Úvod Úvod Studie Obsah Obsah Najít Poslat email TOPlist

GÖTZ FEHR

Nepomuken Nepomuci

Große Hajlige unt klajne
Fajert jägliche Gemajne,
Helcern untfon Štajne fajne
Große Hajlige unt klajne.

Hajlge Annen und Katrinen,
Dí im Traum eršínen ínen,
Baunsísich unt dínenínen,
Hajlgen Annen und Katrínen.

Abr díse Nepomuken!
Fondes Torganx Lukenguken
Unt fon allen Brukenšpuken
lautrlautr Nepomuken.

Svatej velkej i ten malej,
svej slávy je tuze dbalej,
dřevo, kámen votesalej,
svatej velkej i ten malej.

Svatý Anny, Kateřiny,
ze sna znáš je, všecky jiný
tý cti hodný, třeba z hlíny,
svatý Anny, Kateřiny.

Ale až svatýho Jána
teprvá je plná brána,
každej most je podívaná
a bez Jána ani rána!

Fernkurs in Böhmisch, s. 44-45

Tohle je báseň Rilkova a jmenuje se v originále Svatí (Heilige). Jenže Götz Fehr ji přepsal (vynechal při tom i sloku o zemském patronu svatém Václavovi) pro potřebu své knihy Fernkurs in Böhmisch (1977) do komicko-fonetické podoby "české němčiny", tj. Pemmiš právě proto, aby jaksi zhuštěně prokázal nevšední půvab té v Čechách zrozené poezie, spočívající podle Fehra už v odlišném ladění jednotlivých slok originálu: ta prvá je laděna na "aj" (v překladu "ej"), druhá na "í" a třetí na "u" (v překladu spíš "á"), což prozrazuje v mladém Rilkovi budoucího jazykového mistra. Široká, jakoby lehce plačtivá intonace básně v "ä-Moll", smíšená s ležérní otevřeností a neútočnou skepsí, pak zcela odpovídá české mentalitě "laisser-faire".
Sídelním městem Pemmiš učinil však Götz Fehr, takto i náš "Kecínek Férů" své rodné Budějovice, kde spatřil světlo světa v čerstvě zrozené první republice 8. listopadu 1918. Když zemřel 9. března 1982 v tehdy ještě hlavním městě SRN Bonnu, kde je na Alter Bonner Friedhof i pochován, napsala o něm v nekrologu baronka Johanna von Herzogenbergová, jinak jeho nástupkyně ve funkci předsedkyně mnichovského Adalbert Stifter Verein: "Při zprávě o jeho smrti si uvědomujeme, že jsme ztratili druha, jehož život byl více než u jiných hluboce zakořeněn v duchovní tradici našeho společného domova. Jsme mu upřímně zavázáni za všechno, co díky svému čelnému postavení v mnoha významných institucích vykonal pro tu zemi, kde se narodil. Jeho působení bylo zaměřeno směrem k ní i v případech, kdy prostě jen usiloval o sblížení mezi národy ve vyšším slova smyslu. Budeme na něho vzpomínat s trvalou a hlubokou vděčností." Byl vzděláním jako ona umělecký historik, autor monografií stavitele Benedikta Rieda (získal za ni 1964 Cenu Dehio) a města Prahy (1967). Přesto největší ohlas sklidily dvě jeho knihy o budějovické němčině Fernkurs in Böhmisch (1977) a Böhmische Lesebuch (1984). Po válce a odsunu byl činný nejprve v generálním sekretariátu Německého Červeného kříže, potom vedl až do roku 1979 oficiální bonnskou instituci "Inter Nationes", zaměřenou na prezentaci kultury SRN v zahraničí. Už od roku 1964 se podílel na práci Kulturní rady pro německý Východ, jejímž se stal roku 1979 prezidentem. Mnoho let předsedal už zmíněnému Adalbert Stifter Verein. Věren odkazu šumavského klasika, jehož jméno mnichovský spolek, jakási kulturní odnož Landsmannschaftu, nese, nevystupoval ve svém úsilí nikdy do popředí, ale činorodě působil jakoby v pozadí, s o to větší znalostí věci a osobní účastí. Uměl organizovat a podněcovat, zprostředkovat a vytrvat i tam, kde se zdála vyhlídka marná. "Uměl stírat hrany, uměl dát lásce k vlastnímu národu a jeho kultuře vústit v duchu lásky k bližnímu v tu nejhlubší sympatii k našemu nejbližšímu sousedu," řekl o něm jeho kolega z Kulturní rady pro německý Východ Herbert Hupka. Zbývá připomenout, že český prezident Václav Havel předal k 28. říjnu roku 1995 vdově po zesnulém Bettině Fehrové medaili Za zásluhy o obnovení demokracie in memoriam. A snad i to, že do Encyklopedie Českých Budějovic jsem si dovolil věnovat Götzi Fehrovi samostatné heslo.
- - - - -
* České Budějovice / † † † Bonn (NRW)
obrazová přílohaobrazová příloha další stranadalší strana

(c) Jihočeská vědecká knihovna 2001-2017
Licence Creative Commons
Kohoutí kříž, autor překladů a českých textů Jan Mareš, elektronická verze Ivo Kareš, podléhá licenci
Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko