Úvod Úvod Studie Obsah Obsah Najít Poslat email TOPlist

CHARLOTTE BIRNBAUM-SCHINKOVÁ

Abych pravdu řekla…

Jsem rozená Schinková a to jméno bylo v Krumlově opravdu hodně časté, i když my nebyli s žádnou z těch rodin v příbuzenském vztahu. Můj dědeček pocházel z druhého největšího statku v Chabičovicích (Kabschowitz). V Krumlově jsme bydleli na Dolním Plešivci (Unterer Flößberg), za války se to tam jmenovalo "Befreiungsstraße" (tj. "ulice Osvobození"!), tedy už na ulici "K Pečkovskému mlýnu" ("Pötschmühlerstraße"), blízko Spirovy vily. Můj tatínek byl dílovedoucím v Pečkovském mlýně. Jako ročník 1926 nás těch pár, co jsme ve škole zbyli (poslední třída), složilo v říjnu 1944 v Krumlově válečnou maturitu, než i my byli povoláni k povinnému válečnému nasazení a do RAD (tzv. Reichsarbeitsdienst, tj. "říšská pracovní služba"). Předtím v "Jungvolk" (národně socialistická organizace mládeže ve věku 10-14 let před vstupem do vlastní "Hitlerjugend", členové přezdíváni "Pimpfe" - pozn. překl.) a v BdM (Bund deutscher Mädel, tj. "Svaz německých dívek" - pozn. překl.) jsme byli plní mladých ideálů a s nadšením jsme vykonávali všechno, co bylo nařízeno. Stačí se podívat na záběry z dívčího tábora na Smrčině (Hochficht) v roce 1940, aby si člověk o tom udělal alespoň částečný obraz. Abych pravdu řekla, znám samozřejmě jména všech, kdo jsou tam zachyceni, nechci se ale dopustit nějaké špatnosti a uvést je. Už jsem to jednou ohledně našeho válečného nasazení udělala a bylo z toho pěkné faux pas (v originále "Fettnäpfchen" - pozn. překl.). Já sama jsem žádné nepříjemnosti neměla, poněvadž šlo nakonec vždycky o "služební povinnost", ať už ve zmíněné RAD, pro někoho třeba v továrně na munici a pro nás konkrétně do třetice řečeno - ve zpravodajské službě ("zum Nachrichtendienst") při bunkru "župního vedoucího" (byl jím válečný zločinec August Eigruber, "Gauleiter" župy Oberdonau, kam patřila za války i "jižní Šumava", odsouzený pak 13. května 1946 Američany k trestu smrti - pozn. překl.) v Linci (Linz). Ještě v Krumlově jsme předtím také dosud v úborech BdM v červnu 1944 kráčely v pohřebním průvodu našeho profesora Michaela Fernera, což byla s ohledem na válečnou dobu záležitost až nezvykle okázalá. Vzpomínám si, že mrtvý byl vystaven den před pohřbem ve škole k veřejné kondolenci. Po maturitě jsem od 1. listopadu 1944 působila ve válečném nasazení při už zmíněné "Befehlsstelle des Gauleiters" (tj. velitelském bunkru župního vedoucího - pozn. překl.) Eigrubera v Linci. Po skončení války jsem se vrátila domů, ale musela jsem hned nastoupit na nucenou práci do české vsi u Zlaté Koruny (Goldenkron). V prosinci 1945 následoval pak odsun. - Od roku 1947 jsem studovala na Ohmově polytechnice (Ohm.Polytechnikum) v Norimberku (Nürnberg). Dosáhla jsem titulu Dipl.-Ing. FH (Fachhochschule) a působila naposledy jako prokuristka. Vdala jsem se a měla rodinu, byla jsem činná v církevní správě a v sociálních službách atd., to už je ale všechno daleko od vzpomínek z mládí, které nás utvářelo na celý život.

Pověděla nám tu o sobě někdejší krumlovská gymnazistka Lotte Schinko, vnučka z rodu německy hovořících sedláků z Chabičovic, po válce až provdaná Birnbaumová, popravdě ve zkratce (však je ten její text, otištěný na s. 211 vzpomínkové knihy Rudolfa Doyschera Krummau: Sonne und Sturm im Jugendparadies /1996/ v originále uveden titulem "Jugenderinnerungen in Stichworten", tj. Vzpomínky z mládí "heslovitě") téměř všechno. Stačí to však k tomu, aby člověk pochopil? Je válka a mládí v ní něčím k pochopení?
- - - - -
* Český Krumlov / hora Smrčina / Chabičovice
obrazová přílohaobrazová příloha další stranadalší strana

(c) Jihočeská vědecká knihovna 2001-2017
Licence Creative Commons
Kohoutí kříž, autor překladů a českých textů Jan Mareš, elektronická verze Ivo Kareš, podléhá licenci
Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko