Úvod Úvod Studie Obsah Obsah Najít Poslat email TOPlist

ROBERT BÖHMDORFER

Madona z Cetvin kdysi a dnes

Na někdejším hlavním oltáři našeho gotického farního kostela v Cetvinách (Zettwing) trůnila ve výklenku mezi dvěma točitými sloupy socha Matky Boží s Jezulátkem na svém klíně.
Majestátním gestem tu Maria radostně ukazuje svého Božského Syna; sama přímo vyzařuje něhou, vznešenou urozeností, jemným půvabem a mateřskou vroucností.
Záda Dítěte, spočívajícího na klíně Božské Matky, objímá jedna Její ruka. Ve druhé drží žezlo, znamení svého podílu na královské moci v Synově říši. Jezulátko má v pravé ručce křížem korunovanou zemskou kouli. Hustými prameny vlasů rámovaná tvář Matky Boží působí na nás půvabem svých pravidelných rysů. Na rtech Jí pohrává líbezný úsměv na znamení vlídné náklonnosti k prosebníkům, klečícím u Jejích nohou. Dobrotivé oči Božské Matky jsou upřeny na člověka, který Ji pozoruje.
V létě 1946 jsme v čase vyhnání stačili na odchodu i my naposledy vrhnout poslední pohled na ten divukrásný zjev Naší Milé Paní.
Roku 1951 byl hlavní oltář rozmlácen. 92 centimetrů vysoká gotická plastika z doby někdy mezi lety 1490 a 1530 našla svou prozatímní úschovu na kaplické faře. Koruna a závoj byly sňaty, žezlo vzato z ruky. Ta ruka i ručka Dítěte byly zmrzačeny, barva odřena a v té podobě také byla socha vypátrána po mnohém úsilí paní Gerty Schöllhammerové v depozitáři Alšovy jihočeské galerie na zámku Hluboká nad Vltavou (Frauenberg). V jedné své zprávě o tom vyjádřila své přání, aby Madona spočinula co nejdříve vystavena na přechodně upraveném oltáři, na místě, kde měla po celá staletí své čestné místo.
Nevím, zda to byla náhoda či snad nějaká předtucha, že mi už kdysi dávno přišlo na mysl, zda bych se neměl pokusit sám namalovat obraz Madony od nás z Cetvin.
Použitelná reprodukce nebyla k mání a poskládat celek ze vzpomínek někdejších obyvatel jako z kamínků nějaké mozaiky se zdálo něčím téměř nemožným.
Přenést na plátno výrazy obou tváří podle pouhého psaného popisu patřilo k nejtěžším fázím práce.
Koruna a žezlo měly se znovu rozzářit. Byly zpracovány v lístkovém zlatě. Pohled Jezulátka směrem stranou byl pro svou originalitu ponechán. Něžně zvlněné šumavské vrchy na obzoru a náš domovský farní kostel zachycený na jejich pozadí našly ovšem na obraze rovněž své místo. Z opatrnosti byla nakonec malba přenesena na dřevěnou desku.
V červnu roku 2007 byla malba sňata ze stojanu, opatřena provizorním rámem a připravena k odvozu na Šumavu do našeho domovského kostela. Právě v těch dnech mne zastihla zpráva o skonu mé kolegyně paní Gerti Schöllhammerové (je na webových stranách Kohoutího kříže samostatně zastoupena - pozn. překl.). Mělo to být překvapení a dárek z vděčnosti k jejímu odchodu z aktivní krajanské dobrovolné práce.
A tak pouhých několik dnů nato při našem rodáckém setkání hleděla její vytoužená Madona líbezným pohledem na její podobenku se smutečním flórem.
Původně jsem měl v úmyslu zapracovat malbu do celku dosud chybějícího hlavního oltáře. K tomu jsem ovšem nedostal zelenou. Obraz Matky Boží jsem ochoten v reprodukci poskytnout k užití na úmrtní obrázek pro ty z pozůstalých, kteří by tak svým rodičům či prarodičům chtěli věnovat symbolickou vzpomínku na domov, odkud vzešli.
Obě děvčátka na snímku, pořízeném po dokončení obrazu, jsou dvě moje vnučky Tina a Maike Böhmdorferovy. Jejich vzrůst ovšem už dnes s fotografií nesouhlasí. Snad k Matce Boží v Cetvinách ve svém pozdějším životě zavítají častou návštěvou a poputují tak v dědečkových stopách.
Chtěl bych na tomto místě vzdát dík všem těm, kdo se mi svěřili se svými vzpomínkami, zejména pak Franzi Reichersdörferovi, paní Marii Weilguniové a panu faráři Lidlovi.
Při vzpomínce na mrtvé v srpnu bude hlahol zvonů našeho domovského kostela mířit s tím vzkazem vděčnosti k jejich hrobům v dáli.
A bylo by pěkné, kdyby se nás tam u toho setkání s milostí Madoninou sešlo co nejvíce do počtu.
V to doufá a přeje si to Váš Robert Böhmdorfer.

Glaube und Heimat, 2009, č. 7, s. 59-60

Narodil se v Cetvinách 19. ledna roku 1937, pouhé dva roky předtím, než vypukla druhá z obou světových válek, která stejně jako souputnici jeho dětských let Gertě Schöllhammerové, po jejíž smrti v roce 2007 převzal na její doporučení roli rodáckého zpravodaje někdejší farnosti Cetviny v Glaube und Heimat, diecézním měsíčníku vyhnaných německých krajanů, i jemu vzala otce, padlého na frontovém bojišti. Robert Böhmdorfer žije dnes v bavorském Aurachu v zemském okrese Ansbach (Střední Franky), kde roku 2007 oslavil své sedmdesátiny.
- - - - -
* Cetviny
obrazová přílohaobrazová příloha další stranadalší strana

(c) Jihočeská vědecká knihovna 2001-2017
Licence Creative Commons
Kohoutí kříž, autor překladů a českých textů Jan Mareš, elektronická verze Ivo Kareš, podléhá licenci
Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko