Úvod Úvod Studie Obsah Obsah Najít Poslat email TOPlist

SEPP FISCHER

Hluboko v Šumavě

Jmenuju se Petr a jsem z Havraního Dvora, po našem z Rabenhofu na samotě. Říkají nám taky Rabenhoferovi. Už jako malý kluk jsem utíkal naší děvečce Plassce (v originále "Plassin"), co mě měla na opatrování, poněvadž jsem uměl běhat rychleji než ona se svou pajdavou nohou a o zahnuté holi. Dál za naše pole a luka můj běh ale nemířil; ten velký, široširý les za polnostmi byl pro mě zprvu jiným, cizím světem a jinak ničím. Z tiše šumících lesů šla zima, po létě je lemovalo prvé zlato vysokých bříz; v houští tam bytovala liška, veverky tam v dutinách stromů zařizovaly svá obydlí, luciper i Mikuláš přicházeli odtud ze skalisek a vysokým podrostem uháněly tudy k nám brzy nato i Ježíškovy sáně.
Naše voda běží teď z kamenné studny dál dolů struhou, čeleď a domácí lidé jsou často po celé dny na práci v lese a cizí lidé a všechny novinky, které k nám do Havraního Dvora dojdou, musejí projít také tím lesem.
Znám v něm teď po letech každé houbové místečko (i v originále "Schwammerlplatz) a všechny paseky, kde rostou jahody a maliny, každý pramínek s dobrou vodou pro srnčí zvěř i žíznící lidi; krásné výhledy do údolí s domy a vesnicemi; znám boží muka, kde rozdrtila převrácená fůra pololáníka Nachreinera a kde Schutzerlhiasovy sáně narazily do mohutného smrkového kmene.
Když mě maminka poprvé vedla do školy dolů ve vsi, otevřela se mi i prvá brána do jiného světa, než jsem dosud znal. Jiné tváře a jiná slova jsem měl uvidět a uslyšet, ale rád jsem se také zase vždy vracel k nám domů do Havraního Dvora, poněvadž tam bylo nejkrásněji.
Chci ti teď vyprávět o tom mém lesním domově; jak to tam u nás vypadá a jak to chodí o dnech všedních i svátečních; jak si hrajeme a čím se zaměstnáváme; co se u nás vypráví za dlouhých zimních večerů; o všelijakých lidech a sousedech, co se u nás třeba jen načas zastaví, veselé kousky i věci truchlivější, jak je nese rok dětem i lidem dospělým.
Snad se ti zalíbí ty drobné příběhy a snad si i pomyslíš: ten Rabenhoferů Petr se ale má, tak bych se chtěl taky mít! Však si můžeš jednou sbalit raneček a vypravit se k nám do lesa na hranici s českým krajem (v originále "an der Tschechengrenze"). V Havraním Dvoře budeš rád viděn a vlídně přijat. Všechno ti ukážu; stavení i lidi v něm, louky s vonícím senem i pole s obilím, celou tu naši zelenou německou Šumavu!
Když tak sedím tady doma u našeho stolu, šumí otevřeným oknem sem ke mně dovnitř svými voňavými listy starý ořešák, do mého hrnku s mlékem hledí zelené šumavské hory: Ostrý a Vysoký Bogen. Jako nějaký velký pes leží Ostrý před naším údolím a jeho přední tlapy sahají až na sám kraj našich polí. Kříž na jeho temeni svítí daleko do bavorského kraje ("auf das bayerische Landl") a lesnatý hřbet sahá pak dál do Čech, odkud sem z druhé strany zase temně přes starou hranici hledí Čerchov (v originále "Tscherkov"!), po našem zvaný Schwarzkoppe.

Už z těchto prvých vět knihy Tief im Böhmerwald (jmenuje se tak zřejmě také proto, že její text končí plným zněním Hartauerovy šumavské "hymny") s podtitulem Příběhy jednoho mládí (Geschichten einer Jugend), na jejíž až zářivě barevné obálce rozkročený německý hoch v hnědém klobouku a krátkých kalhotách práská hnědým bičem nad zelenou a Vůdcem konečně osvobozenou německou Šumavou (výtvarnou podobu přebalu i 15 černobílých ilustrací uvnitř pořídil Lothar Sperl - později mj. autor zelené obálky krajanského měsíčníku Hoam!), prosvítá drsná, až příliš drsná láska k domovině (Rabenhof je ovšem jménem fiktivním), odkud člověk tak jako tak jednou nutně "odchází do německých měst a cizích zemí". Jako by ta zem (návrat není nikdy tak samozřejmý, jak se zprvu zdá) byla už na začátku onou děvečkou Plasskou, která kulhá na jednu nohu, nejspíš tu napůl českou (už ten spor o samo označení Šumavy Böhmer Wald či Böhmerwald hned po nacistickém záboru!), jako by postavy "Honzy z Čech" ("der böhmische Hans"), tuláka s lahví v kapse děravého kabátu, který nemá domov, nechce být Čechem ("will kein Tscheche werden") a zajde nejspíš kdesi u kručinkového keře zasypán v zimě sněhem, "dobytčího Žida" ("Viehjude"), který nahlíží do oken a ničí sedláky (kapitola o něm dokonce předchází právě té o Honzovi), naznačovaly jakousi dávnou spornost té "německé" lesní končiny na zřejmě neodbytně přítomné hranici s českým krajem ("an der Tschechengrenze"). Konec všeho známe. Nevím, zda jej tušil ten (podepsal se příjmením Früchtl), kdo tužkou přičinil právě do exempláře, který má ve svém fondu Jihočeská vědecká knihovna, poznámku: "Gekauft in Calais (Frankreich) am 1. 8. 1941", tj. v zemi, rok předtím dobyté nacistickým wehrmachtem. Toho roku 1940 vyšlo i prvé vydání této knihy v Gauverlag Bayerische Ostmark v Bayreuthu, městě známém světu nejspíš festivaly oper Richarda Wagnera (vyšla tam pak 1941 i ve druhém a třetím, 1943 ve čtvrtém a 1944 v pátém vydání), toho roku na podzim jsem se narodil. Jak zakrátko vlastně mělo skončit celé to šílenství "třetí říše"! Kořenila mj. někde i ve zmíněném Bayreuthu, kde už v "Goethově roce" 1932 vyšla v NS Kultur-Verlag (rozuměj Národně socialistickém kulturním nakladatelství!) kniha Hanse Fabricia s názvem "Schiller als Kampfgenosse Hitlers - Nationalsozialismus in Schillers Dramen" (tj. "Schiller jako spolubojovník Hitlerův - Národní socialismus ve Schillerových dramatech"!) a týž Adolf Hitler tam na zmíněné Wagnerovy festivaly osobně jezdíval. Něco blíž o autorovi příběhu pro děti s očitým nacistickým podtextem (však se také po válce ta kniha ocitla na seznamu literatury pro podobnou tendenci spojeneckou cenzurou určené k vyřazení z veřejného oběhu - viz www stránky Liste der auszusondernden Literatur) Seppu Fischerovi neví ani "encyklopedie" Šumava (v nakladatelství Baset vydaná roku 2003), která jeho jménem zakončuje přehled německy psané krásné literatury na Šumavě (!), ani já. Přítel Gerald Deistler nalezl pouze jednoho Seppa Fischera v knize Wanted (Central Registry of War Criminals and Security Suspects), uvedeného tam pod cr.file No. 54972 jako SD (Sicherheitsdienst) official Oslo-Norway. Na dotaz ohledně autora knihy Tief im Böhmerwald odpověděl dopisem z dubna 2004 z Waldkirchenu vedoucí tamního městského archivu, můj vzácný Paul Praxl, že Sepp Fischer se narodil 3. března 1901 v Grabitz(?)/Böhmerwald (ten otazník je ode mne, jde však zřejmě o jednu z dnešních městských částí bavorského Furth im Walde) a žil roku 1943 v Řezně (Regensburg), jsa tenkrát "Heeres-Oberlehrer" (řídící učitel vojenské školy) v Deggendorfu. To jméno jinak není zvláště vzácné, je to vlastně Josef Fischer (první významný německý závodní cyklista toho jména, rodák z Atzlern blízko Neukirchen beim Heiligen Blut Josef Fischer /1865-1953/, prožil údajně v Grabitz své dětství – viz k tomu web Neukirchen-online.de). Ve velkém soupise německých knižních titulů (Gesamtverzeichnis) v letech 1910-1965 je to ale i tak jediné dílo autora toho jména: že by nakonec šlo o pseudonym?
- - - - -
* Grabitz, Furth im Walde (BY) / hora Ostrý / hora Vysoký Bogen (BY)
obrazová přílohaobrazová příloha další stranadalší strana

(c) Jihočeská vědecká knihovna 2001-2017
Licence Creative Commons
Kohoutí kříž, autor překladů a českých textů Jan Mareš, elektronická verze Ivo Kareš, podléhá licenci
Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko