Úvod Úvod Studie Obsah Obsah Najít Poslat email TOPlist

JOHANN BAPTIST BLOBNER

Mein kleines Dorf
im Böhmerwald
Vesničko má
pod Šumavou

Mein kleines Dorf
im Böhmerwald,
dort war ich jung
heut bin ich alt.
Du bleibst für mich
die Märchenwelt,
die meinen Sinn
gefangen hält.

Vesničko má
pod Šumavou
s poezií
tak dumavou,
jak v pohádce
o tobě sním,
tys jediným
pokladem mým.

Ve fondu Jihočeské vědecké knihovny existuje hudebnina s českým textem Karla Šimůnka, který tu "vpravo nahoře" věrně podávám alespoň v notoricky všemu publiku známém a sladkém refrénu. Pokud by ovšem chtěl znát někdo i Šimůnkova úvodní česká slova předchozí, tak prosím, tady jsou:
Štěstím blahem mým jediným
je malá víska má
pod Šumavou u pralesů,
objata horama.
Tam ve škole pan učitel
nás učil číst a psát
a v kostelíčku pan farář
modlit a Boha znát.
Ta píseň, troufám si povědět, právě svým refrénem u nás takřka zlidověla. Dokonce jí v edici vydavatelství Českého hudebního fondu Panton, nazvané Dechová hudba, která roku 1981 ve svém čísle 6 přinesla i "směs lidových valčíků" Šumavské kvítí, Adolf Langer opatřil německý protějšek, cituji: "deutsche Nachdichtung", který tu spíše z nedostatku jiných pramenů stavíme namísto originálu, jímž jsou prý ostatně české lidové písně, doslova podle Langera "Volkslieder nach tschechischer Volkspoesie"! Tak to tedy opravdu ne, Pantone. Ta valčíková píseň o vesničce pod Šumavou je do němčiny v tvé edici opravdu "přebásněna", ale jaksi mimo, poněvadž hudebnina se Šimůnkovým českým textem, vydaná "se svolením původního nakladatele Josefa Bláhy (!) ve Vídni" pražským Mojmírem Urbánkem (česká nototiskárna, spol. s r.o.) v jeho Mozarteu (Edition M.U. 1574), má v záhlaví jediné jméno autora originálu slova i hudby, a to výrazným písmem psáno: J.B. Blobner, opus 100.. Na internetu lze najít antikvární nabídku hudebniny s týmž záhlavím (tj. i opus 100.), jenže s jiným titulem: Mein Wien (Das ist mein Wien…). Je nejvýš pravděpodobné, že autor poskytl svolení, aby alespoň český text písně odkazoval k jeho šumavskému domovu. Poněvadž Johann Baptist Blobner se narodil 10. září 1850 v Pořejově (Purschau), dnes zaniklé osadě obce Žebráky (Pettlarn) na jih od Starého Sedliště (Alt-Zedlisch) na Tachovsku. Roku 1868 absolvoval učitelský ústav v Chebu (Eger) a poté učil vlastně po celý svůj život ve 12. vídeňském okrese Meidling, kde 19. května 1931 i zemřel a kde je po něm nedaleko schönbrunnských zahrad nazvána i jedna ulice (Johann-Blobner-Gasse). Blobnerův význam snad nejlépe vystihl jeho životopisec A. (=Armin) Carolo (vl.jm. Karl Haudek, zastoupený rovněž v našem souboru), když o něm roku 1930 u příležitosti osmdesátníkova jubilea napsal: "Kdo by vypočítal všechny ty písně, jimiž obepjal svůj život jako kvetoucím vínkem? Všechny ty sousedské (Ländler), valčíky, polky, hrané dodnes chebskými (Egerländer) muzikanty (my dodejme, že i českými - pozn. překl.), z nichž málokdo dnes ví, kdo je vlastně složil. Může být lepší důkaz o jejich lidovosti? Tak i jeho snad nejznámější píseň Grüß Gott či z těch vídeňských Das ist mein Wien jsou dnes považovány spíše za lidový výtvor …Téměř po 60 let bije jeho srdce pro druhý jeho domov, jímž se stalo město nad Dunajem. I ve vzdáleném rodném koutě však nezůstal zapomenut. Tachovský pěvecký spolek Liedertafel konal v roce 1922 vlastní Blobnerův večer, z jehož výtěžku byl skladateli odeslán pěkný obnos českých korun (v té tehdejší rakouské nouzi jistě rovnou dar z nebes - pozn. překl.). Když přehlédneme celek Blobnerova díla, vidíme, že se mu podařilo dát v něm ryze, prostě a výrazně zaznít lidové duši, které je jako jemu cizí všechna póza a spletitá harmonie. Veliká přirozenost, která nás jako zázračný objev poutá na lidovém zpěvu a písni, je i hlavním rysem jeho skladeb. Není proto divu, že na sto jeho písní vešlo do školních hodin zpěvu, z nichž zaznívaly do všech krajů starého i nového Rakouska a učinily ho tak nesmrtelným."
- - - - -
* Pořejov / † Videň (A)
obrazová přílohaobrazová příloha další stranadalší strana

(c) Jihočeská vědecká knihovna 2001-2017
Licence Creative Commons
Kohoutí kříž, autor překladů a českých textů Jan Mareš, elektronická verze Ivo Kareš, podléhá licenci
Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko