Úvod Úvod Studie Obsah Obsah Najít Poslat email TOPlist

JOSEF CZECH

Ze záblatské kroniky

Dne 1. července roku 1885 v pět hodin večer rozpoutala se strašlivě zuřící bouře, táhnoucí od jihu k severu. Mezi Hlásnou Lhotou a Libínským Sedlem (v originále "zwischen Wihorschen und Pfefferschlag" - pozn. překl.) propukla větrná smršť resp. průtrž mračen (v originále "einezwischen Wihorschen und Pfefferschlag" - pozn. překl.) a voda způsobila zhoubné škody. Poněvaž luka při mlýně zvaném Grabenmühle byla letos dohola vysečena a seno už stálo v kupkách, přinesla zkázu ta okolnost, že Johann Kolmberger ze stavení čp. 11 zřídil přes svůj příkop laťový plot, do něhož se vodou odnášené seno zapletlo, zadrželo vodní proud a vytvořilo doslova jakýsi rybník. Poněvadž ovšem plot nedokázal zátěž vodní masy unést, umělá hráz se protrhla a záplava vyrazila na Záblatí. Strhla domy čp. 3 a 75, jakož i most u stavení čp. 2 (dům pisatele kroniky - pozn. překl.), kamennou zeď jeho stájí způli odnesla s sebou a valila se dál stájí i domovní chodbou. V doleji stojících domech se musili mnozí lidé utéci na půdy v podstřeší (v originále "auf dem Dachboden" - pozn. překl.). U domů na levém břehu vystoupila voda zčásti až k okenním rámům a kdyby záplava trvala ještě půl hodiny (v originále "noch eine halbe Stunde dem Anlauf gleich angehaltn hätte" - pozn. překl.), zřítilo by se množství jiných stavení a pohřbilo by pod sutinami své obyvatele.
Mělo by být varováním pro naše potomky, aby přes Farský potok nezřizovali nijaké ploty, neboť se pak může stát nebezpečnou bystřinou.
(…)
Obecní vodovod s hliněnými trubkami byl zřízen v roce 1896.

Pamětní kniha města Záblatí 1858–1887
Weasch'n, Wusch'n und Gulatsch'n (1994), s. 34

Ta poslední věta je i posledním záznamem záblatské obecní kroniky, nadepsané už roku 1736, tj. 160 let předtím, ozdobným barokním a pravopisně trochu bizarním titulem
Nro. 1
Neues Brodugoll
oder Notary Buech
Auff gericht Im Jahr Anno 1736.
den. 12. Monnatstag Ma?
(tj. č. 1
Nový protokol
neboli Notářská kniha,
zřízená v roce 1736
12. dne měsíce máje - pozn. překl.)
a slibující, že do ní jen purkmistr a radní prostřednictvím obecního písaře ("durch unsren gemahligen Marcktschreiber") budou zanášet "povinnosti i juramenty (tj. přísahy)" městysu vrchností uložené a jím přijaté. V konečné části svazku jsou dosti těžko čitelné zápisy muže s podpisem o to ozdobnějším, jehož jméno a příjmení je tu psáno "Cžech". Narodil se v Záblatí 11. října roku 1818 v domě čp. 17 jako syn koželužského mistra (Rothgärbermeister) Antona Czecha a jeho ženy Anny, dcery Josepha Langa, tkalcovského mistra (Leinwebermeister) v Záblatí čp. 32, a Johanny, roz. Reisingerové. Byl dvakrát ženat: nejprve si v Českých Žlebech (Böhmisch Röhren) jako koželužský mistr (Lohgärbermeister) ve zdejším stavení čp. 22 vzal za ženu Theresii, dceru zdejšího chalupníka Karla Herbsta a Agnes, roz. Spannbauerové, dcery zdejšího mistra pekařského, načež se už jako devětašedesátiletý vdovec v Záblatí čp. 2 oženil 10. dubna 1888 s třiapadesátiletou vdovou Aloisií Geierovou, roz. Sigmundovou, dcerou rolníka na Libínském Sedle Bartla Sigmunda a jeho ženy Marie, roz. Nusko rovněž z Libínského Sedla. Podivil jsem se, když jsem ho s ní našel na archu sčítání lidu z roku 1900 pobytem v Záblatí čp. 2, tak poničeném kdysi záplavou, o to víc ovšem na podobném archu o 10 let mladším (1910) už na domě čp. 60, který koupil v roce 1909 po další katastrofě, která toho roku Záblatí stihla v podobě záplavy a požáru v jednom jediném měsíci červenci (ten velký požár byl už třetí podobný za pouhé půlstoletí a vyhořelo tenkrát 26 domů a 43 rodin se 175 osobami celkem bylo zbaveno přístřeší) jeho syn Franz. Tady pak 17. června 1914 znovu ovdovělý v 95 letech skonal měsíc a 11 dnů předtím, než 28. července téhož roku vypukla první světová válka. Nezřizujte ploty a střezte oheň, potomci!
- - - - -
* Záblatí / České Žleby / † † † Záblatí
obrazová přílohaobrazová příloha další stranadalší strana

(c) Jihočeská vědecká knihovna 2001-2017
Licence Creative Commons
Kohoutí kříž, autor překladů a českých textů Jan Mareš, elektronická verze Ivo Kareš, podléhá licenci
Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko