Úvod Úvod Studie Obsah Obsah Najít Poslat email TOPlist

FRIEDRICH DWIŘKA

Předmluva ke knížce o Gmündu

Vystupuje-li autor před veřejnost s touto publikací, vyplňuje tím alespoň částečně svou milou povinnost, kterou se cítí být zavázán vůči ctěným P.T. spoluobčanům, totiž předestřít jim znovu před očima kus téměř tisícileté slavné, namnoze ovšem i v zapomenutí upadnuvší minulosti města Gmündu. Sám narozen v Jindřichově Hradci (Neuhaus), jehož centrem je mocné sídlo někdejších českých pánů z Hradce (von Neuhaus) a Slavatů, tj. pověstmi opředený hrad "Bílé paní", cítil se od mládí podněcován ke studiu dějin a sbíral i zpracovával proto rád během svého více než patnáctiletého působení v Gmündu sporá, po různých archivních sbírkách a historických dílech roztroušená data o něm. Přítomná knížka obsahuje jen pouhý zlomek kroniky města, zejména pak historickou topografii, údaje z oblasti hmotné a duchovní kultury, jak slibuje titul. Dějiny farnosti Gmünd se objevily už v předchozím roce v příloze k Sankt Pöltner Diözesenblatt, historie městských práv naproti tomu stejně jako děje panství gmündského s ohledem na tzv. vnější historické události jako jsou války, hraniční spory atd. čekají, bohdá (v originále "so Gott will"), na své zveřejnění.
Tak jako autor co nejvřeleji doporučuje tento svůj spisek vlídné blahovůli svých spoluobčanů, chce zároveň vyjádřit svůj dík všem svým ctěným přátelům a příznivcům, kteří mu umožnili pořízení početného ilustračního doprovodu dodáním záběrů, jejichž větší část pochází z ateliéru fotografa Jeho c. a k. Výsosti paní arcivévodkyně Maria Rainer (choti habsburského arcivévody Rainera a mj. i korunní princezny české!), pana Leo Onderky. Konečně prosí autor o shovívavý ohled, pokud přes opakované pozorné pročtení ponechává si jeho text své nedostatky a chyby - poněvadž sama práce na sestavení, přepisu a korektuře předkládané kroniky mu byla, zaměstnanému zplna svým povoláním, dostatečnou zátěží.

Gmünd, o svatodušních svátcích roku 1905.

Kdo je onen "der Verfasser", za předmluvou už nepodepsaný jménem, pod titulem knížky Die Stadt Gmünd in Niederösterreich vydané vlastním svým nákladem zato německy, navíc dokonce s háčkem ve svém příjmení uvedený i s označením povolání jako "Friedrich Dwiřka, Religionslehrer an der allgem. Volks- und Knabenbürgerschule in Gmünd"? Snímek na obálce zachycuje to město se skupinou obrovitých balvanů v popředí s přívlastkem "im Waldviertel". Jak sám Dwiřka v předmluvě píše, narodil se v Jindřichově Hradci, a to 2. února 1864. Ať už ho považujeme za Bedřicha Dvířku či nikoli, už bohoslovecká studia odbýval si v dolnorakouském Sankt Hyppolitu, jako kaplan a katecheta působil poté třeba ve Waidhofen an der Thaya (říkalo se mu tenkrát česky Bejdov nad Dyjí), ve Gföl (česky Kvíle!) v tomtéž kraji Dolních Rakous mezi Kremží (Krems an der Donau) a Světlou (Zwettl). Dnem 1. září 1889 byl jmenován katechetou na školách v Gmündu (tehdy Cmunt v Čechách!). Založil tam v roce 1912 městské muzeum (hned v následujícím roce vydal i průvodce po něm pod titulem Das städtische Museum in Gmünd) a vedl je až do roku 1920. Zůstal v Gmündu i po téhož roku právě nastalém připojení "českého" Vitorazska, jen s tím rozdílem, že působil coby učitel náboženství jak v rakouském jádru města, tak i v nově "osamostatnělých" Českých Velenicích (byly tenkrát také návrhy pojmenovat je Masarykov). Psal ostatně také v českém jazyce třeba do Národních listů a českobudějovického Hlasu lidu, zčásti i pod pseudonymem Karel Zimostráz. Jeho články se týkaly většinou právě češství Vitorazska. Roku 1926 vydal německy publikaci Die Stadt Gmünd im Wandel der Zeit, svědčící o tom, kde zůstal v těch pro Rakousko věru nelehkých letech domovem a srdcem. Čestný biskupský a konzistorní rada se dožil i zániku Československa, i zrodu válčícího Velkoněmecka, k němuž Gmünd připadl hned po mnichovském záboru, za strašné druhé světové války posléze 28. února 1941 tam při "ústí" Lužnice (ano, "ústí" je vlastní významem jména toho hraničního města) skonal a je pochován v kněžském hrobě na gmündském hřbitově. Patřil zřejmě jiné době, jejíž konec neodvratně nastával. Nejenže má i na pomníku příslušný háček nad r, nýbrž jmenuje se po něm i ulička Dwirkabergerl, vedoucí k domku, v němž bydlíval. A pokud se týče těch chyb, které připouští předmluva k jeho "kronice", jednu nejasnost tam opravdu najdeme: na s. 15 doporučuje jako výletní místo v okolí města vedle Nebelsteinu (Nebešťan!) při obci Sankt Martin i "Hochwald des Adalbert Stifter" a Mandelstein. Nuže onen Hochwald není nic jiného než hora Vysoká (ve starších českých průvodcích i Chuchval, prý podle skupiny žulových balvanů na jejím temeni) na Novohradsku blízko Mlýnského Vrchu (Mühlberg) u Hojné Vody (Heilbrunn) a Adalbertu Stifterovi ji tu dobrý katolický kněz připsal nejspíš jen ze svého širokého srdce.
- - - - -
* Jindřichův Hradec † † † Gmünd (A)
obrazová přílohaobrazová příloha další stranadalší strana

(c) Jihočeská vědecká knihovna 2001-2017
Licence Creative Commons
Kohoutí kříž, autor překladů a českých textů Jan Mareš, elektronická verze Ivo Kareš, podléhá licenci
Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko