Úvod Úvod Studie Obsah Obsah Najít Poslat email TOPlist

JOSEF FLEISCHMANN

Faráři a učitelé ve Štítarech

Faráři:
Johannes Halbach (v letech 1636-1650)
Balthasar Berner (v letech 1650-1655)
Elias Bilner (v letech 1655-1657)
Christian Weidner (v letech 1657-1700, premonstrát z kláštera Teplá /Tepl/)
Josef Ignaz Partner (v letech 1700-1713, roku 1705 dal zbudovat zdejší kapli /dodnes ve Štítarech, německy Schüttarschen, stojící kaple sv. Judy Tadeáše, jednoho z Kristových apoštolů a patrona v těžké nouzi a zoufalých či beznadějných situacích, zvaná někdy i kostelem, byla prý postavena proto, že kněz pro nemoc nemohl docházet do 1 km vzdáleného kostela sv. Vavřince na vrchu Laurenziberg, dnešním Hradisku - pozn. překl./)
Adam Josef Bäuml (v letech 1713-1738, byl z Horšovského Týna /Bischofteinitz/)
Zacharias Thadäus Steinbach (v letech 1738-1742)
Josef Wenzel Hofmeister (v letech 1742-1776)
Erhard Liebermann (v letech 1776-1786)
Johann Georg Pinl (v letech 1786-1802)
Laurenz Kolzhauer (v letech 1802-1805, byl z Horšovského Týna)
Josef Reiman (v letech 1805-1812)
Wenzel Großmann (v letech 1812-1816, byl z Hostouně /Hostau/)
Josef Wessely (v letech 1816-1837, okresní vikář)
Kaspar Wawahrta (v letech 1837-1864)
Mathias Bräuer (v letech 1864-1874)
Valentin Czada (v letech 1874-1897, byl z Bělé nad Radbuzou /Weißensulz/)
Bartholomäus Pubec (v letech 1897-1927, Čech z Klatov /Klattau/)
Ottokar Holub (v letech 1927-1938, Čech ze Strážova /Drosau/)
následoval farář Elbert z Kolína nad Rýnem (Köln am Rhein), farář Ströhle ze Stuttgartu a poslední farář ve Štítarech Raithmeier z Ronšperka (německy Ronsperg, dnes Poběžovice).

P.S. Revizi údajů tohoto seznamu umožňuje štítarská farní kronika, zpřístupněná na archívních stránách Porta Fontium - ta ovšem končí vyhnáním faráře Holuba na svátek sv. Václava 28. září 1938 a následným příchodem wehrmachtu 5. října téhož roku

Učitelé:
Rok
1874/79
1879/89
1889/90
1890/93
1893/94
1894/95
1895/96
1896/97
1897/98
1898/99
1899/00
1899/00
1900/01
1901/03
1903/04
1904/05
1905/07
1907/08
1908/09
1909/14
1915/17
1917/18
1918/20
1920/26
1926/27
1927/28
1928/29
1929/31
1931/33
1933/36
1936/37
1937/38
1938/39
1. třída
Ferdinand Gröbner
Johann Giebisch
Franz Baumgartel
Franz Baumgartel
Ottokar Schubert
Rudolf Schuldner
Ottokar Schubert
Ottokar Schubert
Arthur Rainer
Josef Fleischmann
Johann Stöger
Johann Stöger
Josef Fleischmann
Josef Fleischmann
Eduard Jung
Eduard Jung
Josef Fleischmann
Josef Fleischmann
Josef Fleischmann
Josef Fleischmann
Ottokar Schubert
Johann Tichy
Josef Fleischmann
Josef Fleischmann
Josef Fleischmann
Josef Fleischmann
Josef Fleischmann
Elisabeth Lacknerová
Josef Fleischmann
Elisabeth Lacknerová
Elisabeth Lacknerová
Elisabeth Lacknerová
Wilhelm Fröhlich
2. třída
Wenzel Fleischmann
Wenzel Fleischmann
Wenzel Fleischmann
Wenzel Fleischmann
Johann Stöger
Ottokar Schubert
Josef Fleischmann
Johann Stöger
Ottokar Schubert
Franz Roith
Ottokar Schubert
Ottokar Schubert
Ottokar Schubert
Ottokar Schubert
Ottokar Schubert
Ottokar Schubert
Ottokar Schubert
Ottokar Schubert
Ottokar Schubert
Ottokar Schubert
Franz Wurscher
Ottokar Schubert
Georg Gröbner
Johann Christoph
Ferdinand Auer
Alfred Womes
Franz Goblirsch
Josef Fleischmann
Elisabeth Lacknerová
Josef Fleischmann
Georg Schlögl
Franz Wurscher
Franz Wurscher
3. třída






Rudolf Schuldner
Josef Fleischmann
Josef Fleischmann
Johann Stöger
Josef Fleischmann
Josef Fleischmann
Eduard Stöger
Eduard Stöger
Josef Fleischmann
Josef Fleischmann
Eduard Jung
Georg Christoph
Johann Tichy
Franz Rautschka
Josef Fleischmann
Josef Fleischmann
Johann Christoph
Georg Gröbner
Georg Gröbner
Elisabeth Lacknerová
Elisabeth Lacknerová
Johann Ebenhöh
Rudolf Womes
Rudolf Womes
Rudolf Womes
GeorgSchlögl
Georg Schlögl
Učitelé Georg Schlögl a Wilhelm Fröhlich z Hostouně byli odvedeni do války. Franz Wurscher zůstal až do konce války řídícím učitelem. Krátkodobými učitelskými úvazky byli v těchto letech pověřeni i Wenzel Christoph z Oplotce (Amplatz) a Hertha Fleischmannová (dcera autora těchto řádek - pozn. překl.) až do konce války.
Svou blahodárnou činnost konaly na škole tyto učitelky ručních prací: Johanna Schmidová (Peschka) z Hostouně, Gertrude Schlöglová, roz. Fleischmannová, Margarete Seidlová, provd. Reithmeierová, Brunnerová a Margareta Platzerová.

Bezirk Hostau - Heimat zwischen Böhmerwald und Egerland (1977), s. 327 a 329-330

P.S. Snad je třeba připomenout, že Ottokar Schubert, Rudolf Womes a Hertha Herzog-Fleischmannová ze seznamu učitelského sboru jsou i samostatně zastoupeni na webových stranách Kohoutího kříže.
P.P.S. V české kronice školy ve Štítarech, založené roku 1945, zpřístupňěné na archívním webu Porta fontium, najdeme želbohu toliko kresbu, zachycující školní budovu.

Překladatel dává v tomto případě slovo dceři autora předchozích řádek z německé obecní kroniky, zastoupené, jak už zmíněno, i samostatně na webových stranách Kohoutího kříže. To jen, aby to zůstalo takříkajíc "v rodině". Ano, v tom obrovitém, nezměřitelném věru dosahu působnosti jednoho prostého venkovského učitele.

O mém otci
Hertha Herzog-Fleischmannová

Narozen dne 3. března 1879 ve Štítarech (dnes jen část města Hostouně - pozn. překl.), byl pátým v generační posloupnosti rodiny Fleischmannových, kdo se stal učitelem jako jeho rodoví předchůdci. Absolvoval německý učitelský ústav v Českých Budějovicích (Budweis), první své místo získal roku 1895 v rodné obci jako podučitel a byl na štítarské škole řídícím učitelem a školním ředitelem až do roku 1936, kdy odešel na penzi. V roce 1910 si vzal za ženu Annu Schmidovou, selskou dceru z Vodního Újezdu (v originále "Wasseraujezd", dnes část města Dobřany /1939-1945 Wiesengrund/, což odpovídá etymologii místního jména z "debř", výrazu pro "údolí s potokem"/ - pozn. překl.). Z manželství vzešly dvě dcery: Gertrud a Hertha (autorka tohoto textu - pozn. překl.). Bydlil ve svém vlastním domě naproti škole.
Josef Fleischmann byl dítětem své domoviny a věnoval veškerou lásku a sílu lidem a vesnicím kolem Laurenzibergu (vrch ve Štítarech s kostelem sv. Vavřince /Sankt-Laurentius-Kirche/, dnes zvaný Hradisko podle starého raně středověkého slovanského hradiště z 11. století - pozn. překl.). Učitel, který konal své povolání s láskou a posláním, tak ho znali jeho žáci. Člověk vždy ochotný ku pomoci, tak ho znali a pamatovali sousedé, muže jednajícího rázně a bez okolků, když někoho tísnila nouze.
Hřiště při silnici na konci obce bylo zřízeno na jeho podnět a vybaveno sportovním nářadím. Hrál na několik hudebních nástrojů a v jeho svém pohostinném domě se scházeli milovníci hudby k radostnému muzicírování. Po 40 let byl varhaníkem v obvodu štítarské farnosti (v originále "im Kirschspiel Schüttarschen" - pozn. překl.) a stejnou aktivitu projevil při zřizování nového hřbitova, jako při instalaci památníku padlým, jehož podobu a umístění na Laurenzibergu ostatně sám navrhl. Mohl se odtud dívat do kraje a myslit na naše mrtvé.
Josef Fleischmann byl vášnivým včelařem se 40 včelstvy v úlech svého stanoviště (v originále "mit 40 Völkern im Stand" - pozn. překl.). Na podzim a v zimě chodíval kolem řeky Radbuzy (Radbusa) klást pasti na škodnou zvěř. V roce 1911 těžce onemocněl ledvinovou chorobou a nebyl odveden do první světové války. Využil zato volného času, aby se naučil dřevořezbě a nábytek jeho pánského pokoje podával o jeho zručnosti v tomto ohledu výmluvné svědectví. Vyřezával také jen podle návrhů jím samým vypracovaných. Listy a ratolesti na jeho řezbářských výtvorech prozrazovaly obrovské otcovo zalíbení v domovském rostlinstvu a stromoví, projevující se i v jeho sadaření a zahradničení. Založil nejen školní, ale i obecní stromovou školku ve Štítarech a pěstoval ve svých žácích od jejich raného věku porozumění vůči přírodě a životnímu prostředí vůbec.
Byl zběhlý ve čtení starých farních matrik a duchovní začasté stáli o jeho radu. Z takové své optimální zasvěcenosti mohl pak přikročit k zakládání kronik i okolních venkovských osad. Tu z Tasnovic (Taschlowitz) se podařilo zachránit (rozuměj zřejmě do poválečného Německa - pozn. překl.).
Neúnavně navštěvoval domovské vsi našeho okolí, radil k vysazování stromů sám, kde jen to bylo možné, vysazoval krásné a vzácné listnaté stromy. Rouboval pláňata, dokonce to zkoušel i na planých růžích a trnitých křovinách. Zejména ve stromech však zanechal stopu svého pozemského bytí.
Oné pozdní jeseně roku 1945 byl Josef Fleischmann i se svou ženou Annou vzat Čechy do vazby. Z věznice v Borech byl však pro špatný zdravotní stav v roce 1946 propuštěn. Jeho paní zato v českém sběrném lágru zemřela.
Jako starý muž rouboval a sadařil Josef Fleischmann v Bavorsku i po válce dál. Zemřel dne 31. ledna roku 1954 v bavorském Ambergu (v 75 letech svého věku - pozn. překl.) a leží tam i pochován.

Bezirk Hostau - Heimat zwischen Böhmerwald und Egerland (1977), s. 598-599

- - - - -
* Štítary / České Budějovice / † † † Amberg (BY)
obrazová přílohaobrazová příloha další stranadalší strana

(c) Jihočeská vědecká knihovna 2001-2017
Licence Creative Commons
Kohoutí kříž, autor překladů a českých textů Jan Mareš, elektronická verze Ivo Kareš, podléhá licenci
Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko