foam,
wo zwej Zwiefltirm d' Glock'n aussi klingt
üwas Lond, do samma dahoam.

Wou am Freidhof schlofen unsere Leit,
wou da Wold rauscht voll schwermuat so schwa,
dohi war uns koa Weg net z' weit,
do mecht ma so gern wieda sa.

Do is unsa Sejwies, do samma geboan,
Do tat ma gern z' Fouß higej,
wal üwarol, wou ma bisher scho woan,
woas nirgendwou so schej.

Vzpomínka na Zejbiš


Kde si náš potok skáče přes kameny,
až radostí to vře a pění v něm,
kde z dvojvěží kostela znějí zvony
nad krajem, tady provždy doma jsem.

Kde na hřbitově spějí všichni naši,
kde šumí lesy, až bys plakal snad,
touhu tam dojít nic už nezaplaší,
kam bych se jednou vrátil zase rád.

To je Zejbiš, kde jsme se narodili,
tam bych kraj světa třeba bosky šel,
kdybychom kdekoli kdy v světě byli -
kdepak bys tolik krásy uviděl?

Glaube und Heimat, 1990, č. 2, s. 33

P.S. Zejbiš se dnes jmenuje česky Javorná.

O autorovi těchto dvou básní víme zatím jen tolik, že žil kolem roku 1990 v bavorském Schwanenkirchen.

- - - - -
Javorná, Čachrov

Obrazové přílohy:
(ukázky)

Náhrobek rodiny Adlerů ze hřbitova v Javorné na snímku z roku 2004 s podobiznou svérázného králováka
Umrlčí prkno rodiny Adlerů na Pateříkové Huti blízko Javorné
Královácká pečeť sklářského rodu Adlerů z roku 1782
Javorná na staré pohlednici

zobrazit všechny přílohy



Dostupné zdroje v JVK:

TOPlist