Úvod Úvod Studie Obsah Obsah Najít Poslat email TOPlist

HERMANN ERTL

Je jen jeden domov…

"Es gibt nur eine Heimat, und aus dieser wurde ich vertrieben." (tj. "Je toliko jeden domov a z toho jsem byl vyhnán." - pozn. překl.)

Tuto větu jednoho z příslušníků tzv. "Erlebnisgeneration", tj. "generace svědků", cituje jeho životopis, zveřejněný roku 2007 v krajanském měsíčníku pověřenkyní budějovické rodácké rubriky Margarete Hampelovou, i samostatně zastoupenou na webových stranách Kohoutího kříže, a to u příležitosti pozdravu k osmdesátinám autora věty na stránkách krajanského měsíčníku "Hoam!". Hermann Ertl se totiž v Českých Budějovicích narodil 27. listopadu 1927 v učitelské rodině. Nevím, zda je to jen shoda jmen (jiného učitele Ertla, navíc Hermanna, jsem v oddací matrice po bedlivém průzkumu nenašel), ale 6. října toho roku, tedy necelé dva měsíce předtím, oddával kaplan Jan Klimeš, jak praví jinak německý matriční záznam, v katedrále sv. Mikuláše učitele Hermanna Ertla, narozeného v Kašperských Horách (Bergreichenstein) 27. dubna 1905, nemanželského syna Elisabeth Ertlové, dcery kašperskohorského hajného Wenzela Ertla a Franzisky, roz. Hableové z Kašperských Hor, s Julií Pichovou, narozenou 17. ledna 1905 ve Vídni, dcerou Felixe Pichy, železničního strojvedoucího v Českých Budějovicích (Böhmisch Budweis) a Marie, roz. Píchové z Políkna, dnes městské části Jindřichova Hradce (Neuhaus). Českobudějovická adresa nevěsty zní na záznamu "Družstevní ul. Nr. 712. Rané mládí strávil sice Hermann Ertl, ten "náš", v Červené (Rothsaifen) u Kašperských Hor. Do školy pak chodil v Českých Budějovicích, a to do té cvičné při německém učitelském ústavu a pak do zdejší reálky. Jako čtrnáctiletý byl v roce 1942 přijat na odbornou kartografickou školu vojenského kartografického a zeměměřičského úřadu (v originále "in die Kartentechnische Fachschule des Kriegskarten- und Vermessungsamtes") v Praze, po dvou letech ovšem následovalo povolání k Říšské pracovní službě (Reichsarbeitsdienst /RAD/) a pak k těžkému motorizovanému dělostřelectvu. V březnu 1945 byl těžce raněn při obranných bojích o Aschaffenburg v obci Leidersbach ve Spessartu. Čekaly ho vojenské lazarety v Bad Kissingen a v Bad Brückenau. Po propuštění byl v prvých měsících míru pacholkem u jednoho sedláka v Suzthalu u Bad Kissingen. Náhoda tomu chtěla, že Hermannova matka a bratr se po vyhnání z Českých Budějovic ocitli v květnu roku 1946 z uprchlického tábora Fürstenhof v Bad Kissingen. Ještě téhož dne, kdy sem dorazili, se p téměř dvouleté vzájemné nejistotě, zda jsou vůbec naživu, znovu shledali. Otec padl v Rusku už v roce 1941. Dvacetiletý Hermann Ertl započal roku 1947 studia na učitelském ústavu ve Würzburgu, která úspěšně završil čtyři léta nato. Působil pak na různých školách v regionu Rhön (jméno má podle středohoří s nejvyšším vrcholem Wasserkuppe /950 m/), mj. v Bad Kissingena a v letech 1953-1956 na jednotřídní škole uprchlického tábora Einraffshof. Poté, co roku 1955 složil druhou zkoušku učitelské způsobilosti, byl přeložen rok nato na obecnou školu v Johannesbergu (zemský okres Aschaffenburg v bavorských Dolních Frankách), odkud v roce 1968 přešel na obecnou a měšťanskou školu (Grund- und Hauptschule) v obci Mainaschaff, jejímž se stal ředitelem, pak v letech 1976-1991, tj. až do penze na Schönbergschule ve městě Aschaffenburg, které je komunálním správním celkem, zvaným "kreisfreie Stadt" mimo zemský okres, nesoucí jeho jméno). Po smrti své první ženy Anny, roz. Würfelové původem z Chebska, se Hermann Ertl oženil podruhé s učitelkou Anitou Westenriderovou, roz. Diederichsovou, která odcházela do penze jako ředitelka školského úřadu. Syn Hermann z jeho prvního manželství se stal rovněž učitelem, z druhého manželství má dceru Barbaru, působící jako cizojazyčná korespondentka. Velice živě je Ertl činný v krajanském hnutí. Od prosince roku 1953 je členem Sudetoněmeckého krajanského sdružení, dlouhá léta zasedá v představenstvu domovské skupiny Aschaffenburg sdružení Deutscher Böhmerwaldbund, vzniklého v roce 1884 v jeho rodných Budějovicích a obnoveného 1954 v Mnichově, od roku 1961 je i členem sdružení Verein der heimattreuen Böhmerwäldler. Po mnoho let byl referentem a řečníkem ke "dni práva na sebeurčení" (Tag des Selbstbestimmungsrecht) a ke "dni domova" (Tag der Heimat). Stejně čile se podílel i na práci profesní organizace Bayerischer Lehrer- und Lehrerinnenverband (BLLV), jehož byl deset let okresním předsedou a více než čtvrt století členem předsednictva. Jako dobrovolník bundeswehru byl z aktivní služby propuštěn v hodnosti podplukovníka v záloze (Oberstleutnant der Reserve) a nadále se aktivně angažoval ve sdružení Verband der Reservisten. Jako zakládající člen Vlastivědného a historického sdružení v Johannesbergu, kde byl i obecním radním, podílel se na vydání dvou obrazových publikací "Bäuerliches Leben im Jahreslauf", tj. "Selský život v průběhu roku" a "Ein Blick in die Vergangenheit", tj. "Pohled do minulosti". A přece je domov jen jeden, víme to každý i za sebe.
- - - - -
* České Budějovice / Červená
obrazová přílohaobrazová příloha další stranadalší strana

(c) Jihočeská vědecká knihovna 2001-2017
Licence Creative Commons
Kohoutí kříž, autor překladů a českých textů Jan Mareš, elektronická verze Ivo Kareš, podléhá licenci
Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko