Úvod Úvod Studie Obsah Obsah Najít Poslat email TOPlist

ALOIS ARTINGER

Weihnachten vor dem Feind* Vánoce před nepřítelem

Einsam steht an einer Weide
in tiefen Schnee in kalter Winternacht,
Gewehr bei Fuß auf öder Heide
ein deutscher Krieger auf der Wacht.

Wie schweift sein Blick so traurig in die Ferne
sein Herz durchzuckt ein herber harter Schmerz
vom Himmel blinken freundlich Gottes Sterne
doch ihn füllt Wehmut nur ein klopfend Herz.

Es ist die Nacht, in die der Heiland einst geboren,
Weihnachten ist 's, wo er so einsam steht,
er denkt: Daheim, ob sie noch alle leben,
der teuren Mutter, die vor Angst vergeht.

Und wie der Krieger so an seine Mutter denkt,
da wird das Aug ihm plötzlich trübe
und eisig auf der kalten Wange senkt
sich eine Träne, geweint der Mutterliebe.

Tak samoten v té bílé pláni,
jen step a návěj, kolem noční chlad,
zbraň u nohou, ve sněžném vání
německý voják stráž má stát.

Jak pohlíží smutně tam do daleka,
srdcem mu projde bolest jako blesk,
Božím nebem jde nad ním hvězdná řeka,
jemu však nitrem tepe hořký stesk.

Je to noc, v níž se děly kdysi divy,
Vánoce jsou to, tady trochu jiné,
vzpomíná: doma zda jsou všichni živi,
maminka drahá, jistě strachy hyne.

A jak ten voják vidí matku v záři,
jak v dálku hledí svýma očima,
skane mu náhle mrazem ztuhlou tváří
slza, v níž prýští nocí láska matčina.

Von der Moldau zum Ural (2012), s. 102

Drobný stopadesátistránkový paperback s podtitulem "Tagebuchaufzeichnungen von Alois Artinger während des Ersten Weltkriegs und der Gefangenschaft im Ural" (tj. "Deníkové záznamy Aloise Artingera z první světové války a zajetí na Urale"), z něhož jsem báseň převzal a ne zcela doslovně přeložil (nevím ostatně, zda je dílem pisatele deníku či zda si ji on spíše odněkud neopsal). Artingerův vnuk Gerhard Reitinger (zastoupený i samostatně na webových stranách Kohoutího kříže), narozený v roce 1959 ve Steinerleinbachu, dnes části dolnobavorského městyse Röhrnbach, uvádí k vydání dědových zápisků v nakladatelství Wagner Verlag, které bohatě doplnil materiály z Bavorského státního archivu a z nadace Německého historického muzea v Berlíně, fakta zajímavá zejména ohledně války samé, ale z našeho hlediska ovšem navíc ohledně osoby svého šumavského předka. Alois Artinger se přímo podle zadní strany obálky "našeho" paperbacku (je ve fondu Jihočeské vědecké knihovny a byl i součástí příležitostné výstavky k 100. výročí začátku první světové války) narodil dne 13. listopadu roku 1887 ve dnes zaniklé vsi Nové Údolí (Neuthal), náležející k někdejší farnosti České Žleby (Böhmisch Röhren) s farním kostelem sv. Anny, vyhozeným roku 1965 do povětří. Farní matrika vypovídá, že byl ještě téhož dne pokřtěn páterem Juliem Lastůvkou, který v Českých Žlebech působil v letech 1887-1888 jako administrátor. Novorozencův otec Wenzl Artinger, narozený 1. října roku 1838 v Novém Údolí čp. 15 (kmotrem při křtu mu byl "Holzflößlerhäußlers Sohn", tj. "syn voraře a chalupníka Wenzl Spannbauer z Krásné Hory se svou matkou Elisabeth), tč. chalupník v Novém Údolí čp. 7, kde chlapec přišel na svět (jméno porodní báby při záznamu kupodivu chybí), byl synem zdejšího dřevorubce a chalupníka Josepha Artingera z Nového Údolí čp. 15, kde byl jeho otec Jakob Artinger výminkářem se svou ženou Magdalenou, roz. Jodlovou (v matrice psáno Jodlin) ze vsi Šenava ("von Dorf Schönau", tj. z dnešní Pěkné)a Kathariny, dcery Raimunda Kellermanna z Krásné Hory (Schönberg) a jeho ženy Anny Marie, roz. Grims z "Lakerhäußern in Königreich Bayern" (zřejmě Lackenhäuser), chlapcova matka Crescenz byla dcerou Karla Schnelzera, chalupníka z Ludwigsreuthu čp. 6 ? (!) v Bavorsku, a Elisabeth, roz. Wolfové "aus Mährgarten" (tj. z dnes zaniklé vsi Zahrádky blízko Borových Lad), tehdejší farnost Neugebäu (Nový Svět). Přípis křestního záznamu nás zpravuje o svatbě Aloise Artingera "hier", tj. "zde" v Českých Žlebech dne 17. května roku 1910 s Hedwig Jaroschovou, která je ovšem ve vydání deníku označena jako "1. Ehefrau" (tj. "první manželka", tou druhou se stala, jak to zaznamenává oddací matrika farní obce České Žleby, "na Štěpána", tedy 26. prosince roku 1918 Amalia, roz. Pollaková z Krásné Hory, narozená tam 20. prosince 1891, zesnulá, jak víme odjinud, 28. dubna 1974). Také odjinud o Artingerovi víme, že zemřel v Německu až v 1. ledna roku 1968, tedy málem (bez 10 měsíců) 50 let poté, co skončila první světová válka. Ta započala 28. července 1914 a on do ní odešel už 1. srpna. Po prvém zranění se sice opět vrátil domů, ale v listopadu musil znovu na srbskou a černohorskou frontu, odkud se dostal přes Uhersko a Rumunsko na Ukrajinu. Dne 28. února 1915 byl za bojů v Karpatech raněn podruhé. 24. září téhož roku 1915 upadl do ruského zajetí a musel v něm pracovat v lese a u sedláků. V srpnu 1918 (tedy po dvojí ruské revoluci roku 1917 a po brestlitevském míru z března 1918, jímž se bolševické Rusko vzdalo Finska, Pobaltí, Polska a Ukrajiny) se dostal s jedním zajateckým transportem na svobodu. Na troskách podunajského mocnářství vzniklo v říjnu 1918 Československo, které po svém osvobození roku 1945 provedlo odsun německého obyvatelstva a během "studené války" zničilo už jako součást sovětského vojenského bloku mnoho nejen šumavských vsí, které byly v letech 1938-1945 součástí Velkoněmecké říše (Artinger byl prý v tom období značně politicky aktivní, byť i jen na místní úrovni). Zašlo tak i Nové Údolí, jehož osudu byla roku 2013 ostatně věnována další kniha Gerharda Reitingera "Neuthal - Geschichten aus verschwundenen Dorf".
- - - - -
* Nové Údolí
obrazová přílohaobrazová příloha další stranadalší strana

(c) Jihočeská vědecká knihovna 2001-2017
Licence Creative Commons
Kohoutí kříž, autor překladů a českých textů Jan Mareš, elektronická verze Ivo Kareš, podléhá licenci
Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko