Úvod Úvod Studie Obsah Obsah Najít Poslat email TOPlist

BRUNHILDE CONSONNIOVÁ

Vlastní životopis

Narodila jsem se jako Brunhilde Wenzelová dne 10. ledna roku 1916 v Horní Blatné v českém Krušnohoří (v originále "in Bergstadt-Platten im Böhm. Erzgebirge" - pozn. překl.). Poté, co byl otec po roce 1918 vystaven v nově vzniklém Československu coby Němec mnoha šikanám, odešel jako četnický okresní vrchní strážmistr v pouhých dvaačtyřiceti letech do penze. Dne 2. dubna 1927 přesídlila rodina Wenzelova na Dobrou Vodu u Nových Hradů (v originále "nach Brünnl" - pozn. překl.), kde koupila dům čp. 39. Navštěvovala jsem tu poslední třídu obecné školy, od roku 1928 pak měšťanskou školu v Nových Hradech (Gratzen). Poté jsem vystudovala soukromý učitelský ústav Kongregace milosrdných sester Svatého Kříže v Chebu (jejich zdejší klášter v novorománském slohu, zbudovaný v letech 1930-1933, sloužil po válce jako internační tábor pro Němce, po rozpuštění řádu roku 1950 patřil následně Pohraniční stráži a dnes zpustlý dále chátrá - pozn. překl.) a maturovala na něm v roce 1935 (Glaube und Heimat v nekrologu Brunhilde Consonniové uvádí nejspíš mylně, že vystudovala německý učitelský ústav českobudějovický - pozn. překl.). Jako německá učitelka jsem ovšem zůstávala dlouho bez místa na nějaké ze státních škol. Nějaký čas jsem učila v dolnorakouském Niederleis a také v jihomoravských Budiškovicích děti hraběte Schaffgotsche a pak děti knížete Reuße také v Dolních Rakousích. Roku 1937 jsem mohla nastoupit jako výpomocná učitelka ve Strýčicích (Stritschitz) na německé škole tamního jazykového ostrova, později v Pohoří na Šumavě (Buchers) a v Horním Dvořišti (Oberhaid). V roce 1938 následovalo vyvázání z československé státní služby. V někdejším dlouhém čase bez zaměstnání jsem pokračovala ve studiích v Praze a ve Vídni (Wien). Po roce 1938 jsem učila na měšťanských školách v Mariánských Lázních (Marienbad), Chebu (Eger), Vildštejně (Wildstein, od roku 1950 Skalná - pozn. překl.), pak i ve Vídni XVI. až k titulu Magister-Studienrätin.
Roku 1941 jsem se provdala za Dr. Christla, který dne 15. května 1945 padl jako voják. V roce 1942 jsem byla jako studijní radová vyslána (v originále "abkommandiert" - pozn. překl.) na německé gymnázium v Lublinu (tady je nutno se zmínit o tom, že město Lublin jako jedno z center židovského živlu v Polsku bylo těžce postiženo holocaustem a ve zdejším ghettu a blízkém koncentračním táboře Majdanek přišlo o život téměř 100 tisíc Židů bez rozdílu pohlaví a věku - viz o tom Wikipedia - Ghetto Lublin (ze 34 tisíc tam přežilo ani ne dvě stě lidí) a KZ Majdanek (novější redukovaná data hovoří o 59 tisících obětí: kromě Osvětimi byl jedině tady používán zlopověstný cyklon B - pozn. překl.) Rok 1944 přinesl přesun německé internátní školy z Lublinu do Protektorátu Čechy a Morava (23. července 1944 se totiž Lublin s příchodem Rudé armády stal na 146 dní metropolí komunistického Polska, kde se rozpoutal teror proti nekomunistickému polskému odboji: zastřelena byla v podzemí lublinského hradu např. Zofia Pelczarska, ředitelka lublinské školy a příslušnice AK /Armia Krajowa/ - pozn. překl.). Pak nastal čas vyhnání. Já však už od října 1945 působila jako učitelka v Bavorsku, od roku 1951 v Berchtesgadenu. Roku 1962 jsem se podruhé provdala. Mým mužem se stal Paolo Consonni. Maminka mi umřela v roce 1973. Od té doby žiju v důchodu.

Glaube und Heimat, 1991, č. 1, s. 37

Co dodat k příběhu učitelky a také někdejší zpravodajky krajanů z Dobré Vody u Nových Hradů v měsíčníku německých diecezánů ze Šumavy, příběhu jistě nikoli nějak ojedinělému a zabírajícímu přitom celé jedno století, které je některými svědky nikoli snad právě ze sympatie zváno "německým"? Dne 27. března roku 1996 zemřel v Berchtesgadenu (i to místo nemá ve světě zrovna nejlepší zvuk) po dlouhé těžké nemoci Paolo Enrico Consonni a dva měsíce nato 30. května téhož roku i jeho žena Brunhilda, roz. Wenzelová, poprvé provdaná Christlová. Adresa domu smutku zněla Sonnleitstraße 8, Berchtesgaden. Pohřební obřad se konal 7. června 1996 na horském hřbitově v Berchtesgadenu. Nevím, zda čas hojí rány, "dobrá voda" však ze země vzchází a vrací se k ní jako slzy deště i přes hranice lidského času.
- - - - -
* Horní Blatná / Dobrá Voda u Nových Hradů / Nové Hrady / Strýčice / Pohoří na Šumavě / Horní Dvořiště / † † † Berchtesgaden (BY)
obrazová přílohaobrazová příloha další stranadalší strana

(c) Jihočeská vědecká knihovna 2001-2017
Licence Creative Commons
Kohoutí kříž, autor překladů a českých textů Jan Mareš, elektronická verze Ivo Kareš, podléhá licenci
Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko