Úvod Úvod Studie Obsah Obsah Najít Poslat email TOPlist

ANNA DOLZEROVÁ

Jasný ruměnec pokryl nebeskou klenbu

Polární záře je v našich zeměpisných šířkách něčím velmi vzácným. Dne 25. ledna 1938 jsem se stala očitým svědkem toho ojedinělého úkazu. Žila jsem tenkrát v Dolním Markschlagu (Untermarkschlag, také Untermarktschlag, zanikl pod názvem Dolní Hraničná, který byl ovšem užíván až po poválečném vysídlení osady poblíž podobně postiženého Rychnůvku - pozn. překl.) v okrese Kaplice. Kolem půlnoci mě domácí probudili, že mám vyjít ven, abych něco uviděla. Na vesnické cestě stálo už hodně lidí, kteří vyděšeně hleděli na jasný ruměnec, který jako mlžný řad pokrýval severní polovinu celé nebeské klenby. V té ledově průzračné mrazivé zimní noci jsme se všichni chvěli chladem a vzrušením. "To je severní záře!" řekl někdo. "Nebeské znamení," zašeptal něčí hlas a jiný dodal: " Bude vojna." Věstila ta rudá záplava ze samého počátku roku 1938, nahánějící posvátnou hrůzu, skutečně nadcházející krveprolití dosud nepředstavitelných rozměrů? V Černé v Pošumaví (Schwarzbach) viděli v květnu roku 1940 na severním obzoru tři černé body, obklopené temně šedými mraky, které postupně rudly tak, až zalily postupně nebe jakoby mořem krve. To zjevení pomalu ustoupilo teprve po plných dvou hodinách. Lidé se od počátku báli, že se válka rozroste z evropského konfliktu ve válku světovou a vývoj dal bohužel jejich obavám zapravdu. Poslední větší polární záře byla k spatření v prostoru Pasova 17. listopadu 1989.
Dnes ovšem má meteorologie vysvětlení pro kterýkoli nebeský úkaz. Jsme přece všichni tak informovaní a nepotřebujeme se už bát Božích varování. Opravdu???

T. Woldrich, Wie 's daheim war : Erinnerungen an Oberplan im Böhmerwald (1997), s. 89

Narodila se 1. června 1916 v Předním Hamru (Vorderhammer) jako prvé ze čtyř dětí na statku zvaném zdávna "beim David" ("u Davidů") či také "Dovidhof". Její otec Franz Janda měl s manželkou Josefou roz. Pleischlovou z Jenišova (Hossenreut) čp. 5 tři dcery Annu, Marii a Margaretu a syna Rudolfa. Anna Jandová po absolvování obecné a měšťanské školy v rodné obci a v Českých Budějovicích, v jihočeské metropoli, 13. června 1936 i učitelské zkoušky. Nastoupila nejprve na venkovské štace v Dolním Markschlagu (o tom píše ve svém popisu polární záře) a pak v Horním Dvořišti (Oberhaid) v tehdejším okrese Kaplice, po záboru Sudet v letech 1938-1940 v mühlviertelském Haslachu, k němuž za války i označením "bei Haslach" příslušel dnes dávno zaniklý Rychnůvek (Deutsch-Reichenau). V roce 1940 se provdala za odborného učitele (Dipl.-Handelslehrer) Josefa Dolzera z Jasánek (Asang) blízko Rychnůvku, který působil před válečným nasazením ve Francii a v Rusku na hospodářské škole v Krumlově (za války Krummau an der Moldau), kam se dala přeložit i ona. Manžel padl v roce 1943 na východní frontě, stejně jako její bratr Rudolf, který se měl stát dědicem rodového statku, drženého Jandovými nepřetržitě celých dvě stě let. Anna Dolzerová učila na krumlovské 2. dívčí škole až do roku 1945, než uprchla přes Sankt Stephan am Walde a Haslach do bavorského Schaibingu kus na sever od Untergriesbachu. Jako jediná síla začala v schaibingské škole už v červenci 1946 s poválečnou výukou. Přišli pak i další učitelé a ona se posléze ujala nejen řízení sboru i v nově postavené školní budově pro více než 300 dětí, nýbrž dosloužila tam až do odchodu na zasloužený odpočinek v roce 1978. Nesložila ruce do klína. Stala se spolu s Rupertem Esslem iniciátorkou zřízení hornoplánské pamětní síně v příhraničním rakouském Ulrichsbergu v rámci patronátu nad vyhnanci z domova a byla správkyní té instituce až do března 2001. V čele na stěně nás tam vítá podobizna Adalberta Stiftera, který se přimlouvá v šumavském nebi doufejme i za nás, které nyní předešla cestou k Bohu také Anna Dolzerová. Zesnula 28. prosince 2002 v pečovatelském domě v Obernzell při Dunaji na východ od Pasova a pochována je kus k severu odtud v už zmíněném Schaibingu.
- - - - -
* Přední Hamr, Horní Planá / Horní Planá / České Budějovice / Dolní Hraničná / Horní Dvořiště / Haslach (A) / Český Krumlov / Ulrichsberg (A) / † Obernzell (BY) / † † Schaibing (BY)
obrazová přílohaobrazová příloha další stranadalší strana

(c) Jihočeská vědecká knihovna 2001-2017
Licence Creative Commons
Kohoutí kříž, autor překladů a českých textů Jan Mareš, elektronická verze Ivo Kareš, podléhá licenci
Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko