Úvod Úvod Studie Obsah Obsah Najít Poslat email TOPlist

ANDREAS DOBUSCH

Při betlémě*

Před 50 lety získalo Horní Dvořiště (Oberhaid) za působení faráře dp. Friedricha Quatembera nový, bohatě osazený (v originále "reichbestückte" - pozn. překl.) kostelní betlém za obnos 7000,- Kčs (v originále "kr." (!) - pozn. překl.). Částka byla shromážděna z darů a z výnosů divadelních představení. Nový betlém byl podobně jako ten starý vystavován při severním, tj. levém bočním oltáři kostela sv. archanděla Michaela (zmiňován už v roce 1252, dnes "národní kulturní památka", založen stejně jako klášter Vyšší Brod /Hohenfurth/ Vokem z Rožmberka - pozn. překl.). Hlavní obraz levého bočního oltáře zpodoboval sv. Annu Samutřetí, nad ní pak menší Pannu Marii Karmelskou. Po stranách stály sochy sv. Jana Nepomuckého a sv. Mikuláše. Dále byla na oltáři skleněná skříňka se sochou Bičovaného Krista u sloupu (v originále "Jesus an der Geißelsäule"; je zajímavou ikonografickou informací, že sloup, u něhož byl Ježíš Kristus bičován, stojí na samém počátku vztyčování drobných sakrálních staveb v podobě kamenných sloupů zvaných "boží muka", která jeho symboliku přejímají - pozn. překl.). Milostiplné svátky vánoční a dobrý Nový rok 1976, provázený Božím požehnáním, přeje všem farníkům, příbuzným a známým Andreas Dobusch z Marbachu na Neckaru.

Ozýval se takto po 30 let jako zpravodaj rodácké rubriky "Oberhaid bei Hohefurth" ve čtrnáctideníku a pak i měsíčníku šumavských německých "diecézanů" Glaube und Heimat, než 24. března 1989 v bádensko-württemberském Marbachu na řece Neckar zemřel a byl pochován. V tom městě sídlí jako v rodišti Friedricha "von" Schillera pověstný Německý literární archiv (Deutsches Literaturarchiv), navštěvovaný zájemci z celého světa, a v archivu města jsou právě zásluhou Dobuschovou uloženy i všechny ročníky Glaube und Heimat, o něž město projevilo v roce 1986 (40 let po vyhnání německých obyvatel Šumavy) zájem. Andreas Dobusch se narodil 25. července 1919 v Horním Dvořišti v selské usedlosti na ulici zvané zdávna "Česká" (Böhmgasse). "Po chalupě" se těm z čp. 6 říkalo "Haila" (tj. Heiler) a Andreas měl po otci Juliovi Dobuschovi to docela velké hospodářství jednou převzít. Nestalo se tak, "odsun" chtěl jinak. Dlouhá léta pracoval v Německu jako tovární dělník a dokázali si se sestrou pořídit vlastní domov. Za ženu měl Marii roz. Sulzerovou z Dolní Drkolné (Unter-Schlagl, dnes část Vyššího Brodu), která ho ve smrti předešla 18. ledna 1984. Už v roce 1964 potkala je těžká životní rána v podobě závažné operace, po níž byl Andreas už trvale upoután na kolečkové křeslo a odkázán na manželčinu péči. Po jejím odchodu musel střídal domovy s pečovatelskou službou, přičemž v tom marbašském byl dokonce prvním jeho klientem vůbec. V den jeho pohřbu se prý rozezněly zvony i v příhraničních rakouských obcích Reichenthal (byl tam dlouhá léta starostou Dobuschův přítel a spolurodák Felix Denkmayer, který má také samostatné zastoupení na těchto webových stranách) a Zulissen. Do otevřeného hrobu vhodil Dobuschův následovník v dopisovatelské funkci Fritz Dunzendorfer hrst půdy ze hřbitova v rodné obci. Jak se píše v jeho nekrologu: "Die Sonnenseite seines Lebens war nur kurz." (tj. "slunečná strana jeho života byla jen krátká"). Vrhat dlouhý stín je však vlastně docela záviděníhodným údělem těch, kdo ztratili milovaný domov.
- - - - -
* Horní Dvořiště / † † † Marbach am Neckar (BW)
obrazová přílohaobrazová příloha další stranadalší strana

(c) Jihočeská vědecká knihovna 2001-2017
Licence Creative Commons
Kohoutí kříž, autor překladů a českých textů Jan Mareš, elektronická verze Ivo Kareš, podléhá licenci
Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko