Úvod Úvod Studie Obsah Obsah Najít Poslat email TOPlist

ANTON BRUCKNER

Prolog v nebi

RAFAEL: Die Sonne tönt nach alter Weise,
In Brudersphären Wettgesang,
Und ihre vorgeschriebne Reise
Vollendet sie mit Donnergang.
Ihr Anblick gibt den Engeln Stärke,
Wenn keiner sie ergründen mag;
Die unbegreiflich hohen Werke
Sind herrlich wie am ersten Tag.

GABRIEL: Und schnell und unbegreiflich schnelle
Dreht sich umher der Erde Pracht;
Es wechselt Paradieseshelle
Mit tiefer, schauervoller Nacht;
Es schäumt das Meer in breiten Flüssen
Am tiefen Grund der Felsen auf,
Und Fels und Meer wird fortgerissen
In ewig schnellem Sphärenlauf.

MICHAEL: Und Stürme brausen um die Wette
Vom Meer aufs Land, vom Land aufs Meer,
Und bilden wütend eine Kette
Der tiefsten Wirkung ringsumher.
Da flammt ein blitzendes Verheeren
Dem Pfade vor des Donnerschlags.
Doch deine Boten, Herr, verehren
Das sanfte Wandeln deines Tags.

RAFAEL: Ve bratrských sfér chorovodu
zní starým zvykem slunce hlas,
to koná hromu ve průvodu
svou předepsanou cestu zas.
V ně pohled - andělů je síla,
ač postihnout je - marný sen,
a tajemná ta velká díla
jsou vznešená jak v první den.

GABRIEL: A rychlej než lze pochopiti
se točí skvoucí zeměkruh,
tu rajský čarojas se vznítí,
tu příšerná noc plní vzduch;
i vzkypí moře širým tokem
skal u paty, kde vládne šer,
a skálu s mořem jedním skokem
unáší věčný tanec sfér.

MICHAEL: O závod hučí bouře, k moři
od země, v zem od moře zpět,
v své zuřivosti řetěz tvoří
nejhlubších dojmů jejich let;
tu zkázonosný blesk vzplá žhavý,
než hromu třesk se rozlehne:
však posli tvoji, Pane, slaví
poklidný rozvoj tvého dne.

Budweiser Zeitung, 1924, č. 96, s. 6

Roku 1924 se v Českých Budějovicích konal Brucknerfest - Brucknerova slavnost a Budweiser Zeitung připomněl ke stému výročí skladatelova narození jeho význam sérií článků Dr. Pörtla. Ten v rozboru IV. (romantické) Brucknerovy symfonie použil jako básnického ekvivalentu Mistrovy hudby právě citace z Goethova Fausta, kterou tu uvádíme i v překladu Jaroslava Vrchlického, ostatně také jednoho ze "šumavských básníků" par excellence a v neposlední řadě poslance rakouské panské sněmovny. Nemohu zapomenout na šestiverší z jeho Šumavských motivů, stále nabývající nových a nových významů:
Kam jen se rozhlédneš po černém lese,
každý list bázní se tajemnou třese.

Kam jen v mech u cesty noha tvá vstoupí,
obrázky, kříže a božích muk sloupy.

Cítíš, jak znamenal v skále i klestu
lid náš svou dlouhou, křížovou cestu.
Dr. Pörtl v jiném z článků zmíněné série zachytil se smyslem pro anekdotický detail i pobyt Brucknerův v jihočeské metropoli a jeho účinkování za pultem varhan zdejší katedrály v roce 1881, kdy se cestou z Bayreuthu do Vídně stavil i v Budějovicích. Ve skladatelově rodokmenu se najdou také šumavští předci z matčiny strany. Jakob Kletzer z Hořic na Šumavě byl dědem babičky Antona Brucknera, jejíž muž, psaný ještě Pruckner, i syn, jménem také Anton Bruckner, byli učiteli v hornorakouském Ansfelden. Tam se v té kantorské rodině 4. září 1824 narodil chlapec, jemuž v dospělosti mělo být souzeno přízvisko "trubadúr Boží". Jeho učitelem hudby byl Šimon Sechter ze šumavského Frymburka, on sám byl v letech 1841-1843 učitelským pomocníkem ve Windhaagu na samé české hranici při horním toku Malše. Vypráví se, že tam měl vedle školních povinností na starosti i zvonění, ve 21 hodin zvané "Huß-Anläuten" na paměť husitských válek. Na pobyt v šumavské vsi upomíná i jeho rané dílo Windhaagská mše. Působil pak v Linci a ve Vídni, kde skonal 13. října 1896 v tzv. "Kustodenstöckl", zahradním domě Belvederského paláce, kde mu udělil právo bydliště sám císař František Josef. Anton Bruckner je pochován na vlastní přání pod velkými varhanami klášterního kostela v Sankt Florian, kde začínal kdysi jako malý "Sängerknabe" svou hudební kariéru. Byl označen jako jeden z posledních naivních a živelných talentů světové hudby, příslovečný "Nur-Musiker" s duší dítěte, jemuž snad opravdu připravila pozemskou slávu trojice archandělů a on se také vrozené zbožnosti šumavského a rakouského venkova nikdy nedokázal zpronevěřit. Rektor vídeňské univerzity Exner pronesl při udílení čestného doktorátu Brucknerovi mimo jiné i tuto památnou větu: "Kde se musí věda zastavit, tam začíná říše umění; ono umí vyjádřit to, co zůstává pro vědění uzavřeno: v tomto smyslu se sklání dnes rektor vídeňské univerzity před někdejším podučitelem z Windhaagu."
- - - - -
* Ansfelden (A) / Hořice na Šumavě / Windhaag bei Freistadt (A) / † Vídeň (A) / † † Sankt Florian (A)
obrazová přílohaobrazová příloha další stranadalší strana

(c) Jihočeská vědecká knihovna 2001-2017
Licence Creative Commons
Kohoutí kříž, autor překladů a českých textů Jan Mareš, elektronická verze Ivo Kareš, podléhá licenci
Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko