Úvod Úvod Studie Obsah Obsah Najít Poslat email TOPlist

FRANZ BÖHM

Let do Stifterovy země
Slovo autorovo

Výchozím bodem pro můj "let do Stifterovy země" ("Flug ins Stifter-Land" je název autorovy knihy z roku 2001, k níž je tento text úvodním slovem - pozn. překl.) se stala opět letištní plocha v Letkově u Plzně. Snímek, zachycující mne při odletu, pořídil můj český pilot Ing. Antonín Wagner (spolumajitel s.r.o. MKW-air, která nabízí letecký pilotní výcvik a foto lety - pozn. překl.).
Poté, co vyšla moje obrazová kniha "Flug über westböhmische Heimat" (1999), došlo mi mnoho uznalých děkovných dopisů od krajanů a spolurodáků. Dopisy jsem však dostal i z České republiky, z Francie, Kanady, USA a Egypta. Tento pozitivní ohlas a vlastní potěšení z práce na knize mi dodaly odvahu podniknout další podobné lety.
Knihou "Flug ins Stifter-Land" si splňuji svůj klukovský sen a také je mi upomínkou na mého plzeňského středoškolského profesora (v originále "Oberschulprofessor", přičemž "Oberschule" byla přejmenovaná měšťanka - pozn. překl.) a šumavského spisovatele Rudolfa Kubitscheka (je i samostatně zastoupen na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.), zemřelého roku 1945 v Prachaticích (Prachatitz).
Jakýmsi předznamenáním knihy byla série článků o jednotlivých cílech letu slovem a obrazem na stránkách listu Sudetendeutsche Zeitung. Za to, že mohly dostat knižní podobu, vděčím krajanskému sdružení Heimatkreis Mies-Pilsen a jeho agilnímu předsedovi Dr. Hansi Mirtesovi.
Norimberk na podzim roku 2000
Franz Böhm

"Let do Stifterovy země" má svou prehistorii, která je stará bezmála jako já sám. Dobře ji dosud chovám v paměti: už za mých chlapeckých let v Liticích (Littitz) u Plzně byla Šumava mou velikou touhou. Snad na tom mělo podíl samo mé příjmení Böhm či takové skutečnosti, že moji předkové z otcovy i matčiny strany pocházejí ze Šumavy, že mi sami moji rodiče vyprávěli mnoho krásného i až přízračného o svých zážitcích z inscenace pašijových her, za nimiž se vypravili do šumavských Hořic (Höritz), že v neposlední řadě můj plzeňský profesor Dr. Rudolf Kubitschek dával za mnohé hodiny německého jazyka pro své vlastní a ovšem i naše potěšení k lepšímu kocourkovské příběhy (v originále "Hirschauerstücklein" - pozn. překl.), šprýmy a veselé anekdoty z vlastních knih a časopiseckých článků, které věnoval své rodné Šumavě (narodil se, jak známo, v Českých Žlebech /Böhmisch Röhren/ - pozn. překl.).
Trvalo ještě dlouho, než jsem si mohl splnit svůj chlapecký sen. Byl jsem v posledních letech na Šumavě dvakrát, také v Horní Plané (Oberplan). Vystoupil jsem tam ke Stifterově soše a četl na bronzové desce větu z jeho "Hvozdu" ("Hochwald"). Dlouho jsem seděl při nohou sochy a díval se dolů k širému Lipenskému jezeru (v originále "zum weiten Moldausee" - pozn. překl.), dál k temné Smrčině (Hochficht)… a bylo mi přitom blaze, nekonečně blaze jako někomu, kdo se po velmi dlouhé cestě zase vrací domů, cítí se v bezpečí a šťasten.
Korunou mých šumavských výprav byl 25. června 1999 let do Stifterovy země, znovu s mým českým pilotem z Plzně.
Číslovaná místa jsem fotografoval a - jak jsem to jen dokázal nejlépe - i opatřil textem. Použil jsem k tomu svých poznámek a snímků z předchozích cest, novějších prospektů a pramenů, které uvádím.
Proč to všechno dělám? Jedním důvodem je jistě to, že chci ze svého domova uvidět co nejvíc a co nejvíc se o něm ještě dovědět. Rád bych ovšem také, aby se mladí lidé z té i oné strany Šumavy dověděli, že nejjižnější Čechy (v originále "Südböhmen" - pozn. překl.) se nestaly německými teprve poté, co je roku 1938 zabral Hitler, že kraj na Horní Vltavě kultivovali a osidlovali už od 12. století rolníci a řemeslníci především z Rakous, Bavor a Frank, že celá kultura toho kraje byla po staletí spoluurčována a spolutvořena Němci, že ti samí Němci byli v letech 1945 a 1946 na nařízení československého prezidenta Beneše oloupeni o svůj majetek a vyhnáni z domova, osvojeného vlastním přičiněním (v originále "aus ihrer angestammten Heimat" - pozn. překl.).
Na něco víc můj "let do Stifterovy země" nárok mít nechce. Přece však! Jedno by snad ještě chtěl: chce obrazem dokázat, že jižní Čechy jsou skutečně nádherným kouskem Země.

Franz Böhm se narodil v roce 1929 v západočeských Dobřanech, které nesly za druhé světové války (1939-1945) německé jméno Wiesengrund, přiřčené mu úředně národně socialistickou mocí. Jeho otec byl učitelem ve Šlovicích (Schlowitz) a Liticích, roku 1944 ve válce padl v uniformě wehrmachtu. V letech 1935-1939 navštěvoval syn německou obecnou školu v Liticích, ve válečných letech 1945 pak měšťanskou školu (zvanou tehdy "Oberschule") v Plzni (Pilsen) a také tamní hudební školu. Roku 1945 pěšky uprchl do Bavorska, kde v letech 1946-1949 vystudoval učitelský ústav v Eichstättu a roku 1949 vstoupil do bavorské školské služby. V letech 1959-1981 byl cvičným učitelem při Pedagogické fakultě největší univerzity severního Bavorska, tj. Friedrich-Alexander-Universität Erlangen-Nürnberg a v letech 1969-1993 ředitelem jedné z norimberských "hlavních" škol (zhruba 5.-9. ročník naší základní školy). Tolik o sobě alespoň on sám uvádí v závěru své knihy o šumavském vzdušném putování, která není jedinou jeho prací toho druhu. Podobné věnoval západním Čechám a severnímu Chebsku, přispívá i do Sudetendeutsche Zeitung a krajanského časopisu "Land an der Miesa" (tj. "Kraj při Mži"). Napadá mě často, co by asi činil pedagog Adalbert Stifter ve dvacátém století v letadle nad Šumavou kromě toho, že by mu mohlo být místy i nevolno…
- - - - -
* Dobřany / Horní Planá
obrazová přílohaobrazová příloha další stranadalší strana

(c) Jihočeská vědecká knihovna 2001-2017
Licence Creative Commons
Kohoutí kříž, autor překladů a českých textů Jan Mareš, elektronická verze Ivo Kareš, podléhá licenci
Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko