Úvod Úvod Studie Obsah Obsah Najít Poslat email TOPlist

FRANZ FESTL

Hřbitovní kaple v Dolní Vltavici

Věnovací listina z 12. října 1895
Já, podepsaný Franz Festl, rozhodl jsem se na náklad jisté části mnou naspořeného jmění dát na nově zřízeném božím poli zbudovat důstojnou a svému zbožnému účelu odpovídající kapli s hrobkou příslušníků naší rodiny. K tomuto novému věnování předkládám slavnému představenstvu farní obce Dolní Vltavice (Unterwuldau) žádost, aby byly přesně a svědomitě splněny následující podmínky:
  1. farní obec dá na místo bezúplatně dopravit všechen nezbytný materiál jakož stavební nářadí,
  2. kaple bude pro všechny časy ze hřbitovního fondu udržována v trvale dobrém stavu,
  3. každému zemřelému bez rozdílu musí být při vnesení jeho tělesných ostatků na boží pole zdarma vyzváněno,
  4. zavazuji se vzít na sebe starost o důstojnou výzdobu a vybavení smutečního oltáře, u něhož jsem při procesí o Dušičkách té vůle dát na své náklady sloužit mši svatou za všechny zemřelé z Festlovy rodiny a přátelstva (v originále "für die ganze verstorbene Festl'sche Freundschaft" - pozn. překl.) jakož vůbec i za ty všechny, kdo zde na hřbitově odpočívají,
  5. žádám veledůstojný vikariát jakož slavné představenstvo farní obce Dolní Vltavice, aby na znamení souhlasu s podmínkami shora uvedenými připojili laskavě k této věnovací listině své podpisy.
P.S. Následuje poznámka následujícího znění:
S radostí a velikou vděčností přijímáme učiněné věnování za účelem stavby hřbitovní kaple a slibujeme, že k němu připojené podmínky budou dovedeny k přesnému svému naplnění.
Podepsáni: August Wrtilek, farář a biskupský vikář; Franz Mugrauer, starosta městyse
(v originále "Marktgemeinde" - pozn. překl.) Dolní Vltavice; Alois Gabriel, starosta obce Bližná (Eggetschlag); Josef Wimberger, starosta obce Kyselov (Sarau); Josef Hable, starosta obce Pestřice (Stögenwald).

Narodil se 10. června 1821 v Kyselově čp. 1 chalupníkovi a krejčovskému mistru Johannu Festlovi, poddanému kláštera Schlägl (dnes je klášter s Aigenem "im Mühlkreis", kde Franz Festl 14.dubna 1904 skonal, často uváděn ve dvojici, obě mühlviertelské obce jsou však samostatné), a jeho ženě Marianně, manželské dceři Franze Schatzla, měšťana v Dolní Vltavici. Chlapcova babička z matčiny strany Maria, roz. Lamblová (tehdy se psalo "Lamblin"), pocházela z dnes zaniklé Radslavi (Ratschlag). Spolu se sestrou Marií, vdovou po zesnulém řídícím učiteli Wenzelu Fürstovi, žil Franz Festl, někdejší učitel v hornorakouském Roithamu, okres Gmunden, na penzi v Urfahru (od roku 1919 je Urfahr připojen k Linci jako jeho část). Odtud plánovali, vedli a financovali práce na zvelebení kostela v Dolní Vltavici, kam rodný Kyselov farností náležel. Navázali za tím účelem kontakty s mnoha k tomu potřebnými silami z oblasti uměleckých řemesel. Hřbitovní kaple měla být dalším počinem v témže směru. Zednický mistr Ludwig Berger pořídil propočet stavebních nákladů a v roce 1896 a 1897 ke stavbě skutečně došlo. Podle konečných jejích vyúčtování lze doložit, že se na ní podíleli zednický mistr Schmied z Aigenu, dolnovltavický tesař Hofer a truhlář téhož příjmení za Světlíku (Kirchschlag), kovář Johann Haas rovněž přímo tady z Dolní Vltavice, umělecký sklář Johann Hüttl z Lince, zámečnický mistr Hofer opět z Dolní Vltavice, kameník Pechtwanger z hornorakouské obce Neufelden, umělecký zámečník Anton Mittermaier z Ottensheimu v okrese Urfahr, odkud byl i sochař Josef Kepplinger, pokud nezmíníme i některé z dalších. Podezdívka stavby byla pořízena z pestřické žuly (Stögenwalder Granit), kameny zdiva byly dodány z cihelny nedalekých dolů na tuhu. Sedlová střecha kaple byla pokryta drážkovými taškami a věž spolu s částí vnějších zdí pak pobita břidlicí. Podlaha vnitřku byla z mramorových desek a tvořila černobílý šachovnicový vzor. Na každé ze dvou delších stěnách kaple bylo po jednom okně s olovnatým sklem se zpodobením Svatého Ducha, na čelních stěnách po jednom větracím okně a ve věži čtyři zvukové otvory. Oltář kaple od Kepplingera měl sochy Krista na kříži s Marií a Janem Evangelistou pod ním stojícími, čtyři svícny a kánonové tabule. Hřbitovní zvon se jménem Františka Xaverského (křestního patrona Festlova) odlil linecký zvonař Gigg a vysvěcen byl už 23. června 1896 u příležitosti biskupské vizitace samotným budějovickým biskupem Martinem Říhou. Hned nade dveřmi stálo uvnitř psáno i následující čtyřverší:
Er hat sich noch immer so gemacht,
Er ging wie er gekommen,
Zuerst hat er nichts mitgebracht
Und zuletzt auch nichts mitgenommen
(tj. Vždycky jen tak to děje se,
jak přišel, každý půjde,
nic s sebou zprvu nenese,
nic vposled odnášet nebude – pozn. překl.)
Johann Studener (zastoupený rovněž samostatně na webových stránkách Kohoutího kříže) v obsáhlém textu o Festlově nadaci, z něhož překládám celé pasáže, líčí podrobně úřední komplikace kolem konečného uskutečnění záměru obou sourozenců, kteří se na přelomu století vrátili na dohled rodných míst. Maria Festlová se svou pomocnicí v domácnosti Lenou se usídlila v nově zřízeném bytě na statku zvaném "Hannesgregernhaus" čp. 23 (rodné stavení Johanna Studenera) v Dolní Vltavici, Franz Festl získal pronájem u rodiny Falkingerových v domě čp. 93 v Aigenu, dnes vyhledatelném na adrese Linzer Straße čp. 28, poněvadž v rodné farnosti nijaké vhodné bydlení nenalezl. V tom aigenském domě pak i zemřel a čtyři dny po svém skonu byl 17. dubna 1904 převezen do Dolní Vltavice a tam na východní straně "své" kaple i pochován. Jeho sestra, zesnulá v "Hannesgregernhaus" 10. června 1913 nalezla devět let nato místo posledního odpočinku po jeho boku. Označovala je ostatně pamětní deska na zdi hřbitovní svatyně. Podmínky věnování byly až do odsunu německých obyvatel věrně naplňovány. Po každém pohřbu zazpíval zdejší chrámový sbor u velkého hřbitovního kříže latinsky mešní text "Credo in unum Deum" ("Věřím v jednoho Boha"), následně pak uvnitř kaple "Salve Regina, Mater miseri cordia" ("Zdrávas Královno, Matko milosrdenství"). Za první světové války byl zvon z věže hřbitovní kaple odvezen k roztavení, náhradní zvon ze schwarzenberských tuhových dolů se zachoval až do odsunu. Když byl jednotkou SS vyhozen 6. května 1945 do povětří dolnovltavický most přes řeku Vltavu, odnesla to i okna hřbitovní kaple. Kovová část mostní konstrukce přeletěla ves a prorazila na jižní straně kaple hřbitovní zeď. Za následného ostřelování Dolní Vltavice Američany byla poškozena střecha i věž kaple, která byla ovšem po skončení války rychle uvedena do pořádku. Pohřební průvody z Kyselova a Pestřice musely k ní ovšem zprvu putovat až přes zaniklé dnes vsi Fleißheim (Horní Borková) a Mayerbach (Dolní Borková) a most v rovněž zaniklé Radslavi, než 17. května přes Američany zbudovaný náhradní most pontonový přešlo procesí s rakví tři dny předtím zesnulého vedoucího chrámového sboru Franze Zaunmüllera. O Dušičkách 1945 sloužil v dolnovltavické kapli pan farář Adrian Raab (1892-1961) poslední německou zádušní mši, při níž Salve, zpívané rovněž podle Festlova někdejšího záměru, přednesl chrámový sbor za řízení Isidora Stögbauera (i on má na webových stránkách Kohoutího kříže samostatné zastoupení), který se v roce 1945 a 1946 do odsunu zdržoval v Dolní Vltavici čp. 35 a zastával ve farní obci funkci varhaníka. Po vyhnání německých obyvatel následovala 1957 exhumace ostatků ze zde zanechaných hrobů, rok nato srovnání hřbitovní kaple se zemí armádní technikou a na Velký pátek roku 1959 i demolice zdejšího kostela sv. Linharta před téměř úplným zatopením obce vodami Lipenské přehrady. To všechno, co dokáží lidé, ale Franz Xaver Festl opravdu nemohl tušit ani ve zlém snu.
- - - - -
* Kyselov / Dolní Vltavice / † † † Aigen (A)
obrazová přílohaobrazová příloha další stranadalší strana

(c) Jihočeská vědecká knihovna 2001-2017
Licence Creative Commons
Kohoutí kříž, autor překladů a českých textů Jan Mareš, elektronická verze Ivo Kareš, podléhá licenci
Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko