Úvod Úvod Studie Obsah Obsah Najít Poslat email TOPlist

MATHILDE BAUMANNOVÁ

Marienfäden Babí léto

Ein Tierlein spann sich um sein Band.
Zu segeln durch die Lüfte:
Wer weiß es denn, wer rät, wie lang
Noch herbstlich schweben Düfte.
Von Thymian und Minzenkraut
Und anderer bunten Immenbraut!

Wer weiß es denn, wie lange noch
Sich wölben blaue Hallen?
Noch träumt die Welt, mit Glanz gekrönt -
Bald werden Nebel wallen.

Ein Tierlein spann sich um sein Band
Und überschwebt die Erden:
Wer weiß es denn – wer rät, wie bald
Wird es uns Winter werden!

Pavouček plachtí povětřím
a nebe nad krajinou
nám nepoví, kde podzim spí,
až vůně z polí minou.
Mateřídouška, tymián,
kvítí všech včel, bzukot všech rán!

Nepoví nám, té modře dech
kam za pár dnů se ztratí.
Svět dosud tone v zářných snech,
než mha jde nad souvratí.

Pavouček plachtí povětřím
nad zemí, nepoví nám,
kdy z času, co plyne jak dým,
stane se sněžná zima!

Der Bayerwald, 1972, s. 230

Das Marterl am Hoftor Boží muka při vratech statku

Und Christus darf rasten
nah deiner Tür
mit Wunden und Lasten
Du kannst nicht dafür.

Du lässt ihn da sitzen
in all seiner Not.
und bittest ihn auch noch
ums tägliche Brot.

Doch sollt er einst austehn
und heil gehn davon, -
hängt hier dann der Dornkranz
als göttlicher Lohn?

Náš Pán bičovaný
tu u tvých vrat:
kdo zhojí ty rány?
Co v odměnu dát?

Sedí tu v krvi
bolest sama.
Pomůže mu snad
modlitba má?

A přec z mrtvých vstane
a spasí ten svět –
trn z kře růže plané
u vrat jeden květ.

Der Bayerwald, 1971, s. 42

Tor der Stille Brána ticha

So hebt sie an die Stille,
erhebt sich hoch zum Tor,
tut auf sich und behält mich.
Ich bin ganz Aug und Ohr.

Ich geh auf einer Wiese
barfuß das Tal entlang.
Am Weg die Bäume grüßen,
von weither weht ein Klang.

Ich bin so eins mit allem,
mit Luft und Licht und Wind
und alles säumt sich golden
und ist so licht und lind.

Die Berge schimmernd winken!
Ich schau gebannt empor.
Es ist zu still gewesen:
Auf springt das Heimwehtor.

Ticho tak zevšad roste
a je ho plný vzduch.
U vrat stojí a jímá
všecek můj zrak i sluch.

Do luk se chce mi vyjít,
bosky dál údolím.
A cestou zdravit stromy,
vítr, jenž vane vším.

Zajedno tak s tou zemí,
celá s ní jeden jas,
zlatistě ochmýřený
a něžný mnohohlas.

A hory jak se třpytí
ve zraku rosných rán!
Viz bránu tomu tichu,
návratům dokořán.

Der Bayerwald, 1982, s. 41

Fluggirlanden Girlandy větví

Schau, der Wald hängt voller Girlanden
von dem Flug der vielen Vögel,
die, bald tief – bald leichten Schwunges
zwischen Bäumen spuren Bogen.

Und die Zweige schaukeln Wellen,
klanggeformt und kreisgelagert,
wenn die Freunde, kleine, große,
baumfroh sich dort niederlassen.

Eben ist ein Fink entwichen
aus dem Tannicht, das ihn hüllte,
nun der Ast wippt eine Weile
Frohsinn ohne jede Sorge.

Dicht im engen düstren Forste
niemals siehst du weite Bogen:
Wellenlüfte sind im Werden
schon um Weiterkunft betrogen. -

Bäume, rücket voneinander!
Gebet Raum den Fluggirlanden! -
Lächelbogen heim uns leiten -
Waldbezaubernd dennoch nie sie schwanden

Les plný girland, ptačích sněmů,
les plný křídel, plný vznosu,
letu plný, hloubek strmých,
kleneb větví mezi kmeny.

Větve houpavé jak vlny,
v šepotech šumící kolem,
plné přátel menších, větších
v korunách tu bytujících.

Pěnkavka vtom vynoří se
z houště jedlí, co ji kryje,
komíhá se bezstarostně
zelená spleť ještě chvíli.

V těsně sevřeném tom přítmí
sotva oblouk jasu sedá:
vlna vlnu jen dál nese
svého konce nedohlédá.

Rozestup se, lese kouzel!
Girlandám dej místa plno! –
Jak vlídně nás domů vedou!
Nezanikej, vlahá vlno!

Der Bayerwald, 1971, s. 150

Zum Ostermond Je tu zas duben

Gott ist in jedem Korn und Brot,
in jedem Lied erhalten.
Wir können nur nicht immerzu
still unsre Hände falten.

Wir müssen schaffen fromm und gut
und alle Wesen ehren, -
dann gibt der Herr uns frohen Mut
und Kraft, uns auch zu wehren.

Wir ahnen nun, wie groß der Herr.
Ja, - Gott ist unverborgen!
Er zeigt sich gern in Brot und Korn
und gibt der Nacht den Morgen.

V zrnu i v chlebě sídlí Bůh,
v každičké písni naší.
Jen nelze skládat ruce v klín,
z toho nic nevyraší.

Činit vždy dobře v každý čas,
byť nejmenší ctít bytí –
tou silou obdařuje nás
Pán, jí nás i zaštítí.

Tušíme jen ten vzácný dar,
touhu mu říci ano.
To Bůh nám dává zrno, chléb
a v nich po noci ráno.

Der Bayerwald, 1982, s. 41

Uralte Weihnachten* Prastaré Vánoce

Sag an dem Vieh den Heiligen Christ,
Wenn du ein rechter Bauer bist!
Drei Worte reden Ross und Rind.
Es lust sogar der böhmisch Wind.

Die Klagemutter ruft so weh,
Wenn Unheil droht von eh und je.
Die Bettstatt weist den Drudenstern,
Der hält dir alle Hexen fern.

Gehst du um roten Mettenwein?
Der Keckbrunn will der Spender sein.
Ein Irrlicht geistert über Moos.
Erlös es gern! Bedenk sein Los!

Grab aus den Zauberspiegel dort!
Du kennst ja den geheimen Ort
Viel Schätze schenkt die Mettennacht.
Das Münzgold dir entgegenlacht.

Aus Schlossgebäu und Kellergrund.
Heut macht du den ersehnten Fund.
Und doch: Das wahre Wunder ist
Im Krippenstroh der Heilige Christ.

Dobytku ohlaš Narození Páně,
koním i kravám. Nezapomeň na ně!
Ta slova sotva vítr oslyší,
ten z Čech, a najednou se utiší.

Sýček dál z noci teskně naříká
a špatnost hrozí z koutů tolika.
K chlévu dál vede hvězda krále tři,
ta všech čar temných i nás ušetří.

O půlnoci se voda na víno
promění jak dar s dobrou novinou.
I bludičky, co straší nad slatí,
hledají spásu. Kéž se navrátí!

Zrcadlo, které dosud kryla zem
dá se dnes nalézt s bájným pokladem.
Noc štědrovečerní má tajů na tisíc,
jako zlato v hoře směje se ti vstříc.

Na starém hradě, ve tmě sklepení
dnes snad i tma se na div promění.
Poněvadž všem nám zázrak darován:
Na slámě jeslí leží Kristus Pán!

Der Bayerwald, 1970, s. 58

Christrose* Vánoční růže

Mir ist, es sei als Blüte
die Weihnacht offenbar
als hätte das Geheimnis
sich aufgetan so klar.

Die Blütenblätter strahlen
in makelloser Pracht -
und doch – zu unterst malen
die Schatten leise Nacht.

So ist kein Ding auf Erden
dem Glanz nur aufgetan.
Und dies ist hohes Werden
im Licht hebt Tiefe an.

Je mi, jak by div Vánoc
se tebou otevřel,
tajemství jak by řeklo,
co jas už dřív mít chtěl.

Jím zplna ten květ září
snad umí zprostit vin –
a přece hospodaří
i v jeho listu stín.

Tak nic na naší zemi
nepokrývá jen třpyt.
I Bytí nade všemi
jen z hlubin káže pít.

Der Bayerwald, 1975, s. 255

Nejraději prý psala o květinách a zvířatech své básně, z nichž některé byly i zhudebněny, jako hymnus "Brunnen der Gnade" (tj. "pramen milosti") pro mariánské poutní místo Neukirchen beim Heiligen Blut nedaleko české hranice Franzem Xaverem Siebzehnrieblem. Melodie je ovšem skryta už v nich samých. Je to rodácký cit, který "Mnichovanku" Mathilde Baumannovou spojuje se srdcem lesa někde při úpatí Vysokého Bogenu. Hoher Bogen - Gedichte (1980) se ostatně jmenuje i sbírka jejích básní věnovaná kraji i nám tak opravdu blízkému. Její snímek figuruje mezi osobnostmi Neukirchen beim Heiligen Blut na jejích internetových stranách už proto, že redigovala rovněž pamětní knihu obce. Narodila se tam 24. srpna 1905 jako páté z dvanácti dětí, kterým matka příliš záhy zemřela. Byla válka, čas osudových ran, "pohroma nad pohromu". Učitelská studia absolvovala v Pasově, učila na různých klášterních školách a po letech praxe v Dolním Bavorsku byla čtyři léta činná i v hornoslezské Königshütte, dnešním polském Chorzówě. Ta druhá z obou světových válek ji po strašlivé zkušenosti útěku, zkázy a nouze vrhla zpět do náruče domova, kde musela začínat vlastně znova. Po těžkém úrazu se mohla posléze věnovat i literární práci. Ze stran čtvrtletníku Der Bayerwald jsou vesměs převzaty nejen ukázky z jejího díla, ale víme odtud i datum jejího skonu v Mnichově 26. ledna 1982, odkud se její tělesné ostatky natrvalo vrátily do rodných míst, aby mohly v klidu spočinout ve stínu mariánského kostela "U Svaté krve" na dohled lesnatých šumavských hřebenů už natrvalo.
- - - - -
* Neukirchen beim Heiligen Blut (BY) / † Mnichov(BY) / † † Neukirchen beim Heiligen Blut (BY)
obrazová přílohaobrazová příloha další stranadalší strana

(c) Jihočeská vědecká knihovna 2001-2017
Licence Creative Commons
Kohoutí kříž, autor překladů a českých textů Jan Mareš, elektronická verze Ivo Kareš, podléhá licenci
Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko