Úvod Úvod Studie Obsah Obsah Najít Poslat email TOPlist

HANS BAUMANN

Böhmen, bleibe treu… Čechy, věrny nám…

Böhmen, bleibe treu
Du alte Krone, feste Burg
Tausend Jahre, tausend Wetter
Hat dein Trotz bestanden
Böhmen, verzage nicht,
Du Burg im deutschen Lande.

Böhmen, werde wach!
Es rufen deine Berge dich,
Brausend schlagen deine Wasser
An die alten Tore.
Böhmen, verzage nicht,
Du Tor vor Deutschlands Herzen!

Čechy, věrny nám
zůstaňte, koruno, hrade,
tisíc roků, tisíc hromů
přetrval ten váš vzdor.
Čechy, nepovolte,
jste hrad v německé zemi.

Čechy, je vám bdít!
Volají vás hory vaše,
šumí, tepou vaše vody
o veřej starých bran.
Čechy, nepovolte,
k srdci Německa jste branou!

Leader in Lieder mit Midi Melodies

Der Nebel steigt im Fichtenwald Hleď, mlha stoupá nad lesy

Der Nebel steigt im Fichtenwald
Und rücket vor den Himmel.
Da reiten durch das Tal,
Da reiten vor dem Berg,
Einhundert blanke Schimmel.

Der Nebel fällt, der Morgenwind
Bläst fröhlich um die Erde:
Nun blase du Hornist,
Nun sattelt euer Pferd,
Nun sattelt eure Pferde.

Der Nebel steigt, der Nebel fällt,
Ein Jahr kommt nach dem ander'n.
Wir reiten durch die Welt,
Wir haben unser Feld
In Böhmen und in Flandern.

Hleď, mlha stoupá nad lesy,
až před nebem se skloní.
Jedeme údolím,
jedeme přes hory,
jedno sto bílých koní.

Mlha padá hned po ránu,
trubka zní naveselo:
Trubači, trub jen dál,
každý už osedlal,
teď jen jet by se chtělo.

Mlha stoupá a padá zas,
rok za rokem jde kolem.
Teď na koně sednem
a do Čech se zvednem,
za rok i vlámským polem.

Leader in Lieder mit Midi Melodies

Die Sterne rücken himmelan Hvězdy se nebem obrací

Die Sterne rücken himmelan
Auf ihren alten Wegen,
Die Wolken werden aufgetan
Die Hügel sich bewegen.

Die Sterne kommen übers Land
Und fangen an zu springen
Sie springen weit und unverwandt,
Bis alle Wälder singen.

Du Land, es bleibt dein altes Lied
Den Wäldern und den Strömen,
Und mit den hellsten Sternen zieht
Es leuchtend hin nach Böhmen.

Hvězdy se nebem obrací,
na cestách jsou jich sbory,
otvory zejí ve mracích
a pohnuly se hory.

Hvězdy jdou hbitě jako proud,
že nestačíš se dívat.
Nemohou v klidu spočinout
i s lesy počly zpívat.

Ty, zemi, veď jak v dávný čas
tu píseň s nimi všemi,
hvězdy svým jasem vedou nás
vždy blíž tam české zemi.

Leader in Lieder mit Midi Melodies

P.S. Tři písně autorovy ve službách nacistického "mládí" spojuje vztah k Čechám, respektive i k jejich hraničním horám, ovšemže jako k cíli posléze válečné "říšské" ochrany. Jak jen bujará je jejich nota, tak neblahé byly ty konce ztracených let celé generace, jež je zpívala na svých taženích Evropou!

Lob der Stille Chvála ticha

Leis reift das Korn,
in Baum und Strauch
ertönt des Jahres Steigen
Aus nacktem Dorn
erweckt ein Hauch
der Knospen zögerndes Neigen.

Der Regen rinnt
aus des Himmels Horn,
er schläft in Felsenschächten.
Der Strom beginnt
aus stillem Born
und rauscht von Mitternächten.

Der Mensch ist laut
er jagt die Zeit
dem Lärm des Tags ergeben.
Die Erde baut
in Heimlichkeit
geduldig wächst das Leben.

V tichu zrno zrá,
v keřích, ve stromech,
stoupá roků vání.
Trní bodavá
zachvacuje dech,
v poupata se sklání.

Proud, jenž řine se,
dští nebeský roh.
Spí pramen v lůně skály,
než ztad vynese
ticho plné vloh,
šumot půlnočně stálý.

A co lidský hlas?
V čase zaznít ví
vřavou dne i po sté.
Země zas a zas
a v ní tajemství
trpělivě roste.

Die Ernte der Gegenwart - Deutsche Lyrik von heute (1940), s. 294-295

P.S. Hölderlinovsky téměř klasický Baumann, jak žádal dobový kulturně politický úzus, v poetické antologii z času nacizmu, sestavené Willem Vesperem a vyšlé na jaře 1943 už ve třetím vydání.

Weigert den raschen Lorbeer Střezte se vavřínů raných

Weigert den raschen Lorbeer!
Ihr, die ihr ewig
mühelos seid
und ohne Gefahr,
beugt euch noch einmal
und brecht aus dem Staube
die silberne Distel,
die in tödlichen Dürre lächelt
und königlich karg
den tröstenden Tau verschmäht.
Windet den Kranz, verwundet
die hoffende Stirn,
dass sie lerne
heiter zu sein in Gefahren
und ohne Tränen in Leid.
Kränzt die Stirn und das Herz,
doch weigert den raschen Lorbeer!

Střezte se vavřínů raných!
Vy, kdo se nikdy
nedáte únavě
aniž hrozbě,
skloňte se ještě jednou
a vyrvěte prachu
stříbrný bodlák,
co v smrtícím suchu se usmívá
a královsky přísný
zhrdá útěšnou rosou.
Uvijte vínek, zraňte jím
dychtivé čelo,
aby se naučilo
jasné čelit nebezpečí,
v bolesti nepodléhat slzám.
Ověnčete čelo a srdce,
však střezte se vavřínů raných!

Die Ernte der Gegenwart - Deutsche Lyrik von heute (1940), s. 295

P.S. Skoro by se řeklo, že v čase vydání antologie teprve šestadvacetiletý autor se raných vavřínů nacizmu stříci opomněl. Už následujícího roku získává Cenu Dietricha Eckarta "za celek svého díla" ("für Gesamtwerk")!

Hohe Nacht der klarer Sterne* Veliká noc v hvězdném jasu

Hohe Nacht der klarer Sterne,
Die wie weite Brücken stehn
Über einer tiefen Ferne,
D'rüber unsre Herzen geh'n.

Hohe Nacht mit großen Feuern
Die auf allen Bergen sind,
Heut muss sich die Erd' erneuern
Wie ein junggeboren Kind!

Mütter, euch sind alle Feuer,
Alle Sterne aufgestellt,
Mütter, tief in euren Herzen
Schlägt das Herz der weiten Welt!

Veliká noc v hvězdném jasu,
do daleka klene svit.
Přes most prostoru a času
tuším naše srdce jít.

Noční vatry přetajemně
plát zřím od hor ku horám,
vím, dnes obnoví se země,
zrodí se co dítě nám!

Matky, k vám se hvězdy sklání,
jak těch ohňů bezpočet;
v srdcích vašich bez ustání
tepe tím svým širý svět!

Universität Köln, Humanwissenschaftliche Fakultät, Institut für Europäische Musikethnologie

P.S. Tato národně socialistická vánoční píseň měla nahradit křesťanské koledy. Poprvé vyšla v autorově sbírce Wir zünden das Feuer (1936), tedy "zažíháme oheň" (v roce berlínské olympiády), jakoby ty slunovratové ohně obnovovaly znovuzrozené Německo Adolfa Hitlera, jemuž matky rodily děti pro rozšíření Německa bojem (dnes Německo a zítra celý svět!). Paul Alverdes označil Baumannův výtvor za "skutečnou německou lidovou píseň" a časopis Rundfunk (rozhlas byl v nacistické propagandě nástrojem číslo jedna) ji ve válečném roce 1942 ocenil jako "nejkrásnější vánoční píseň naší doby". Jisto je, že se v Německu zpívá dodnes a i v té komunistické jeho části po válce prý v mateřských školách zastupovala ateistické pojetí Vánoc.

Ausfahrt Výprava

Aus dem Land der Kindheit schritt ich
halb im Traum und stieg zu Pferde,
Lied des Stroms im Ohre, ritt ich
nach der Lockung fremder Erde.

Neue Ströme hört' ich rinnen,
alle hat der Sturm getrunken,
neue Lande sind nach innen
in der Heimat Bild versunken.

Wagnis und Gefahr erkor ich
zu Gefährten meiner Ritte
und der Kindheit Strom beschwor ich
als des Lebens reine Mitte.

Z krajiny dětství vyšel jsem,
na koně sedl ve snu zpola,
píseň proudí a cizí zem
mne k sobě jedoucího volá.

Nové řeky jsem uslyšel
řinout se, všechny bouře vpila.
A kraje, jež jsem spatřit směl?
Tvář domova je pohltila.

Nejistotu a ohrožení
zvolil jsem průvodci těch let
a dětství během mého spění
zaklel jsem v ryzí všeho střed.

E.Bahr, Dějiny německé literatury 3 (2007), s. 296

P.S. Ehrhard Bahr ve svých Dějinách německé literatury cituje tuto báseň (pro české vydání ji volně přeložil Tomáš Kafka, zkusil jsem to po něm znovu) jako příklad, že nelze upřít ani Baumannovi jistou úroveň, kterou se tu "řadí k tradici říšské lyriky".

Hinterm Lusen funkelt der Wald Za Luzným lesy samý třpyt

Hinterm Lusen funkelt der Wald
Und die Fichten blitzen bald.
Hirt, du bei Gras und Stein
Lass mich dein Bruder sein.

Za Luzným lesy samý třpyt,
blysk smrků v něm tuším skryt.
Pastevče z trav a skal,
být bratrem ti chci dál.

Steirisches Volksliedwerk

P.S. Jen toto čtyřverší znám z písně, která figurovala před válkou mimo jiné v písňových letácích Hitlerjugend. I tu krásnou šumavskou horu si sborem brali do úst.

Morgen, Kameraden… Zítra, kamarádi…

Morgen, Kameraden,
bleibt uns nur der graue Tag.
Und die Fahnen werden schweigen,
wie ein Wetter wird dann steigen,
unsrer Hämmer lauter Schlag.

Morgen, Kameraden,
sind die breiten Straßen leer.
Und der Jubel wird verwehen
da wir stumm im Dienste stehen
und der Tag wird hart und schwer.

Morgen, Kameraden,
bleibt uns nur Entschlossenheit.
Dass die Feuer weiterschlagen,
die wir durch viel Nächte tragen
als den Atem dieser Zeit.

Zítra, kamarádi,
zbude nám jen šedý den.
Vlajky chvíli mlčet budou,
jako vichr zato hudou
rány našich kladiv jen.

Zítra, kamarádi,
v našich ulicích je klid.
Dozněl jásot, odvál někam,
tvrdá služba na nás čeká,
mlčky jdem ji nastoupit.

Zítra, kamarádi,
odhodlání zbude všem,
že ten oheň, který plane
a i ve tmách nepřestane,
co dech času ponesem.

Die Ernte der Gegenwart - Deutsche Lyrik von heute (1940), s. 381

Wir schneiden das silberne Korn Žneme stříbrné zrno

Wir schneiden das silberne Korn,
wir schneiden das Korn bei der Nacht.
Wo auf den Höfen die Bauern fehlen
da müssen die Burschen zum Acker sich stehlen
und schneiden das Korn bei der Nacht,
und schneiden das silberne Korn.

Wir schneiden das silberne Korn,
wir schneiden das Korn bei der Nacht.
Wo ist ein Bauer im Feld geblieben?
Da wollen wir mähen dem Acker zulieben
und schneiden das Korn bei der Nacht,
und schneiden das silberne Korn.

Wir schneiden das silberne Korn,
wir schneiden das Korn bei der Nacht.
Die Sterne über Himmel springen,
Wenn wir die Sensen heben und singen
und schneiden das Korn bei der Nacht,
und schneiden das silberne Korn.

Wir schneiden das silberne Korn,
wir schneiden das Korn bei der Nacht.
Die Sterne hinter dem Wald verschwinden,
wenn wir die Halme zu Garben binden
und schneiden das Korn bei der Nacht,
und schneiden das silberne Korn.

Žneme stříbrné zrno,
žneme to zrno za noci.
Pokud ve dvoře kde chybí ženci,
tam musejí přikrást se dobří mládenci
a žnout to zrno za noci
a žnout to stříbrné zrno.

Žneme stříbrné zrno,
žneme to zrno za noci.
Kde zůstal žnec? Třeba požít pole,
s láskou chcem chopit se té role
a žnout to zrno za noci
a žnout to stříbrné zrno.

Žneme stříbrné zrno,
žneme to zrno za noci.
Hvězdy se nočním nebem rojí,
se zpěvem kosou máchnem jak k boji
a žnem to zrno za noci
a žnem to stříbrné zrno.

Žneme stříbrné zrno,
žneme to zrno za noci.
Zapadnou hvězdy za les tmavý,
snop s klasy v mandele se staví,
dál žnem to zrno za noci,
dál žnem to stříbrné zrno.

Die Ernte der Gegenwart - Deutsche Lyrik von heute (1940), s. 380

P.S. I tyto dvě "budovatelské" básně pocházejí z antologie lyriky nacistického "dneška". Zítřek zašel zkázou všeho.

Na webové adrese http://ingeb.org/hbaumann.html lze najít texty jeho písní, s nimiž šla Hitlerova mládež i do osudné války. Jenže pak se dovím na Wikipedii, že autor té z nich snad nejpověstnější, tj. "Es zittert die morschen Knochen" (doslova "Třesou se trouchnivé kosti"/!/) s ještě pověstnějším veršem "Denn heute gehört uns Deutschland und morgen die ganze Welt" (prý se zpívalo "Denn heute da hört uns Deutschland…", což mění význam z "Neboť dnes Německo nám patří a zítra celý svět" na "Neboť dnes Německo nás slyší…", což asi svět po zkušenostech s národním socializmem není ochoten považovat za tak veliký rozdíl), složil ji už roku 1932 jako člen katolické organizace "Neudeutschland" o pouti do Neukirchen bei Heiligen Blut! To už je Šumava Hansi Baumannovi na dosah. Však také jeho první učitelská štace byla ve Voithenberghütte blízko Furth im Walde, tedy "v Bavorském lese" na samé téměř české hranici (teče tudy od Čerchova /Schwarzkoppe/ Chladná Bystřice /Kalte Pastritz/). Spatřil světlo světa jako potomek selského rodu a syn vojáka z povolání v hornofalckém Ambergu 22. dubna 1914 (rodištěm mu byla tamní kasárna) a získal tam i své učitelské vzdělání na dnešním gymnáziu Maxe Regera. Tam v roce 1933 maturoval. V Německu vítězil Hitler a z katolického mladíka se stal Hitler-Junge. Hned na jaře 1934, ani ne po roce učitelské služby odchází do Berlína k "říšskému vedení mládeže" (Reichsjugendführung), kde je spisovatelsky a propagandisticky činný. Jako referent pro zahraniční Němce měl jistě co činit i se Šumavou. Není omluvy pro nadšení, kterým hlavně coby básník a skladatel ve službě "hnutí" oplýval a kterým také ovlivnil celou generaci i "šumavského" německého mládí, zaprodanou stvůře národního socializmu. Poslyšte však druhý díl. Po působení na východní frontě (měl hodnost poručíka) upadl Baumann 1945 do zajetí, kde se stal obdivovatelem nejen americké, nýbrž zejména ruské literatury, jejímž překladatelem se po válce vedle své vlastní tvorby pro děti (získal za ni dvě ocenění v USA) stal v opravdu hojné míře od Achmatovové po Michalkova (to je jak známo mj. autor slov sovětské hymny). Třeba dodat, že když ovšem Baumannova hra "Im Zeichen der Fische" (Ve znamení ryb), napsaná pod pseudonymem, získala literární cenu, byla ta cena po odhalení pravého stavu věci autorovi odňata. Německo už si totiž opravdu nemůže dovolit mít krátkou paměť. Přesto mu dovolilo uplatnit se a vyniknout jako spisovateli velmi úspěšných dětských knih, přeložených do 15 světových řečí. Hans Baumann zemřel 7. listopadu 1988 v bavorském Murnau am Staffelsee, kde kdysi žil v domě zvaném "Russen-Haus" i slavný ruský abstraktní malíř Vasilij Kandinský (a kde zemřela i Kandinského životní družka Gabriele Münterová). Připadá vám to mnohé německo-ruské spojení něčím podivné? Mně snad jen tím, že jedno století prožité s oběma spoluhráči šíleného dueta, "novým" Německem jakož i "novým" Ruskem (a poválečným Českem), bylo i staré Šumavě osudem.
- - - - -
* Amberg (BY) / Neukirchen beim Heiligen Blut (BY) / Furth im Walde / † † † Murnau am Staffelsee (BY)
obrazová přílohaobrazová příloha další stranadalší strana

(c) Jihočeská vědecká knihovna 2001-2017
Licence Creative Commons
Kohoutí kříž, autor překladů a českých textů Jan Mareš, elektronická verze Ivo Kareš, podléhá licenci
Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko