Úvod Úvod Studie Obsah Obsah Najít Poslat email TOPlist

JULIUS BLECHINGER

Das Marterl am Goldenen Steig Boží muka při Zlaté stezce

Im Böhmerwald drinnen,
verborgen im Grün,
steht einsam a Marterl;
zu dem zieht's mich hin.
So mancher Bedrängte,
in Kummer und Not,
hat schon sein Leiden
geklagt dem lieb'n Gott.
Es ist, als ob freundlich
sich s' Bild niederneig'
so trostreich vom Marterl
am Goldenen Steig.

Boží muka tuším
a zeleň je krýt
tam kdes na Šumavě,
k nim chce se mi jít.
Tak mnohý už v žalu,
pln starostí, běd,
tu žaloval Bohu,
že krutý je svět.
Ví to boží muka
a kloní se níž,
tam na Zlaté stezce
div útěchy zříš.

Böhmerwäldler Heimatbrief, 2007, č. 11, s. 17

Mein Heim,
das ist der Böhmerwald
Můj domov, to je Šumava

Wo einstens meine Wiege stand,
Da ist ein kleiner Raum,
Dicht hinter meinem Vaterhaus,
Da stehet Baum an Baum,
Und grüne Fluren ringsumher
Voll Duft und Vogelsang,
Viel Blumen voller Farbenpracht,
Die blüh'n den Bach entlang,
Wie niemand es mir schöner malt,
Mein Heim, das ist der Böhmerwald
Mit seinem Bergen, seinen Seen -
Wie ist die Heimat doch so schön.

Bin viel gewandert hin und her
Im weiten, fernen Land,
Ich sah' viel Pracht und Herrlichkeit
Und auch manch leeren Tand.
Ganz einsam und der Welt entfernt
Liegt meine Heimat nur,
Doch Ruh' und Friede herrschet da
In stiller Waldnatur,
Wo froher Vogelsang erschallt,
Mein Heim, das ist der Böhmerwald
Mit seinem Bergen, seinen Seen -
Wie ist die Heimat doch so schön.

Wo einfach schlicht der Wäldler haust,
Da gibts nicht List noch Trug,
Wo treu das Herz zum Herzen schlägt,
Ist man sich selbst genug,
O Tannenforst, o Buchenhain,
Du Baummeer ringsumher,
Mit euren trauten Plätzchen all,
Wie lieb' ich euch so sehr,
Darum auch froh mein Lied erschallt:
Mein Heim, das ist der Böhmerwald
Mit seinem Bergen, seinen Seen -
Wie ist die Heimat doch so schön.

Kde jsem se kdysi narodil,
malý je země kout,
les za domem se tmí a dál,
kam oku dohlédnout,
zelené nivy kolkolem,
těch barev každý květ! –
ptačí zpěv, šumot potoka
a vůní bezpočet.
Co krásy oku dopřává
můj domov! To je Šumava,
jezera, hory vůkol nás,
rodná zem. Jak je plna krás!.

Já daleko jsem putoval
v lecjakou cizí zem,
viděl jsem spoustu nádhery
i zrazen býval jsem.
Můj domov leží stranou cest
zato však míru blíž,
samota a klid ovládá
tu lesní veleříš,
kde ptačí písní pohrává
můj domov! To je Šumava,
jezera, hory vůkol nás,
rodná zem. Jak je plna krás!.

Dobrý člověk ji obývá,
co nezná lest ni klam,
má v srdci věrnost nejhlouběj
a uchová ji tam.
Moře bučin i jedloví,
všude kol vidíš stát,
každé místečko v něm, co znám,
jak jenom mám je rád!
Proto má píseň doznává:
můj domov, to je Šumava,
jezera, hory vůkol nás,
rodná zem. Jak je plna krás!

Böhmwind (1989), s. 172-173

P.S. V textu předchozího článku Lotte Meffert-Urbanové autorka připomíná, že toto byla nejoblíbenější z písní Blechingerových.

Ein Traum im Urwald Sen v pralese

Ins weiche Moos gebettet, geschützt vor Sonnenglut
Durch grüne Waldesriesen, wie ruht sich 's da so gut!
Weit weg vom Weltgewoge in heil'ger Waldesruh',
Da schließt der müde Wand'rer die Augen langsam zu.
Es geht ein Singen, Summen, durch Zweige – Baum zu Baum,
Den Wand'rer hält gefangen ein süßer, schöner Traum.

Šerá se v měkkém mechu, nezná sluneční svit,
ve stínu obřích stromů jak blahý je tu klid!
Daleko vřavy světa, v tom tichu do šíra
se poutníkovo oko únavou zavírá.
Větvemi šeptá to, zpívá a šumí každý kmen -
poutníka objal tu zevšad sladký a krásný sen.

Heimatkreis Prachatitz im Böhmerwald (1970), s. 101

Narodil se 13. dubna 1843 v Arnoštově (Ernstbrunn) jako syn sklářského podnikatele. Maminka vedla děti k hudbě a duševní činnosti. Otec, který přežil časnou smrt milované ženy jen o necelé dva roky, krátce předtím i prodal svou arnoštovskou firmu. Prostřední z jeho tří synů Julius se vyučil malířem skla a vydal se poté do Vídně, kde chtěl dávat hodiny hudby a tím si vydělat na její studia. Podařilo se mu je dokončit, ale Šumava ho táhla nazpět domů natolik, že přijal nabídku úředního místa v Poschingerových sklárnách ve Spiegelau, kde našel i svou budoucí choť, totiž Charlottu šlechtičnu From von Fromlinger, sdílející s ním i zálibu v umění a v hudbě. Ani ne třicetiletý napsal Julius Blechinger svou "šumavskou" operetu Der Besenbinder aus dem Böhmerwald (Vazač košťat ze Šumavy) a věnoval se skladbě nadále i poté, kdy našel ve Vimperku (Winterberg) trvalý domov a úřednické zaměstnání v tamních sklářských podnicích. Dětí se jeho manželství nedočkalo, o to víc nápěvů písní, pochodů i vážnějších opusů, nejednou znovu a znovu na šumavská témata, nese však Blechingerův podpis. Tvůrčí přepětí posléze oslabilo jeho zrak až k šedému a zelenému zákalu a nakonec k úplné slepotě. Jako už proslulý hráč na citeru a klavírista neustal však v další hudební činnosti. Eduard Eisenmeier ve své šumavské bibliografii (Böhmerwald-Bibliographie bis 1900) poznamenává o něm, že má "vlastní kompozice s vlastními texty". Z jeho skladeb jmenujme fantazii Sommernachttraum (Sen letní noci), Ein Traum im Urwald (Sen v pralese) či Waldesruhe (Klid lesa). Julius Blechinger zemřel 18. července 1922 devětasedmdesátiletý ve Vimperku. Jako by v tom refrénu písně o jeho rodné Šumavě bylo opravdu slyšet struny citery (byl nejen autorem skladeb pro citeru, nýbrž i učebnice hry na ni), právě vedle klavíru nástroje už z domova mu tak důvěrně blízkého. Vzpomenu si vždycky na "můj" budějovický antikvariát (Budweis jako Blechingerovo rodiště kupodivu uvádí v jeho nekrologu ročenka Böhmerlandjahrbuch 1924!), kde školy hry na citeru bývaly pravidelnou součástí nákupů starých místních pozůstalostí a knihoven. Možná jsem tenkrát měl v ruce i tu od Julia Blechingera!
- - - - -
* Arnoštov / † Vimperk
obrazová přílohaobrazová příloha další stranadalší strana

(c) Jihočeská vědecká knihovna 2001-2017
Licence Creative Commons
Kohoutí kříž, autor překladů a českých textů Jan Mareš, elektronická verze Ivo Kareš, podléhá licenci
Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko