Úvod Úvod Studie Obsah Obsah Najít Poslat email TOPlist

GERALD DEISTLER

Was übrig blieb… Co zůstalo…

Inmitten Disteln,
Brenesseln,
zugewachsen…
verhüllt…
Topfscherben,
verbogener Löffel,
rostige Geschirrkette,
zerbrochenes Wagenrad
verschimmelter Schuh,
gesprungenes Weihkesselchen.

Drauf sitzt
ein kleiner Schutzengel
mit einem vergoldeten Flügel.
Der andere,
wie beide Händchen,
abgeschlagen.
Die Handstummel
zeigen zum Himmel
zum Herrgott!
Sieht er, was geschehen?
Und
Was übrig blieb,
wo ein Walbauernhof stand.

Uprostřed bodláčí,
kopřiv,
zarostlé…
a skryté…
střepy hrnce,
ohnutá lžíce,
rezavý řetěz koňského postroje,
zlomené kolo od vozu,
bota, která ztratila barvu,
rozbitá kropenka na svěcenou vodu.

Sedí na ní
maličký anděl strážný
s jedním pozlaceným křídlem.
To druhé,
stejně jako obě ručky,
uraženo.
Pahýly rukou
ukazují k nebi,
tam k Bohu nahoře!
Vidí, co se stalo?
A
co zůstalo i z míst,
kde stával šumavský selský hřbitov.

P.S. Tu báseň, upravenou prý trochu, poslal mi přítel Gerald v březnu 2007 elektronickou poštou. Psali jsme si skoro denně nějaký čas tenkrát, už dlouho.
As Niast Hnízdo

D Sperken bäign am Kirchaturm
raffn üm aran fettn Wurm;
ai(n döi schlaipfm Straoh ins Niast
mousst bal(d lachn, wennst das siahst.

Schau af d Leit in un(s)ara Stodt,
wöi sie würgn, sie kröign neat soot
scharn alls zsamm für's aigna Niast
kanntst fei(n zaahnln, wennst des siahst.

Ha(b)m in Kuapf nää(r Göld und 's Essn
und am Herrgott toun 's vagessn,
die ganz Welt is a graoß's Niast,
's is zan greina, wennst des siahst.

Vrabci se perou pod věží,
o červa spolu soupeří;
slámu pak k hnízdu vlečou blíž,
k smíchu je, když to uvidíš.

A lidi vidíš jen se rvát,
bez konce je ten jejich hlad
po všem, co spatří hnízdu blíž,
platit je za to uvidíš.

Všechno se měří jenom cenou,
na Boha přitom zapomenou
v tom hnízdě světa konci blíž,
k pláči je, když to uvidíš.

Egerland - Landschaft und Menschen in der Dichtung (1984), s. 47

Slovníček: Sperken = vrabci, bäign = křičí, raffn = rvou se, schlaipfm = vlečou, kröign neat soot = nikdy sytí zápasu, zaahnln = platit, Kuapf = hlava, zan greina = k pláči.

Proroctví Seppa Wudyho

Pokud budete spát
i nadále, jste ztraceni…
Alexandr Solženicyn

V letech před první světovou válkou žil v zapadlé šumavské samotě Brčálník (Frischwinkel) na severovýchod od Špičáku (Spitzberg) nedaleko Železné Rudy (Eisenstein) muž jménem Sepp Wudy. Pracoval jako obyčejný čeledín na selském dvoře, za celý den sotva co promluvil a sedlák se vlastně jen z kusých odpovědí na jednotlivé své otázky a spíše "mezi řečí" dověděl něco z vidění čeledínových, jenž byl Bohem obdařen schopností druhého zraku. Záznamy rozhovorů pořizoval sedlák do volných stránek domácího kalendáře a ty pak posloužily spisovateli Hansi Watzlikovi jako předloha textů, převzatých později Paulem Friedlem do jeho knihy s názvem Prophezeihungen aus dem bayerisch-böhmischen Raum (roku 1986, kdy se objevila brožura Geralda Deistlera, z níž je pořízen náš překlad, vyšla práce Friedlova už v šestém vydání - pozn. překl.). Tak to stálo v šumavském kalendáři:
Když pak musel Sepp narukovat, řekl, že už se nikdy nevrátí, poněvadž je mu souzeno umřít ve sněhu a ledu. Padl ve světové válce někde v Dolomitech (1)
(1) Dne 23. května 1915 vyhlásila Itálie válku Rakousko-Uhersku. Frontová linie probíhala napříč Alpami. Boje tu zuřily po tři a půl roku uprostřed sněhu a ledu těch vysokohorských hřbetů.
To není ta poslední válka, řekl potom,poněvadž brzy po ní bude zase jiná, a nakonec přijde teprve ta poslední. Jedna bude strašnější než druhá. (2)
(2) První světová válka (1914-1918): 37,468904 mrtvých a pohřešovaných, přímé i nepřímé válečné náklady 337,993000000 miliard amerických dolarů ($).
Druhá světová válka (1939-1945): 35-60 milionů mrtvých, přesné statistiky neexistují, údaje se rozcházejí.
Když budeš chtít, můžeš tátu ve Vídni vidět tady ze svý světnice, a když ho rychle potřebuješ, můžeš ho tu mít za hodinu. (3)
(3) Televize a mobilní videotelefon umožňují na vteřinu rychle zachytit na velké vzdálenosti podobu i hlas lidí či průběh aktuálních událostí. Moderní dopravní prostředky nás dokážou přenést v krátkém čase na ta nejvzdálenější místa. Vzdálenost z Vídně do samoty Brčálník činí zhruba 260 km vzdušnou čarou a letadlem či vrtulníkem se dá překonat za necelou hodinu.
Šumava bude jednou hořet jako slaměný vích. (4)
(4) Při použití jaderných zbraní (atomové či vodíkové pumy) v oblasti Šumavy (právě ona měla být podle stratégů "studené války" potenciálně nejpravděpodobnějším bojištěm velmocí- pozn. překl.) by následkem ohnivé bouře, způsobené nepředstavitelnou teplotou několika milionů stupňů Celsia v epicentru jaderného výbuchu, les vzplál "jako slaměný vích".
Neutíkej vodtud, až přiletí šedý ptáci, jinde to bude ještě horší. (5)
(5) Míněny jsou tu snad bombardéry, letící ve značných oblačných výškách a působící ze Země opravdu jako "šedí ptáci". Na paměť přicházejí i letecké bombardovací útvary spojenců za druhé světové války.
Jde to ke svýmu konci, už to začíná. Bude to zase jako vo sto let nazpátek. Lidi to vodhodí tam, kde už jednou byli, aby je to ztrestalo za tu jejich pejchu. (6)
(6) Ti, co by snad přece přežili katastrofu, octnou se znovu jakoby na tom nejobtížnějším začátku, vrženi nejméně o století nazpět.
Máš před sebou jídlo a nemůžeš ho jíst, poněvadž by to byla tvoje smrt, máš vodu v nádrži a nemůžeš se napít, poněvadž i to by tě zabilo. Z Vostrýho jde ještě jeden pramínek a z toho se smí člověk napít. (7)
(7) Radioaktivitou zamořené potraviny i voda jsou v té nejvyšší míře škodlivé, ba smrtelně nebezpečné lidskému zdraví a nesmějí být požívány. Potraviny, uchované v dózách, mohou být za jistých podmínek poživatelné, pokud nejsou zasaženy prachem z radioaktivního spadu. Voda z pramenů na zemském povrchu, resp. z vodních toků či nádrží, je zasažena právě oním spadem z radioaktivního mraku (atomový hřib) a tudíž je i nepoužitelná. Vodní zdroje, které procházejí přírodní filtrací z velkých hloubek pod povrchem Země, by mohly jediné zajistit zásobování pitnou vodou. Prameny z hory Ostrý (1280 m), které vyvěrají na zemský povrch z dostatečné hlubiny, jsou ze zdravotního hlediska opravdu nezávadné.

Jak se člověk jen umí neskonale děsit vlastní budoucnosti! Přitom si ji nejednou dokáže připravit sám. Po snad už opravdu poslední ze světových válek byly miliony Němců vyhnány ze svých dosavadních domovů a z obou stran železné opony, která se na čtyři desetiletí spustila nad šumavskou hranicí, se ještě naježily jaderné hlavice dvou soupeřících "vítězných" mocností. Textem, z něhož je předchozí ukázka, komentuje Gerald Deistler jedno ze šumavských proroctví v útlém svazku, vydaném rakouským nakladatelstvím Mediatrix na samém sklonku existence tehdy sovětské jaderné hrozby. Po jejím zániku hrozí pod jinými znameními i nadále, jakkoli ona šumavská zkušenost je do jisté míry nepřenosná, poněvadž jí rozumíme dosud až příliš čerstvě. Rozvodí trvá a my si vyprávíme svá proroctví, jako by sám náš vlastní osud jim mohl dát zapravdu. Dipl.-Ing. Geraldu Deistlerovi vděčím za přátelskou pomoc u některých autorů tohoto internetového souboru, pocházejících z nejzápadnějších cípů Šumavy. On sám se narodil 14. července roku 1937 v Lubech (Schönbach) v houslařské rodině. Z Čech odešel až začátkem prosince 1976. Rodiče jeho ženy Ingrid pocházejí ze vsí na jih od Mariánských Lázní (Marienbad), z manželství vzešel syn Gerald Andreas a dcera Irmgard. V češtině, kterou Gerald tak dobře ovládal, se "luby", jak zní české jméno jeho rodného Schönbachu, dokonce říká jedné části toho božského nástroje, jímž jsou housle. On se ovšem kromě německé mateřštiny navíc jako vůbec málokdo vyznal v německém nářečí rodného Chebska a v "pracovním kruhu pro chebskou kulturní tvorbu" (AEK - Arbeitskreis Egerländer Kulturschaffender) se zabýval právě nářeční literaturou, tj. "Mundartdichtung". Sám psal v dialektu i povídky a básně, takže sem náleží hned z několikera důvodů. Půl roku poté, co se v Kalchreuthu dožil sedmdesátky, zemřel 27. prosince 2007 v den mých jmenin, což jsem se ovšem dozvěděl až na jaře roku 2010. Stejně jsme s mým otcem, který byl pokřtěn také Jan Evangelista, ten svátek kvůli předchozím Vánocím nikdy nijak neslavili. Geralde, opožděné díky za všechno.
- - - - -
* Luby / Brčálník / hora Ostrý / † † † Kalchreuth (BY)
obrazová přílohaobrazová příloha další stranadalší strana

(c) Jihočeská vědecká knihovna 2001-2017
Licence Creative Commons
Kohoutí kříž, autor překladů a českých textů Jan Mareš, elektronická verze Ivo Kareš, podléhá licenci
Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko