Úvod Úvod Studie Obsah Obsah Najít Poslat email TOPlist

WENZEL FELLNER VON FELDEGG

…aby se tu se zřetelem ku zavedenému plánu lesního zařizování

Citát z německy psaného dopisu knížeti Johannu I. zu Schwarzenberg (1742-1789) se týká vyslání dvorního myslivce Josefa Friedla na rottenhanské panství Červený Hrádek (Rotenhaus) u Chomutova
"damit er sie allda in Ansehung der Forst- und Wäldereinrichtung eingeführten Plan mit möglichsten Fleisse vollkomen bekant zu machen suche" (tj. "aby se tu se zřetelem ku zavedenému plánu lesního zařizování hleděl s co jen možnou pílí dokonale obeznámit" - pozn. překl.),
načež má se dotyčný
"nach der gefürsteten Grafschaft Schwarzenberg zu begeben, wo er mit Anfange des künftigen Monats May anzutreten hat…" (tj. "vydat do okněžněného hrabství Schwarzenberg, kde má nastoupit počátkem budoucího měsíce května…" - pozn. překl.)
Jde ovšem o "okněžněné hrabství" Schwarzenberg ve středních Frankách, které už v prvé půli 15. století získal Erkinger ze Seinsheimu a s ním i titul "Freiherr zu Schwarzenberg". Právě tady na bavorském rodinném sídle umístil Karel Schwarzenberg roku 1986 tzv. Československé dokumentační středisko nezávislé literatury (Dokumentationszentrum zur Förderung der unabhängigen tschechoslowakischen Literatur). Vraťme se však k počátkům zařizování schwarzenberských lesů, bez nichž by mnohá česká kniha ostatně světlo světa nikdy nespatřila! Po smrti "jägermeistera" Norberta Kfellera von der Sachsengrün v roce 1775 byl Wenzel Fellner von Feldegg jmenován vrchním lesmistrem všech českých panství knížat zu Schwarzenberg a vedoucím lesního úřadu v Českém Krumlově (Böhmisch Krumau). Dostal tím volnou ruku k provedení plánovaných reforem lesnické teorie a praxe na schwarzenberských majetcích a jeho zásahy podstatně ovlivnily všechno příští lesní podnikání v Čechách, Rakousku i Bavorsku. Podle brožury "Berühmte schwarzenbergische Forstleute", kterou roku 1985 publikoval ve štýrském Murau pod pseudonymem Milli Schwarz nezapomenutelný Ing. Antonín Nikendey, narodil se budoucí schwarzenberský vrchní lovčí roku 1724 v Nepomuku jako syn polního podmaršálka (Feldmarschallleutnant) Christopha Fellnera rytíře von Feldegg (1662-1738) a jeho ženy Marie Agnes, roz. Caldanazzi. Poněvadž při požáru nepomucké fary vzaly tamní matriky za své, opírá se údaj o Wenzelově zrodu o soudní protokol z 28. února 1817, v němž schwarzenberský stavební rada Anton Reising von Reisinger místopřísežně stvrzuje jeho původ z manželského lože c.k. podmaršálkova. Roku 1736 byl Wenzel von Feldegg přijat jako páže do schwarzenberských služeb. Už dva roky nato jeho otec 28. prosince 1738 v Plzni umírá a je pochován při tamním farním kostele sv. Bartoloměje. Vdově Marii Agnes odkázal "ein Schlößl in Wodnyan sowie das in Italien Ihr zugehörige" (tj. "zámeček ve Vodňanech a ten v Itálii jí náležející") s určením, že po její smrti má obojí připadnout dětem. V roce 1744 byl "urozený chlapec"("Edelknabe") pasován lovčím Kfellerem na myslivce ("zum Jäger beschlagen") a od září téhož roku ustaven jako dvorní myslivec v Novém Dvoře (Neuhof). Dvě léta nato byl jmenován krumlovským lesmistrem. Velkým úkolem se mu stalo splavnění řeky Vltavy (Moldau) v úseku Čertovy stěny (Teufelsmauer) pro přepravu dlouhého dřeva z "horních lesů"v komplexu Plechého a Lysé. Jeho návrh odstřelování skalních bloků ze dna řečiště si vyžádal velké náklady, ale voroplavbu, provozovanou tudy ještě v roce 1784, četné povodně opět ukončily. Dne 9. srpna roku 1767 se von Feldegg v Českém Krumlově oženil s Evou Rosinou Mühlbeckovou, dcerou knížecího schwarzenberského jednatele ve Štýrském Hradci (Graz). Deset let nato byl pak knížetem Josefem Adamem jmenován knížecím lovčím a v této funkci podnikl v letech 1782-1783 cestu po českých panstvích rodu včetně návštěvy franckého hrabství Schwarzenberg a štýrského panství Murau. Roku 1792 podává zprávu knížecí vrchnosti o místě vhodném pro postavení myslivny v pozdějších, dnes zaniklých Knížecích Pláních (dokument je přístupný na webových stranách Kohoutího kříže). Po smrti Josefa Rosenauera (ten je na webových stranách Kohoutího kříže zastoupen i samostatně) v roce 1804 převzal von Feldegg funkci plavebního ředitele. Kvůli boji s bavorskými pytláky vyslal roku 1796 poselstvo k pasovskému biskupovi, který přislíbil pomoc a hlavní vůdci byli skutečně biskupskými úřady ve Wolfsteinu a Jandelsbrunnu zadrženi a vysláni do Krumlova. Přesto ovšem docházelo k dalším srážkám a pytláci pronikli za vysokou zvěří až do Blanského lesa (Planskerwald). Von Feldegg navrhl dlouhým podáním knížeti ze září roku 1805 zvěř raději vyhubit, poněvadž její ochranu nelze zajistit, Schwarzenberg však žádost zamítl. Necelé čtyři roky nato 16. ledna 1809 lovčí Wenzel Fellner von Feldegg na zámku v Českém Krumlově umírá (příčinou smrti je podle úmrtní matriky chrlení krve). S ním podle Nikendeyových slov končí i celá skvělá epocha šumavské myslivosti (v německém originále "eine glänzende Epoche der hohen Jagd im Böhmerwalde"). Úřad lovčího je zrušen a nedlouho nato se kníže podvoluje nátlaku svých vysokých úředníků a dává svolení vyhladit původní šumavskou vysokou zvěř! (v originále "die Bewilligung zum Ausrotten des urigen Rotwildes im Böhmerwalde"). Toho se už ovšem vrchní lovčí nedožil.
- - - - -
* Nepomuk / Nový Dvůr /Knížecí Pláně / † † † Český Krumlov
obrazová přílohaobrazová příloha další stranadalší strana

(c) Jihočeská vědecká knihovna 2001-2017
Licence Creative Commons
Kohoutí kříž, autor překladů a českých textů Jan Mareš, elektronická verze Ivo Kareš, podléhá licenci
Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko