Úvod Úvod Studie Obsah Obsah Najít Poslat email TOPlist

ALFRED BIRK

"Kaplický kongres"

Je kvetoucí neděle na začátku léta. Údolím Malše, lemovaným pahorky, mezi lány ovsa a lnu, zářícími v kouzelném světle probuzené přírody, putuje vesele Roll a hvízdá si do pochodu. Vyrazil časně ráno z Holkova, svého stanoviště, aby navštívil Schönerera, který má "rezidenci" v zájezdním hostinci "Pošta". Zde se sejdou přátelé při obědě.
"Dnes si dopřejeme božského oběda," zdraví ho Schönerer a obrácen k hostinské žádá ještě kávu jako vyvrcholení.
"Ovšem," zubí se hostinská, "dnes máme zvlášť dobrý oběd - báječné tajemství - na oslavu zvýšení denní mzdy, pánové!"
"Ano, deset procent zvýšení gáže a patnáct stravného. To je lstivé využívání poměrů, to není šlechetné."
"Pane Schönerere, to je vynuceno poměry, na tom máte vinu vy. Vaše stavba zvýšila všechny ceny! Maso, mouka, pivo dovozné. Ještě tu nikdy nebylo tak draho, musíme se také přizpůsobit. Zato budou páni jíst jako králové."
"No, my budeme spokojeni, když budeme jíst jako knížata! Ale teď prozraďte tajamství svého sporáku! Přítel Roll má hlad! Má za sebou pořádný kus cesty údolím, takový vzduch notně povzbudí chuť k jídlu."
"Aničko, rychle! Nebo nám pan inženýr zemře hlady!" Paní hostinská mizí za skleněnými dveřmi ke kuchyňské svatyni. Chutný oběd koření vyprávění příhod z týdne. Při kávě náhle Schönerer utichne a zvážní. "Mám starosti!"
"Srdeční starosti?"
"Nesmysl. Takové starosti neznám, a také si je nepřipouštím. Ne, ale obávám se,aby se z naší komedie se stavbou dráhy nestala dříve nebo později tragedie."
Zaražen a tázavě hledí na něho jeho druh.
"Mezi sedláky to vře," šeptá mu Schönerer. "Každý den to může vypuknout! Do Budějovic jsem podal zprávu již před osmi dny. Budou-li dlouho uvažovat, místo aby jednali…"
Poštovní trubka jej přerušuje. Spěchá před vrata, kde poštovní posel rozděluje dopisy. Za několik minut se vrací a mává otevřeným dopisem příteli vstříc: "V úterý přijede náš nejvyšší (rozuměj Gerstner) i se svou manželkou," a volá na zvědavě přistoupivší hostinskou: "Postarejte se zase o tajemství, ale lepší než dnes!"
"To znamená býti připraven! Všechno musí klapat - důstojné přijetí!" Roll vyskakuje, jako by chtěl ještě dnes připravit v Holkově všechno pro slavnostní uvítání.
"Chceš snad čistit okna, drhnout podlahu, utírat prach - snad obléknout černý kabát a čerstvě nažehlenou košili? Ne, ani kdyby přišel sám císař, pracovní den je pracovní den a má pracovní halena je slavnostním oděvem. Nemám, co bych připravoval. Tu jsou mé plány a basta! U tebe není jinak - znám tě, starý kresliči" Pane Walkere!" Schönerer se přerušuje a kyne starostovi obce, který právě vstupuje s několika sedláky do hostinské místnosti. Dlouhý, hubený muž, povoláním krejčí, hodně světem prošlý, a proto vážený a vlivný v celém kraji mezi Holkovem a Kaplitz a ještě dále až do Angern (Bujanov), tiskne Schönererovi srdečně ruku: "Pane inženýre, budeme zde dnes vyjednávat. Víte, o náspech! To se musí změnit. Naše hospodářství hynou, naše pole jsou rozříznuta. Musíme si pomoci sami, když nám nikdo nepomůže."
"Tedy 'kaplický kongres'," praví Schönerer s ironickým úsměvem. "Ostatně, zítra přijde stavbyvedoucí."
"S tím pánem si promluvíme!" zahřmí do rozhovoru jako úder kladiva hlas podkovářův.
"Jen nechoďte hned s kladivy a cepy! Já," volá Schönerer, "já - poslyšte - já sám s ním promluvím!"
Místnost se naplnila sedláky a řemeslníky. Rozčilené hlasy zaznívají tu a tam. Schönerer vystupuje na židli. Zvučným mladým hlasem volá do zmatku: "Sedláci! Znám vaši tíseň. Rozumím vašim stížnostem. Znám selskou práci. Vím, co znamenají rozříznuté pozemky pro polní práci."
Souhlas ze všech stran.
"Proto mě poslechněte. Rozumný vedoucí posílá napřed své vyjednavače, dříve než přitáhne s celou bandou. Nechť promluví nejdříve váš ctěný představený a třebas i kovář s naším stavbyvedoucím v úterý zde na 'Poště'. Je to váš přítel, spravedlivě cítící muž. Dostane se vám vašeho práva. Dráha vám nebude již ztěžovat hospodaření. Dostanete cesty buď přes dráhu, nebo skrze dráhu!"
"To je jedno - jen cesty!"
"Ručím vám za to. Já, Schönerer, kterého všichni znáte!"
"Bereme vás za slovo!" proniká sem z výčepu hluboký hlas nájemce Walka z Holkova, jemuž vysoký a dlouhý násep - právě rozestavěný - přeřezává nejkrásnější pole.
"Vy obzvlášť dostanete tolik cest, abyste se mohl hodiny projíždět se žebřiňákem sem a tam. Nenechte si tedy kazit pivo a hru těmito starostmi. Radím vám dobře. A když ne…"
"Tak tě pověsíme!"
"To dovedete asi lépe než bušit do kovadliny!"
V hlučném smíchu zaniká kovářovo bručení. Místnost se uklidňuje. Schönerer bere Rolla pod paží. Vycházejí do slunného odpoledne. Roll poklepe příteli na rameno. "To jsi provedl dobře. Bylo to odvážné!"
Schönerer se brání: "Jsou mi nakloněni. Přísahají na to, že jsem opravdový rozený sedlák. To je můj trumf. Sedlák věří jen sedlákovi!"

Tu knihu, vyšlou pod názvem Velká myšlenka - Osudy tvůrce první železnice na evropské pevnině (její německý originál Der große Gedanke s podtitulem Fügung und Schicksal um die erste Schienenbahn des europäischen Festlandes vyšel 1940 ke 100. výročí úmrtí Franze Antona rytíře von Gerstnera s podporou říšského ministerstva dopravy) byl v nakladatelství Orbis roku 1944 a koupenou kdysi za čtyři koruny v budějovickém antikvariátě poté, co jsem musel roku 1970 opustit Růži blahé paměti i s její edicí Česká čtyřkorunovka (přezvali jsme ji ještě předtím, než nás rozehnala ruská okupace, na Českou četbu), mám už léta. Líbí se mi už jen proto, že na její obálce se skví nahoře nad jménem autora a knižním titulem na pozadí mapky koněspřežné dráhy české místní jméno Budějovice. Na dosah Holkova, kde je roku 2009 napůl dokončena oprava přepřahací stanice, vlastním od posledních let minulého století i zahradu. Když vyšel český překlad Birkovy knihy (originál nemám), byly mi čtyři roky. Čtenář odpustí, že tu spíše zábavnou kapitolu nejen přetiskuji beze změny (překladatelem byl podle tiráže Ladislav Kronbauer), ale dávám jí i název "Kaplický kongres", který v knize nemá (viz s. 43-46). I psaní německých místních jmen mimo území tehdejšího Protektorátu (narodil jsem se v něm roku 1940) německy (zde Kaplitz či Angern) ponechávám: právě ten český přívlastek "kaplický" je výjimkou, potvrzující jinak dobové pravidlo. Sedlákům šlo tak jako tak vždy o zemi a ta sahala ještě v době, kdy se narodil autor knihy Alfred Birk, bez ohledu na jazyk daleko k jihu. Bylo to 26. září 1855 ve štýrském Steinbrücku, jak se tehdy jmenoval dnes slovinský Zidany Most. Koněspřežná dráha, o níž napsal svou knihu, ostatně na to téma stále jednu z nejlepších (českým úvodem a doslovem ji tenkrát pro vydání v Orbisu opatřil autor mnoha knih o dějinách dopravy Ing. Josef Hons) vedla také z Budějovic daleko na jih a konečným cílem bylo přece spojení od moře k moři, tak jako to činívají řeky. Jenže to by nesměly být světové války, sociální revoluce a odsuny lidí, které po nich následovaly. Alfred Birk, už od roku 1880 nositel inženýrského diplomu vídeňské techniky, později několikanásobně rektor německé techniky pražské, otec známého herce a režiséra, také profesora herectví a divadelní vědy na pražské německé Akademii Karla Birka (narozeného 1887 ve Vídni, zesnulého 1951 ve východoněmeckém tenkrát Quedlingburgu), zemřel 27. května 1946 ve Strupčicích (Trupschitz), okres Chomutov (Komotau), málem jedenadevadesátiletý právě ve dnech jednoho z takových vysídlení, kdy většina Němců z českých zemí navždy už opouštěla své domovy, svou zemi. Ta Schönererova věta: "Sedlák věří jen sedlákovi" totiž jako by už nějak dávno neplatila.
- - - - -
* Zidany Most (SLO) / Kaplice / † Strupčice
obrazová přílohaobrazová příloha další stranadalší strana

(c) Jihočeská vědecká knihovna 2001-2017
Licence Creative Commons
Kohoutí kříž, autor překladů a českých textů Jan Mareš, elektronická verze Ivo Kareš, podléhá licenci
Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko