Úvod Úvod Studie Obsah Obsah Najít Poslat email TOPlist

GERHARD FELLNER

Pouť ke kapli na hoře Můstek

V dřívějších dobách se chodilo z Hojsovy Stráže (Eisenstraß) každým rokem na pouť ke kapli na hoře Můstek (Brückl). Říkalo se jí u nás "Brücklkapelle". Kolem jedné hodiny odpolední se vydával poutnický zástup na cestu od "Karlbauern-Kapelle", kde stávala socha Matky Boží. Tu na nosítkách nesly odtud čtyři dívky, oblečené celé v bílém, až k Motlovu složišti dřeva (Motlholzplatz). Dále pak pokračovalo procesí po cestě, která vedla přes horu až do Zejvízu (dnes Javorná - pozn. překl.) a byla známa jako "Hochstraße", k samotné "Brücklkapelle". Sošku už teď nesli čtyři silní mužští nebo mládenci. U kaple na hoře se konala pobožnost nebo se alespoň sborově modlil růženec. Po asi hodině odpočinku se poutníci vraceli zase domů.
V neděli 19. června roku 1996 (vlastně téměř přesně půl století po "odsunu" - pozn. překl.) vydalo se 24 krajanů (v originále "Landsleute" - pozn. překl.) opět po letech k naší "Brücklkapelle". Ti, kdo jsou slabší na nohy, dali se nahoru vyvézt automobily. Leo a Emilie Zellnerovi vyzdobili s Karlem a Giselou Denkovými už předtím kapli čerstvými květinami. Celkem 49 osob slavilo při ní s farářem Pešatem z Velhartic služby boží. Za jeho působivé vedení mše svaté mu po ní účastníci předali mezi sebou vybraný nemalý finanční dar (v originále "eine großzügige Kollekte" - pozn. překl.). Nejstarším mezi námi byl při májové pobožnosti doma i tu na Můstku devětaosmdesátiletý už Georg Linzmeier, náš "Huis". Při zpáteční cestě zašli někteří k vyhořelé nedávno horské chatě (stoletá turistická útulna na 1234 vysoké hoře, postavená tu v roce 1895 Klubem českých turistů, stala se i s rozhlednou obětí požáru roku 1995, tedy rok před krajanskou poutí - pozn. překl.), část z nás volila cestu přes "groaßn Stoa". V rekreačním domě při pivovaru (pivovar v Hojsově Stráži, založený v roce 1850, byl 1946 zrušen - pozn. překl.) se mnozí ještě zastavili. Zazpívali jsme tu k narozeninám Rosalii Wallnerové "zastaveníčko" (v originále "ein Ständchen" - pozn. překl.).

Glaube und Heimat, 1996, č. 7, s. 86

Voják ze Zelené Lhoty

Cestou ke kapli na Můstku se míjí dřevěný kříž, nově postavený při lesní silničce. Pravděpodobně ho tu umístili příbuzní vojáka, který byl v těch místech zastřelen. Po dovolence z fronty, kterou strávil doma v Zelené Lhotě (Grün), se už do nesmyslné války odmítl vrátit. Skrýval se v lesích při hoře, byl po několika týdnech vypátrán a na místě zabit.

Glaube und Heimat, 1996, č. 8, s. 79

P.S. K historii skonu jednoho z údajných zasvěcenců operace Valkýra viz v obrazové příloze text Pavly Vellekové z Dýšiny u Plzně, sběratelky informací a zajímavostí o okolí Brčálníku (Frischwinkel)

Po pravdě nevíme, zda Gerhard Fellner šel či zpíval "doma" s ostatními toho roku 1996, kdy se vydali do rodných míst k padesátiletí svého "odsunu". V každém případě je pod tím textem spolu s Lotte Guggeisovou podepsán. Když 8. prosince 2000 podlehl rakovině v hornobavorské obci Oberammergau, proslulé stejně jako kdysi šumavské Hořice po celé Evropě svými pašijovými hrami, vzpomněla právě Lotte Guggeisová ve svém nekrologu, jak oba na stálé prosby Georga Linzmeiera, zmíněného tu rovněž výše v jejich textu, převzali 1991 roli rodáckých důvěrníků za Hojsovu Stráž v krajanském měsíčníku vyhnaných šumavských "diecézanů". Gerhard velice lpěl na svém šumavském domově. Narodil se v Hojsově Stráži 19. května 1932 Emmi Fellnerové, roz. Spathové (po rodném domě se jí říkalo "Post Emmi"), a jejímu muži, který se ovšem ve čtyřech letech synkových stal obětí tragické nehody. Malý Gerhard vyrůstal poté v matčině rodné "poštovně" (Posthaus). Rodina byla jednou z prvých, které zařadili do odsunu. V Oberammergau se Gerhard Fellner vyučil řezbářství v tamní odborné škole, poznal tam svou ženu Theresii, která mu v manželství povila čtyři syny a dceru. V letech 1960-1970 konal funkci kostelníka ve zdejším chrámu sv. Petra a Pavla, roky potom ještě při ní vypomáhal. Byl tak velice účasten na konání slavných pašijových her. Ještě v roce svého úmrtí v nich hrál jako jeden z členů "vysoké rady" až do posledního říjnového představení. Pak se jeho zdravotní stav rapidně zhoršil až k hořkému konci. Poněvadž byl "květnové" dítě, přál si ke svým šedesátinám v roce 1992 konání májové pobožnosti krajanů v rodné obci doma. Od toho roku se slouží za jejich účasti každoročně. Zasloužil se značně i o obnovu hřbitova v Hojsově Stráži, vysvěceného znovu 1994, se svými syny a příbuznými, jakož o novou střechu tamního kostela, který byl celý renovován už po jeho smrti. Jako odněkud z vysoké hory se jistě dívá ten muž i poté z nebe dolů na svůj milovaný rodný kout.
- - - - -
* Hojsova Stráž / † † † Oberammergau (BY)
obrazová přílohaobrazová příloha další stranadalší strana

(c) Jihočeská vědecká knihovna 2001-2017
Licence Creative Commons
Kohoutí kříž, autor překladů a českých textů Jan Mareš, elektronická verze Ivo Kareš, podléhá licenci
Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko