Úvod Úvod Studie Obsah Obsah Najít Poslat email TOPlist

THEODOR BAIER

Mein Böhmisch-Röhren Mé České Žleby

Fest angebaut am Bergeshang,
zieht sich ein schönes Dorf entlang
die Kirche siehe! Mitten drinn,
sie gibt dem Volk den frommen Sinn.
Die Fluren spenden Blumenduft,
der Wald, der sorgt für gute Luft.
Mein Böhmisch-Röhrn, mein Heimatort,
verbleib uns stets ein deutscher Hort,
mein Böhmisch-Röhrn, mein Heimatort,
verbleib uns stets ein deutscher Hort.

Dich grüß' ich, Heim, so lieb und traut,
hat ja mein Aug' dich stets geschaut,
im Walde die Kapelle fein,
die ladet uns zum Beten ein.
Hier rauscht der Wald geheimnisvoll,
die Pilgerschar nicht stören soll.
Mein Böhmisch-Röhrn, mein Heimatort,
verbleib uns stets ein deutscher Hort,
mein Böhmisch-Röhrn, mein Heimatort,
verbleib uns stets ein deutscher Hort.

Gott schütz' dich Heim, so wunderschön,
Dreisesselberg tut Schildwach
Mög Lieb und Treu und deutscher Sang,
behalten uns den guten Klang.
Drum send' ich Grüße immerdar
ins Dörflein, das so rein und klar.
Mein Böhmisch-Röhrn, mein Heimatort,
verbleib uns stets ein deutscher Hort,
mein Böhmisch-Röhrn, mein Heimatort,
verbleib uns stets ein deutscher Hort.

Svah vrchu dávno tady stál,
pěkná ves leží na něm dál,
kostelík vprostřed ní je zřít,
však je tu všude zbožný lid.
A vůni květů cítíš z niv,
les dobrý dech má dnes jak dřív.
Mé České Žleby, domov můj,
co poklad náš tu provždy stůj,
mé České Žleby, domov můj,
co poklad náš tu provždy stůj.

Domove milý, plný krás,
před očima tě mám teď zas,
nás malá lesní kaple ztad
k modlitbě nepřestává zvát.
Těch stromů kol tajemný šum
neměl by vadit poutníkům.
Mé České Žleby, domov můj,
co poklad náš tu provždy stůj,
mé České Žleby, domov můj,
co poklad náš tu provždy stůj.

Bůh dej ti krásnému dál žít,
chraň Třístoličník tě jak štít,
náš zpěv a láska s věrností
kéž dobrý zvuk ti zajistí.
Proto můj pozdrav letí dnes
tam, kde jsi ty, má světlá ves.
Mé České Žleby, domov můj,
co poklad náš tu provždy stůj,
mé České Žleby, domov můj,
co poklad náš tu provždy stůj.

Böhmerwädler Heimatbrief, 1992, s. 373

Text písně, na stránkách krajanského měsíčníku opatřený k německým slovům také notami, je podle připojené poznámky dílem Theodora Baiera, který tehdy v roce 1934, kdy je píseň datována, žil v severočeských Rynolticích (Ringelshain, tady v BHB mylně psáno Ringelsheim) čtyři kilometry na severovýchod od Jablonného v Podještědí (dřívější Německé Jablonné, Deutsch-Gabel). O dalších osudech autorových (jako on odtud z početných rodin odcházelo mnoho synů a dcer) v pohnutých letech následujících nám není bohužel nic známo. Víme však, že se narodil 8. listopadu roku 1863 v Českých Žlebech čp. 8, kde měl jeho otec Josef Baier krám (v zápise českožlebské křestní matriky je také označen jako "Krämer", tj. kramář). Dědeček Mathias z otcovy strany žil v době vnukova narození spolu se svou ženou Franziskou, roz. Tomschy ze vsi Leimsgrub (dnes Hliniště) v témže stavení na výminku. Theodorova matka Barbara byla dcerou zdejšího rolníka Karla Herbsta z čp. 14 a jeho ženy Agnes, dcery Mathiase Spannbauera z čp. 20. Připomeňme ještě, že v Českých Žlebech stál tehdy dosud kostel sv. Anny, jehož historii podrobně popsal Otto Wiener, rodák z blízké Dobré na Šumavě (je i samostatně zastoupen na webových stranách Kohoutího kříže), v únorovém čísle měsíčníku BHB ročníku 2011. K roku 1945 tu bylo evidováno přes 1220 obyvatel ve 148 domech, dnes trvale žijících 59 na 51 adresách. Nijaká píseň to nevypoví, existuje však.
- - - - -
* České Žleby
obrazová přílohaobrazová příloha další stranadalší strana

(c) Jihočeská vědecká knihovna 2001-2017
Licence Creative Commons
Kohoutí kříž, autor překladů a českých textů Jan Mareš, elektronická verze Ivo Kareš, podléhá licenci
Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko