Úvod Úvod Studie Obsah Obsah Najít Poslat email TOPlist

RICHARD ERNST

Závěr a poděkování

Už z tohoto úvodního přehledu (jde o 29 stran textové části autorovy práce "Beiträge zur Kenntnis der Tafelmalerei Böhmens im XIV. und am Anfang des XV. Jahrhunderts, jejíž podstatnou součástí jsou černobílé fotografické reprodukce "staročeských" gotických deskových maleb - pozn. překl.) vyplývá, že těžiště staročeského malířství leželo daleko od císařského dvora Karla IV. a Václava I. (pro Karlova nástupce se v posloupnosti českých panovníků se v českých pramenech častěji užívá titulu "Václav IV." - pozn. překl.) v jižních Čechách na území Rožmberků (Rosenberge) a Vítkovců (Witigonen). Donací devíti desek klášteru Vyšší Brod (Hohenfurth) a zřízením tamní hrobky rožmberského rodu byla založena jihočeská malířská škola (die südböhmische Malerschule), v níž umění země dosáhlo nejvyššího rozkvětu. Jeho vývoj je přerušen počátkem XV. století, bezpochyby potlačen a zlomen husitskými bouřemi; jeho stopy v zemi nelze už dále sledovat.

Podnětu H.A. Schmida (Heinrich Alfred Schmid /1863-1951/, umělecký historik, mj. autor proslulé monografie malíře Arnolda Böcklina - pozn. překl.) vděčím za bližší seznámení se středověkým českým uměním a na jeho výzvu jsem se podjal i pokusu, který tu veřejnosti předkládám, zaštiťován při jeho uskutečnění Společností pro podporu německé vědy, umění a literatury v Čechách (Gesellschaft zur Förderung deutscher Wissenschaft, Kunst und Literatur in Böhmen). Mnohé překážky zdržely vytištění o dva roky. Vedle živé inspirace mými učiteli H.A. Schmidem a Wilhelmem Kleinem (1850-1924, rodák z Uher, původem židovský profesor archeologie na pražské německé univerzitě - pozn. překl.) vděčím za realizaci práce výjimečné vstřícnosti Jeho Jasnosti knížete Adolfa Schwarzenberga (v originále "von und zu Schwarzenberg" - pozn. překl.), Jeho Jasnosti dědičného prince Jana Schwarzenberga (v originále "Johann von Schwarzenberg" - pozn. překl.), Jeho biskupské Milosti světícího biskupa Dr. Frinda (Dr. Wenzel Anton Frind /1843-1932/, rodák z Hanšpachu /Hainsbach/, profesor morální teologie a pozdější světící biskup pražský - pozn. překl.) v Praze, Jeho Milosti opata Pammera (Bruno Josef Pammer /1866-1924/, opat vyšebrodský - pozn. překl.) ve Vyšším Brodě, správcům všech uvedených sbírek a c.k. ústřední komisi památkové péče (K.K. Zentralkomission für Denkmalspflege). Česká Akademie císaře Františka Josefa mi laskavě dala ze svého archivu k dispozici snímky k tab. XXXII, XXXIII, XLVII a XLVIII. Konečně jsem zavázán díkem za mnohonásobné úsilí svému fotografovi Josefu Seidelovi v Krumlově a za provedení reprodukcí pak uměleckému ústavu Stengel & Co. (firma v Drážďanech a v Berlíně, světově proslulá především svými pohlednicemi - pozn. překl.)

Vídeň, na podzim 1912.

Kdyby nic jiného než to poděkování na závěr knihy, kterou jsem měl zapůjčenu z kdysi zřejmě velice bohatého fondu knihovny budějovického muzea, stačilo by k vysvětlení vazeb uměleckého historika Richarda Ernsta k Šumavě. Bez přispění Josefa Seidela, zastoupeného samozřejmě i se svým synem Franzem také samostatně na těchto webových stranách, by práce v té na svou dobu dokonalé podobě nevznikla a nepodala by zároveň zásadní vhled do kapitoly pro význam regionu snad už provždy té vůbec nejpodstatnější. Co víme o Richardu Ernstovi? Narodil se v Chebu (Eger) 1. února 1885. Na pražské německé univerzitě studoval dějiny umění a archeologii jako žák Heinricha Alfreda Schmida a Wilhelma Kleina, které ostatně výslovně zmiňuje ve svém poděkování už proto, že pouhý rok před zveřejněním textu, jehož poslední řádky tvoří naši přeloženou ukázku, v Praze 1911 i promoval na doktora filosofie. V letech 1911-1950 byl spolupracovníkem vídeňského Muzea užitého umění (Museum für angewandte Kunst - MAK), 1917 se stal jeho kustodem, 1928 zástupcem ředitele a od roku 1931 až do roku 1950 dokonce jeho ředitelem. Richard Ernst zemřel ve Vídni 7. července 1955. Pod jeho vedením došlo v letech 1945-1948 k rekonstrukci muzea, které řídil (za války bylo nacisty přejmenováno na Staatliches Kunstgewerbemuseum in Wien) a roku 1949 k jeho znovuotevření. Ernstova kniha o Krumlovské madoně ("Die Krummauer Madonna") vyšla 1917 ještě před zánikem monarchie. Jak důležitou součástí toho útvaru byla Šumava, lze vyčíst i z Ernstova díla.
- - - - -
* Cheb / Vyšší Brod / Český Krumlov / † † † Vídeň (A)
obrazová přílohaobrazová příloha další stranadalší strana

(c) Jihočeská vědecká knihovna 2001-2017
Licence Creative Commons
Kohoutí kříž, autor překladů a českých textů Jan Mareš, elektronická verze Ivo Kareš, podléhá licenci
Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko