Úvod Úvod Studie Obsah Obsah Najít Poslat email TOPlist

ERWIN FRANZ

Mezi lety 1914-1946

Chceme-li objasnit dění v Jablonci (Ogfolderhaid) v tomto časovém úseku, vyvstane před námi přirozeně jeho velice úzké sepětí s historií celého sudetského území.
V první světové válce padlo v letech 1914-1918 jen z Jablonce 43 vojáků.
Se zánikem habsburské dualistické monarchie na konci první světové války bylo vítěznými mocnostmi stanoveno, že má na části jejího území vzniknout nový československý stát. Ještě před koncem mírových jednání v Saint-Germain dala československá vláda během měsíců listopadu a prosince roku 1918 obsadit sudetoněmecká území českým vojskem. Všechny německé politické strany v nově založeném Československu vyzvaly proto k demonstracím proti tomuto opatření československé vlády, které bylo ve zřejmém rozporu s právem na národní sebeurčení a které předjímalo rozhodnutí mírové konference.
Dne 4. března roku 1919 došlo poté v mnoha větších městech sudetoněmeckých území za pokojných protestních demonstrací ke srážkám s vojskem, při nichž bylo zastřeleno 54 Němců. Pro sudetoněmecké vztahy k novému státu se tyto události staly významnou přítěží.
O tom, zda byla zmíněným protestům věnována pozornost také v Jablonci, neexistují nijaké písemné doklady.
V následující době se československá vláda pokusila celou řadou opatření, jako např. dosazováním českých úředníků na jazykově německá území, zřizováním českých menšinových škol, změnami volebních krajů ve prospěch českých obyvatel atd. dosáhnout postupného počeštění sudetoněmeckých území. Také ekonomická situace sudetských Němců vedla k jejich narůstající nespokojenosti. Z půl milionu nezaměstnaných v Československu třicátých let bylo 400 000 sudetských Němců.
Sociální a národnostní napětí vyvolávalo u německých politických stran rozdílné reakce. Zatímco sociální demokraté (tehdy ještě největší německá strana), křesťanští sociálové a také agrárníci (Bund der Landwirte) se přimlouvali za podíl na vládní moci a doufali ve zlepšení politiky vůči sudetským Němcům, odmítala Německá národně socialistická strana dělnická (DNSAP) a také Německá nacionální strana (DNP) spolupráci s československým státem. V tomto zápase o politické směřování založil náčelník Svazu německých turnerů v Československu (DTV) Konrad Henlein sdružení Sudetendeutsche Heimatfront (SHF), které se v roce 1935 bylo nuceno přejmenovat na Sudetoněmeckou stranu (Sudetendeutsche Partei - SdP). Členové a přívrženci SdP se rekrutovali převážně z měšťanského, zemědělského a liberálně konzervativního nacionálního tábora. O květnových volbách, konaných v Československu roku 1935, ztratila už zmíněná německá křesťansko-sociální strana a také Bund der Landwirte po 50% a sociální demokracie 40% svých voličů. Naproti tomu SdP získala plné dvě třetiny všech německých hlasů.
Přes veškeré intenzívní úsilí se při rešerších pro tuto kroniku nepodařilo zjistit nijaké výsledky těchto voleb v Jablonci.
Zato z období následujícího jsme v českokrumlovském archivu nezůstali ve svém hledání bez výsledku. Ukázalo se totiž následující: zatímco větší část německého obyvatelstva byla vůči československému státu naladěna spíše záporně, existovaly i hlasy jiné. Dne 24. července roku 1935 napsal tehdejší jablonecký starosta pražským zemským úřadům v přísně důvěrném listě, že dva státní úředníci (označuje je jménem) provozují prý "hitlerismus" toho nejhoršího druhu. Ten jeden je považován za největšího štváče lidu v celém okolí, ten druhý už s dětmi ve škole pěstuje politiku "státu nepřátelskou". On pak jako starosta prosí, aby byli oba přeloženi někam na jiné místo, poněvaž by měl rád ty pobuřovače s krku. S lidmi u nás, píše se ve starostově zprávě dál, by dávno šlo všechno jinak, kdyby nebylo těch dvou. Ti rozumnější tady, uvádí starosta následně, už vrtí hlavami a diví se, že si státní úřady mohou něco takového vůbec dovolit. "Ich," končí starosta své psaní, "halte mit der Henleinpartei nicht mit, sondern als Vorsteher der Gemeinde bin ich staatstreu, da bin ich denen ein Dorn im Auge (tj. ,Já s Henleinovou partají nedržím a jako představený obce jsem věrný státu, takže vím, že jsem jim trnem v oku.' - pozn. překl.)."
Starostův dopis se neobešel bez následků. Policie byla aktivní a spustila v Jablonci vyšetřování protistátních piklů. V obsáhlé relaci z 22. srpna 1935 podává četnická stanice č. 29 v Jablonci pražskému zemskému velitelství detailní popis průběhu politických shromáždění a agitační práce jednotlivých osob. Tak se tu můžeme dočíst, že předseda Henleinovy strany např. se dne 8. června na adresu starosty vyjádřil o jeho nespolehlivosti a o tom, že už se postará, aby bylo obecní zastupitelstvo v Jablonci rozpuštěno a byl zvolen starosta, který má být řádným přívržencem Henleinovy strany. V policejní zprávě je dále uvedeno, že všichni informátoří měli prosit o to, aby nebyli označeni jménem, poněvadž se obávají možné pomsty.
V další policejní relaci ze dne 27. února roku 1936 je řeč o chování učitelského personálu a o "štváčům" proti státu.
V dopise ze 7. července 1938 prosí starosta o nějakého úředníka z okresu, který by přezkoumal obecní hospodaření za léta 1935, 1936, 1937 a 1938 předtím, než budou záležitosti obce předány henleinovskému už zastupitelstvu. Konečně vyjevuje jeho dopis z 3. srpna roku 1938 celou zmatenost tehdejší doby. Obsahuje totiž prosbu, aby byl důvěrnou cestou sdělen den předání novému představenému obce, neboť zdejší místní vedení SdP zamýšlí konat velký demonstrační průvod. Mohlo by být tedy k ochraně pořádku povoláno četnictvo či zasáhnout přímo státní policie. Starosta zdvořile prosí nařídit, aby bylo už teď do Jablonce ihned vysláno několik mužů z řad vojska nebo četnictva. Poslední noci totiž měla být paní Kollerová v Jablonci ohrožována házením kamenů. Člověk se necítí být jist svým životem a jeho stavení je ve stálém ohrožení žhářstvím, což svědčí o tom, jaké tu zavládly poměry vůči osobám, které zachovávají věrnost státu.
V březnu 1938 se Bund der Landwirte a křesťanští sociálové začlenili do řad Henleinovy SdP.
Při komunálních volbách roku 1938 obdržela pak SdP v celém Československu 92% všech německých hlasů.
Z Jablonce bohužel opět nemáme po ruce nijaké volební výsledky, ale ze shora zmíněných tří listů starostových vysvítá, že i tady se podařilo Henleinově straně dosáhnout většiny. SdP získávala tedy v následujících letech také v Jablonci postupně stále více vlivu. Odráží se to ve třech už shora citovaných dopisech, které dosud úřadující starosta adresoval zemským úřadům v Praze i okresnímu úřadu v Českém Krumlově. Také se už 24. dubna 1938 dotazuje, kdy bude dosazeno nově zvolené obecní zastupitelstvo.
Situace na sudetoněmeckých územích se v onom roce 1938 stále rychleji vyostřovala.
I na Šumavě byla československou armádou budována obranná zařízení s bunkry a byla provedena i částečná mobilizace. Doboví svědkové uvádějí, že se také v okolí Jablonce dnem i nocí přepravovala výzbroj a munice. Napětí mezi Německem a ČSR rostlo a hrozba války visela ve vzduchu.
Zástupy sudetských Němců, především muži, kteří nechtěli narukovat k českému vojsku, a také funkcionáři Henleinovy strany, prchali do Německa. I mnozí muži z Jablonce volili cestu přes hranici.
Pak přišla "mnichovská dohoda" ("Münchner Abkommen") a dne 1. října 1938 vpochodovaly německé vojenské útvary do Sudet. Před příchodem německých jednotek odpálilo české vojsko do vzduchu všechnu svou munici. Následně se Češi stáhli z teď už německého území. Mezi sudetskými Němci zavládla veliká radost. Jen sociální demokraté vytrvali v odporu, jak jen dlouho to šlo. Tisíce jich musilo emigrovat. Také mnozí z bojovníků odporu skončili ve vězení či v koncentračním táboře. Masa sudetských Němců viděla ovšem nejprve v Hitlerovi svého velkého osvoboditele. Teprve později pak bylo nutně všem dáno poznat, že se stal paličem války, která zachvátila celý svět.
V září 1939 následoval totiž vpád do Polska a tím i začátek druhé světové války. Stále více mužů do ní bylo odvedeno a stále více rostl i počet zpráv o smrti padlých rovněž z naší končiny. Během války byli sem na venkov přidělováni obyvatelé vybombardovaných měst a také váleční zajatci k zemědělským pracím. Existoval předpis, že zajatci nesmí jíst spolu s místními u jednoho stolu. To ale téměř nikde v Jablonci dodržováno nebylo. Jen když do stavení přišel nějaký funkcionář strany, zajatci musili být rychle vykázáni ze světnice.
Už koncem války započala doba útěku a vyhnání. I Jabloncem táhly teď vozy s uprchlíky z území, ležících daleko na východ odtud.
V dubnu roku 1945 byla v Jablonci zavřena německá škola.
Dne 8. května 1945 nadešla hodina bezpodmínečné kapitulace německého wehrmachtu. Pro sudetské Němce nastaly zlé časy. Musili nosit bílé pásky na rukávě s černým písmenem "N" jako "Němec".
Vypráví se z té doby, že syn ředitele školy byl zastřelen Čechy proto, že se přes zákaz držení zbraně pokoušel zahrabat do země revolver.

Ogfolderhaid - ein Böhmerwalddorf entsteht und vergeht (2010), s. 167-170

P.S. Stojí asi za to citovat v této souvislosti samotného Konrada Henleina, který podle českého překladu jeho projevu ze 4. března 1941 zpětně prohlásil o činnosti své strany (viz web Fronta.cz - pozn. překl.) toto: "Během několika let se sudetským Němcům podařilo ohrozit vnitřní stabilitu Československa tak zásadně a rozrušit jeho vnitřní poměry tak dokonale, že bylo zralé pro likvidaci. To všechno se mohlo stát jen díky tomu, že se všichni sudetští Němci stali národními socialisty… Historie vynese jednoho dne svůj soud: Sudetští Němci vykonali věrně a dobrovolně svou povinnost."

"Čím je člověk starší, tím víc ho to táhne nazpátek!" Touto větou vysvětlil v rozhovoru pro deník Südwest Presse se sídlem v bádensko-württemberském Neu-Ulmu Erwin Franz, který žije v jedné z 12 jeho městských částí jménem Gerlenhofen, svůj podíl na knize "Ogfolderhaid - ein Böhmerwalddorf entsteht und vergeht" (tj. "Jablonec - zrod a zánik jedné šumavské vsi"), která měla podle listu vyjít v listopadu roku 2010. Odsun postihl naprostou většinu zdejších obyvatel, rodina Franzova však prchla do Německa až v roce 1948. Sám Erwin Franz se narodil dne 20. listopadu roku 1940 ve dnes rovněž zcela zaniklé obci Starý Špičák (Alt-Spitzenberg), k níž náležely před zánikem i osady Květná (Blumenau), Zlatá (Goldberg), Zadní Bor (Hinterhaid), Nový Špičák (Neu-Spitzenberg) a Račín (Ratschin). "Po chalupě" se u Franzů říkalo "Hounsfeichtl" a to označení nacházíme v krajanském časopise i u připomínky pětasedmdesátin Erwinovy ženy Theresie, narozené 30. srpna 1935 a tedy o pět let starší nežli její muž. Ten se v Německu vyučil strojním zámečníkem, pracoval v dílně proslulé Ulmské designérské školy, která byla po druhé světové válce založena sestrou sourozenců Sophie a Hanse Schollových (popravených nacisty pro účast v mnichovské odbojové organizaci Bílá růže) Inge Aicher-Schollovou v roce 1953 a stala se až do svého zrušení roku 1968 následovnicí slavného Bauhausu, byl odborným učitelem a personálním radou, zasedal do roku 2002 třicet let za SPD (tj. německou sociální demokracii) v neu-ulmské městské radě a dvacet let v okresní radě. Po léta působil v Gerlenhofen jako předseda zdejšího spolkového sdružení (Vereinsring). Právě poté, co opustil své veřejné funkce, věnuje se zachycení vzpomínek na starý domov. Je totiž i předsedou rodáckého spolku pod názvem "Verein der heimattreuen Ogfolderhaidler", tj. "Sdružení domovu věrných Jabloneckých". Kniha o někdejším Jablonci, jejíž příprava trvala pět let, má 268 stran s bohatým obrazovým doprovodem a vyšla nákladem 500 výtisků (výtisk má stát 100 €, "nepočítáme-li s odměnou u Boha", vyjádřili se vydavatelé). Ves, jejíž obyvatelstvo bylo, až na státní úředníky jako byl listonoš či četník, vesměs jen německé národnosti, nepodlehla sice podle článku v deníku Augsburger Allgemeine k vydání publikace ze 22. listopadu roku 2011 v roce 1938 vlivu Henleinovy "protičeské strany", přesto se však v roce 1947 stala součástí vojenského výcvikového prostoru pod Knížecím stolcem a je dnes tankovou střelnicí. Jak prohlásil Joachim Wendt ze Svazu vyhnanců (BdV=Bund der Vertriebenen), stává se kniha "cenným příspěvkem k historii a kultuře Šumavy".
- - - - -
* Jablonec
obrazová přílohaobrazová příloha další stranadalší strana

(c) Jihočeská vědecká knihovna 2001-2017
Licence Creative Commons
Kohoutí kříž, autor překladů a českých textů Jan Mareš, elektronická verze Ivo Kareš, podléhá licenci
Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko