Úvod Úvod Studie Obsah Obsah Najít Poslat email TOPlist

KARL BRDLIK

Sprüche auf Ostereiern
(Schecken) im Böhmerwalde
Průpovědi na velikonočních vejcích
(strakách) ze Šumavy

I dank dir für d' Semmeln,
i dank dir fürs Bier
und i dank dir für dos,
wos du tanzt host mit mir.
*
Wegn meiner, wegn deiner
geht d' Welt nit z'grund,
schau dir um 'n onders Dirndl
pfüt di Gott und bleib gsund!
*
Im Fruajohr toans fensterln,
im Summa toans liabn,
im Hürbst toans heirotn,
im Winter toans wiagn.
*
Ihr liabn Leit
mochts ma a Freud,
gebts ma a roits Ei
in mei Tüchl nei.
*
Roiti, roiti Eier raus,
mochts sei bold,
sunst wird ma kolt.
*
Wenn in der Früh die Sunn aufgeht,
do scheint sie übers Dachl,
und wenn koa junga Bua nit kimmt,
'o kimmt a olta Klachl.
*
O du hübsch Bürschl,
du gfollast ma schie,
owa dei Mutta is scheiß
hoikli mit dir.
*
Liabn is koa Sünd
hot da Pforra vakünd,
wonn nea 's Diarndl sauba is,
oft kimmts ins Paradies.
*
So lang ich lebe,
lieb ich dich,
und wenn ich sterbe,
so bete für mich!
*
Es blüht ein Blümlein weiß und rot,
ich hab dich lieb bis in den Tod.
*
Wo ich gern wäre und nicht bin,
da schick ich tausend Grüße hin.
*
Für dein kleines Herz
einen Osterscherz!
Liebst du mich ein wenig
so lieb ich dich wie ein König!
*
Die Liebe ist groß,
die Gabe ist klein,
künftig soll sie größer sein.
*
Lieber will ich einen Mühlstein tragen,
als meinem Schatz die Lieb aufsagen.
*
Ich bin verliebt bis in der Tod,
aber nicht in dich du Haubenstock!
*
So oft die Sonn sinket,
tut mir mein Herz so weh,
wie oft wird sie noch sinken,
eh' ich dich wieder seh'?
*
Lieber Schatz, dich muß ich haben
und wenn ich müßt aus der Erde graben!
*
Die zwei Scheckln will ich die verehren,
du mußt aber früher vom Wirtshaus
heimkehren.
*
Wer ist so glücklich als wie dich?
Mein treuer Josef liebet mich.
*
Ich werde auf Gott vertraun,
auf Burschen kann man gar nicht baun!
*
Gern möchte ich dir etwas sagen,
darf ich 's mit Vertrauen wagen?
*
Es lebe und blühe zur Osterzeit
die Freundschaft und die Redlichkeit!
*
Wie Edelweiß, so zart und fein,
so soll auch unsre Freundschaft sein.
*
In meinem Herzen hat niemand Platz,
als Gott und du mein Schatz.

Děkuju ti za ty žemle,
za pivo a taky rád
za to chci ti poděkovat,
žes šla se mnou tancovat.

Kvůli mě a kvůli tobě
nezboří se svět,
koukni se po holce jinej,
Bůh tě pozdrav spoustu let!

Na jaře máš stát pod vokýnkem,
v létě se milovat,
na podzim svatbu slavit,
v zimě děcko kolíbat.

Lidičkové milí,
pro tu dobrou chvíli,
dejte vejce červený
do šátečku v ruce mý.

S červenejma vejci sem,
rychle vem kde vem,
jinak prostydnem.

Když slunko časně zrána vyjde,
nad střechou svítí do všech stran,
když mladej chlapec nepříde,
příde starej grobián.

Pěknej mládenečku,
líbil by ses mně,
tvoje máma k čertu vybíravá
visí ale na tobě.

Milovat se nejni hřích,
zvěstovat pan farář stih',
jen když holka čistá je,
prej že příde do ráje.

Co žiju tu posavad,
máš mou lásku mít,
a až umřu někdy snad,
hled' za mě se pomodlit!

Kvítko kvete červeně a bíle,
chci tě mít ráda až do smrti chvíle.

Kde byla bych ráda a nejsem tam,
tisíc pozdravů posílám.

Tvýmu srdíčku uchován
šprým buď tu na vajíčku psán:
ty ráda máš mě míň, než bych si přál,
já zato miluju tě jak sám král!

Láska je velká,
dárek malý dost,
větší by měla přinést budoucnost.

Raděj bych nosil mlýnskej kámen,
než mít snad se svou láskou ámen.

Jsem věru k smrti zabouchnutá,
ne do tebe, ty hlavo dutá!

Tak často, když slunko zajde,
v mým srdíčku stesk dříme,
kolikrát má eště zajít,
než se zas uvidíme?

Tebe jednou musí dostat se mi,
kdybych, drahá, měl tě vyrejt v zemi!

Ty dvě straky měj ctí a darem k tomu,
když z hospody dřív
navrátíš se domů.

Kdo šťastnější je nežli já?
Můj Josef věrně rád mě má.

V Boha chci teď jenom důvěřovat,
což můžu dát na mládenců slova?

Něco bych ti už ráda pověděla,
než odvážím se, smím ti věřit zcela?

Ať ve Velikonoc čas sváteční
rozkvétá poctivost a přátelství!

Tak něžný, hebký jak květ protěže
kéž i našeho přátelství cit je.

V mém srdci víc už místo nenajde
než Bůh sám a pak ty, můj poklade.

Mein Böhmerwald, 1942, č. 6, s. 22-23

P.S. Zdálo by se, že autorkami nápisů na velikonočních vejcích jsou výhradně osoby ženského pohlaví. Tento výběr svědčí i o výjimkách. Jen k tomu kolíbání ještě: na Šumavě je zima do dubna, pokud by čtenáři nevycházelo oněch devět měsíců od milování v červnu!

Pravěké pohřebiště u Chvalšin

Předmluva redakce
Osídlení Bavorského lesa podél obchodních stezek do Čech se odehrávalo největší měrou někdy v rozmezí let 1100-1200. Poté nadešla velká kolonizace Mühlviertelu, iniciovaná převážně pasovskými biskupy a klášterem Schlägl, založeným v roce 1209. Následovalo osídlení velkého hraničního lesa na jihu Čech. Roku 1259 vznikl klášter Vyšší Brod (Hohenfurth), jemuž bylo přiřčeno velké lesnaté území k osídlení a vzdělání půdy. Krátce nato založil král Přemysl Otakar II. (v originále "Ottokar 2." - pozn. překl.) klášter Zlatá Koruna (Goldenkron) na chráněném místě při řece Vltavě (Moldau) pod Krumlovem (Krummau), kam vstupují dne 6. dubna 1263 cisterciáčtí mniši z dolnorakouského kláštera Heiligenkreuz. Královo založení bylo 785. opatstvím tohoto řádu. Zakladatel věnoval klášteru jeden trn z trnové koruny Kristovy, který obdržel darem od francouzského krále Ludvíka IX. (žil v letch 1214-1270 a byl 1298 svatořečen - pozn. překl.), jakož i pozemkový majetek v rozloze asi 13 čtverečních mil, v to počítaje i královský korunní statek Boletice (Polletitz). V darovací listině králově jsou udávány v chvalšinské kotlině (v originále "im Kalchingertale", dnes i užívané geomorfologické české označení zní Chvalšinská kotlina /okrsek Prachatické hornatiny, což je podcelek geomorfologického celku Šumavské předhůří - pozn. překl.) místa Crenow, Claden, Zahorn a Kayow, v další části území směrem k Prachaticím Zahor s hradem Dyrizlai při dnešní osadě Příslop.
Dosud se mělo zato, že tato místa byla jako lidská sídla založena krátce předtím. Nyní však dávají soudit v následujícím textu popsané nálezy hrobů a na mnoha místech učiněné vykopávky lidských nástrojů a popelnic (v originále "Urnen" - pozn. překl.) na sídla už při založení kláštera celá staletí, ba podle nálezů bronzových předmětů i tisíciletí stará.
Tzv. pohanské mohyly (v originále "Heidengräber" - pozn. překl.) z doby bronzové (tj. 1500-500 byly až dosud nalezeny toliko podél toku řeky Malše (Maltsch) po proudu směrem od Velešína (Weleschin), podél Vltavy pod hradem Dívčí Kámen (Maidstein), dále na Blanici (Flanitz), Volyňce (Wolinka) a jejich větších přítocích. Nálezy v následujícím textu popsané jsou tedy obzvláštního významu.

* * *
Už dlouho bylo jednotlivým osobám ve Chvalšinách známo, že v blízkých lesích jsou tzv. pohanské mohyly, nebyla jim však věnována další pozornost.
K prozkoumání pohřebiště došlo teprve v posledních letech.
Kráčíme-li z Chvalšin po silnici, vedoucí dál na Prachatice, dojdeme po asi 18 minutách k obecní cihelně a uvidíme tu západním směrem ležící velký Mlýnský vrch (v originále "Mühlberg", vysoký podle mapy 661 m - pozn. překl.) a terénní prohlubní od něho oddělený malý Mlýnský vrch, oba pokryty lesem. V lese na malém Mlýnském vrchu se právě nachází pohřebiště. Mohyly jsou po lese volně roztroušeny, Mnohé jsou v povrchu půdy sotva patrné, jen málo z nich představuje větší vyvýšeninu v něm.
Přibližně před 25 lety byla jedna z větších mohyl otevřena, ovšem bez jakéhokoli nálezu, takže bylo zanecháno dalších průzkumů.
V roce 1926 se přikročilo k otevření druhé z mohyl a tentokrát s úspěchem.
Nahoře byla vyvýšenina pokryta poměrně silnou vrstvou mechu a humusu, po jejímž odstranění se objevily volně navršené kameny, zasypané zeminou. Něco hlouběji už zemina téměř docela zmizela a následovaly větší balvany. V hloubce asi jednoho metru objevily se první střepy popelnic a zbytky kostí. Úlomky popelnic byly z hlíny, smíšené s tuhou.
Čím hlouběji se podařilo proniknout po celé šíři i délce do otevřené mohyly, tím větší byly kameny a stále znovu se jevily zraku nové střepy popelnic a kostní pozůstatky.
V hloubce asi dvou metrů narazil další postup na skálu a tady stála v jednom výkopu popelnice, plná kostních zbytků a popela. Asi i tato urna byla rozdrcena vahou kamenů na ní ležících, podařilo se však opatrným pracovním postupem zachránit ji celou včetně jejího obsahu.
Během zimy 1926-1927 byla popelnice rekonstruována do původní podoby a je nyní včetně svého obsahu součástí expozice Šumavského muzea v Horní Plané (Oberplan).
(…)
Ani při všech dalších výzkumech tady nebyly nalezeny nijaké stopy po bronzových předmětech.
Už dříve ovšem vyoral nedaleko pohřebiště severozápadním směrem na okraji Farního lesa (Pfarrwald), s Mlýnským vrchem hraničícího, rolník Franz Bürger ze vsi Havalda (v originále "Hochwald", osada dnes zcela zaniklá - pozn. překl.) velký počet bronzových spon. Tento velký nález se dnes nachází v městském muzeu v Českých Budějovicích (Budweis).
O něco dále severozápadním směrem od místa nálezu bronzových spon leží ves Střemily (Richterhof). Tady byl rolníkem Antonem Jungbauerem vyorán mlýnský kámen z ručního mlýna (v originále "ein Mühlstein von einer Handmühle" - pozn. překl.).
Podle údajů několika lidí měla být i ve vsi Osí (v originále "Schönfelden", osada dnes zcela zaniklá - pozn. překl.), asi půl hodiny cesty na severozápad od Chvalšin, objevena mohyla (v originále "Grabhügel" - pozn. překl.). V okolí této osady nacházejí se mnohé březovým lesíkem porostlé terénní hrboly (v originále "Hügel" - pozn. překl.), které se staly cílem průzkumu.
Nejprve se tak stalo na kopci zvaném "Panischbühel" (u "Panischů" se v někdejší vsi Schönfelden říkalo "po chalupě" stavení čp. 2 - pozn. překl.), kde už dříve měl prý jeden zedník nalézt při lámání kamene lidskou kostru s bronzovou dýkou.
Na tomto poměrně rozložitém vršku byly na jižní straně zjištěny tři velké kruhovité (v originále "ringförmige" - pozn.překl.) valy o průměru čtyři až šest metrů.
Odpovědi místních obyvatel na učiněné dotazy vedly k závěru, že valy jsou pozůstatky kamenných mohyl. Předkové užívali snadno dosažitelný materiál ke stavebním účelům.
Prohledání místa někdejší mohyly se tedy zdálo mít malou naději na úspěch. A přece byl izde učiněn významný nález.
V nejhořejším valu (v originále "in dem obersten Ringe" - pozn. překl.) byla po odstranění vrstvy humusu a kamenů nalezena v hloubce 30 centimetrů popelnice značně velkého objemu. Val byl nato otevřen celý. Na jeho jižní straně bylo objeveno ohniště.
Nalezená nádoba má značně tlusté stěny složené z hlíny a tuhy. Zdobena je svisle rytými čarami.
V hloubce jednoho metru byla ve valu nalezena velmi kvalitní dlažba z kamenných desek. Pod dlažbou byla ještě asi dvoucentimetrová vrstva zeminy a pod ní už jen skála.
Ve zbývajících dvou valech nedošlo k nijakému nálezu.
Při pozorování okolí "Panischova vršku" padne v západním směru do oka blízký vyšší pahorek.
I na jeho temeni se nachází malé pastvisko s březovým hájkem.
Dne 5. září roku 1925 byl také tento kopec podroben průzkumu. I tady byly objeveny mohyly, podobné těm v lese u Chvalšin (v originále "im Kalschinger Walde" - pozn. překl.).
Šlo o tři velmi zřetelně patrné kamenné mohyly se skupinou velkých balvanů před každou z nich.
První a největší mohyla byla odkryta nejdříve. Svrchu byla ovšem zemina a kameny, po půl metru dalším byly pak nalezeny pozůstatky talířovité nádoby, jejímž materiálem byla opět hlína a tuha. Rovněž se objevily i střepy jiné nádoby.
Dne 6. září 1925 se v průzkumu dále pokračovalo a byl učiněn nejvýznamnější zatím nález.
Při vykopávkách docházelo k nálezům stále většího počtu střepů z nádob, až se v hloubce asi jeden a půl metru narazilo na velice uspořádaně položenou dlažbu.
Kolem dokola toho dláždění stály mohutné balvany. Když pak měla být dlažba ve svém celku odkryta, objevila se na jižním okraji výkopu kolmo v zemi zaražená kamenná deska. Zemina pod ní musela být odkryta ručně, aby případný nález nebyl při kopání porušen ostřím kovového nářadí. Tak došlo k nálezu dobře zachovaných hliněných nádob s příměsí tuhy, velikosti asi tak našeho květináče, hrubě opracovaných a zdobených vtisky prstů.
Kromě popelnic byl nalezen i malý pohárek a miska, dále jedna celá lampa a zlomky jiné lampy.
Všechny tyto nálezy jsou nyní součástí expozice hornoplánského Šumavského muzea.
V jednom výklenku kamenné obruby ležela celá kupa špičatých kamenů, v jiném pak množství plochých a klínovitě tvarovaných kamenů pečlivě v řadě poskládaných. Jde o pazourky (v originále "Quarzite" - pozn. překl.). Dá se předpokládat jako u oněch z nálezů pana Woldřicha (archeolog a paleontolog Jan Nepomuk Woldřich, rodák ze šumavského Zdíkova, profesor pražské Karlo-Ferdinandovy univerzity a od roku 1894 prvý předseda České společnosti zeměvědné, žil v letech 1834-1906 a jeho stěžejním dílem je česky psaná a dodnes uznávaná práce Všeobecná geologie se zvláštním zřetelem k zemím Koruny české /1902/ - pozn. překl.) v údolí Volyňky, že jejich tvary jsou náhodné. Lidé, kteří tu kdysi pobývali, by musili mít opravdu obzvláštní zálibu v těchto náhodných tvarech, poněvadž se všechny zmíněné kameny nacházejí na jednom místečku. Taková formace pazourků se v okolí vůbec nevyskytuje a tím méně pak dobře vyvinuté křemenné krystaly. Právě uprostřed těchto kamenů však ležel překrásný křemenný krystal.
(…)
Těmito nálezy je doloženo, že tato část Šumavy - Chvalšinská kotlina - byla obydlena už v předhistorické době.

Waldheimat, 1928, s.54

Karl Brdlik je rodákem z rakouského Lince (Linz), kde spatřil světlo světa dne 4. října roku 1874. Maturoval už však na německém učitelském ústavu v Českých Budějovicích (Budweis), učil pak v Polné na Šumavě (Stein) a v letech 1898-1926 ve Chvalšinách, odkud je jmenován do Kájova (Gojau), aby tam setrval ve funkci řídícího učitele až do do roku 1935, kdy odchází na penzi do Chvalšin. Své nejvýznamnější archeologické výzkumy podnikl v letech 1929-1934 a popsal je jako onen z textové ukázky v časopise Waldheimat (ten přestal v roce 1933 vycházet), také ovšem v odborném periodiku pro dějiny pravěku pod názvem Sudeta, vycházejícím v letech 1925-1942. Od roku 1930 spoluppracoval s prof.Dr. Leonhardem Franzem (ten je i samostatně zastoupen na webových stranách Kohoutího kříže) na plánovitém archeologickém průzkumu Šumavy jako celku. Odsun jej zastihl po sedmdesátce a o dlouhý čas ten tragický děj nepřežil. Skonal 17. května roku 1948 v městysi Heiligenstadt v Horních Frankách. Jeho nejvýznamnějším závěrem z dlouholetých výzkumů je asi názor, že Šumava už od pravěku nebyla nijakým neproniknutelným ochranným valem české kotliny, nýbrž protkávaly jí obchodní stezky a spojnice. I kdyby se mýlil, mysli to jistě jako poselství budoucím.
- - - - -
* Linec (A) / České Budějovice / Polná / Chvalšiny / Kájov / † † † Heiligenstadt (BY)
obrazová přílohaobrazová příloha další stranadalší strana

(c) Jihočeská vědecká knihovna 2001-2017
Licence Creative Commons
Kohoutí kříž, autor překladů a českých textů Jan Mareš, elektronická verze Ivo Kareš, podléhá licenci
Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko