Úvod Úvod Studie Obsah Obsah Najít Poslat email TOPlist

MORITZ BLOCH

Ankunft Příchod

Um die Berge spinnt die Sonne
Funkelneden Glorienschein,
Heller Glanz und heil'ge Wonne
Grüßt das Meer, tiefblau und rein
Höher fluten seine Wellen -
Ebbend sinken sie sodann -
Und sie fallen und sie schwellen,
Stets im gleichen Zauberbahn.

Na horách už svítá, svítá,
zlaté slunce šlehá výše,
lazurné ho moře vítá
úzkostně a sotva dýše;
mdle jen pozvedá se,
výší se a níží zase;
voda leskne se a kmitá
A mé srdce tone v kráse.

Ne, to opravdu není Šumava, ale slunná Itálie, jak její moře ozářeno sluncem "na horách" spatřil kdysi Adolf Heyduk, český básník, kterého také nazývali "pootavským slavíkem. O Šumavě věnoval mnoho svých básní, psal o ní i do slavné fotografické publikace Vilímkova nakladatelství Letem českým světem (1898) texty pod snímky dnes tak vzácné. Moritz Bloch, jehož německý překlad tu podávám jako originál, byl zřejmě básníkovým přítelem. V Literárním archívu Památníku národního písemnictví v Praze je alespoň zachován rukopis Blochových veršů, psaných k Heydukovým padesátinám 7. července 1885 v Písku:
Heut' ist doch Heyduks Freudentag!
Ein halb' Jahrhundert,
Geliebt, bewundert,
Vom Volke geehrt,
Vom Ruhme verklärt:
So steht er da, der edle Sänger,
Ein Freiheitsstürmer, Glaubensdränger!
Téhož roku začal v Českých Budějovicích z iniciativy tzv. Českého politického spolku a jeho zakladatele Augusta Zátky vycházet v tiskárně Jana Přibyla německý list Budweiser Bote, který měl naladit tehdy ještě německou většinu města smírně "české věci", za níž byla ovšem tenkrát považována právě jen dohoda a smír s německým živlem ve společném rakousko-uherském mocnářství. Skutečnost, že v podobných snahách hráli nezastupitelnou roli Židé převážně německy mluvící, má svou historickou logiku, potvrzenou právě osudnými "konečnými řešeními" národních socialismů dvacátého století, jež se jí brutálně postavily v cestu. Ve druhém ročníku Budweiser Bote 1886 se v čísle z 1. září objevilo "pod čarou", tj. jako fejeton, 13 Heydukových básní v Blochově překladu. Básníkovi bylo rok předtím, jak už zmíněno, právě padesát let, překladateli pak roku 1886 právě polovic. Narodil se 14. května 1861 v židovské rodině ve Čkyni (dodnes se tam dochovala synagoga i židovský hřbitov) blízko Prachatic. Když Budweiser Bote, tj. "Budějovický posel", jak by se řeklo česky, po deseti letech 1895 zanikl, vstoupil Bloch do redakce pražské Politik, kterou poté i řídil. Od roku 1908 byl českým referentem v tiskovém odboru ministerského prezidia ve Vídni, a to jako vládní rada, pověřený také koncipováním důležitých státních a vládních manifestů. Po převratu vstoupil do služeb československých (ani to tenkráte ještě nepostrádalo logiku), rovnou opět činný v tiskovém odboru předsednictva ministerské rady, jehož se stal v roce 1932 přednostou. Když 19. října 1934 v Praze skonal, věnoval mu věstník Svazu schwarzenberských úředníků a zřízenců, nezapomenutelná třeboňská Tradice, posmrtnou vzpomínku, umístěnou souhrou náhod právě pod snímkem tehdy opravované ruiny hradu Vítkův Kámen (Wittinghausen). Připomíná se tu, že zesnulý (tenkrát se ještě psávalo "zvěčnělý") redigoval a nákladem rovněž už zmíněného nakladatelství Jana Přibyla vydával od roku 1892 až do roku 1913 věhlasnou Schwarzenberskou ročenku pod titulem "Fürst Schwarzenberg-Jahrbuch I. und II. Majorats". Neodhodlal se, přestože prý "většina českých zaměstnanců si toho přála", k vydání této ročenky také po česku. Pro historii Šumavy je ovšem jistě i zásluhou Blochovou pramenem nezbytným.
- - - - -
* Čkyně / České Budějovice / † † † Praha
obrazová přílohaobrazová příloha další stranadalší strana

(c) Jihočeská vědecká knihovna 2001-2017
Licence Creative Commons
Kohoutí kříž, autor překladů a českých textů Jan Mareš, elektronická verze Ivo Kareš, podléhá licenci
Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko