Úvod Úvod Studie Obsah Obsah Najít Poslat email TOPlist

ADOLF FÜRSTENBAUER

Heimat Domov

Heimat ist Frieden, Geborgenheit,
Heimat ist Labsal in Not,
Heimat ist Gnade, Zufriedenheit,
Heimat ist lebendig Brot!
Heimat ist Speise, Heimat ist Trank,
Ist Quelle, die ewig fließt!
Heimat ist Trost, für jeden, der krankt,
Dess' Herz voll Sehnsucht ist!
Nur mir bist nimmer Geborgenheit,
Bist nimmer Labsal in Not!
Mich trug hinweg die Woge der Zeit,
Riss mir vom Munde das Brot!
Trug fort mich aus der Zufriedenheit
Ins graue Elend hinein,
In Enge, Unruh, Lieblosigkeit
Und darben des Bettler sein!
Mir bist du Speise und Trank nicht mehr,
Ich irr verzweifelt in Nacht...
Der Brotsack schlaff, und der Krug ist leer,
Ein Bett mir nirgends gemacht!
O Heimat, verlorne Heimat du!
Stätte von Frohsinn und Glück,
Voll Licht und Frieden und Sabbatruh,
Kein Weg führt je mich zurück!
Heimat, verloren, gestorben, tot...
In Nacht versunken bist mir!
Es schütz' und schirm Dich, Du Treue, Gott!
Und segne Dich für und für!

Domov je útočiště, klid,
v zlé nouzi nápoj osvěživý.
Domov je láska, tichý štít,
domov je chleba, teple živý!
Domov je život sám, ten proud,
je pramen, který věčně plyne.
Domov tě umí obejmout,
když srdci zdá se, že vše mine.
Mně objetí své upírá,
mně upřel v nouzi osvěžení.
Mně vlny nesou do šíra,
chléb od úst nesou odtržený!
Nesou mě pryč, dál z domova
do siné bídy cizích polí,
úzkosti, zloby doslova,
do časů o žebrácké holi!
Už nejsi život sám, ten proud,
zoufalý bloudím cizí nocí,
džbán puklý, v ústech suchý troud,
bez lože, domu, bez pomoci!
Domove, navždy ztracený,
co štěstí měls, co okouzlení!
Mír neděl, světla, ozvěny -
k návratu cesty pro mne není!
Ztracená, mrtvá cesta tam,
do noci, pohroužena v šero...
Ať chrání tě teď Pán Bůh sám
a dá ti požehnání stero!

8. 6. 1949

Hoam!, 1988, s. 378

Der Böhmerwäldler Bauer Šumavský sedlák

Gegerbt die Hand wie Leder
Von Sonne, Regen, Wind,
Die Hände rauh und rissig
Wie Baumes Rinde sind.
Mit erdenschweren Schritten,
In Schuhen klotzig-derb,
Aus Föhrenholz gehauen,
So geht er hinterm Pflug.
So erd- und waldverbunden
Bleibt er sein Leben lang
Der Böhmerwäldler Bauer
Bis zu dem letzten Gang.

Zbrázděna je tvá kůže
jak kůra stromová,
slunce, deště i vítr
v ní psaly doslova.
V dřevákách, těžkým krokem,
z jednoho kmene tesán,
v borové vůni snad včera
teprve vyšel z lesa.
Za pluhem dál tak kráčí,
navždy svůj zůstává
do posledního dechu
sedlák a Šumavan.

2. 6. 1949

Hoam!, 1988, č. 6, 2. str. obálky

Heilig To svaté

Heilig die Scholle, die Schwelle, die Stub',
Wo ich einst geboren, der Waldlerbub!
Heilig der Wald, der so feierlich rauscht,
Dem ich als Kind schon so gerne gelauscht!
Heilig sind Felder und Wiese und Flur,
Heilig, gesegnet die ganze Natur!
Heilig die freundlichen Sterne der Nacht,
Heilig der Sonne goldlodernde Pracht!
Heilig der Himmel, der wölbend sich spannt
Über dem armen, geschändeten Land!

Svatá jsou pole, ves i rodný práh,
tady jsem doma, u nás na horách!
Svatý je les, co na nich šumí dál,
už jako dítě jsem mu naslouchal!
Svatá jsou luka všude na stráních,
žehnej jim Bůh, co nádhery je v nich!
Svaté je v noci vlídné světlo hvězd,
slunečný den jak zlatá ratolest!
Oblaka svatá s modrou oblohou
nad naší rodnou zemí nebohou!

Hoam!, 1988, s. 618

Autor těch básní, svým vznikem odkazujících do let těžké poválečné nouze šumavských vyhnanců, pochází z Horní Plané (Oberplan), kde se narodil 24. května 1896. Víme jen, že zemřel 24. června 1949, tři roky po odsunu a doslova několik dnů poté, co vznikly dvě z básní této naší ukázky.
- - - - -
* Horní Planá
obrazová přílohaobrazová příloha další stranadalší strana

(c) Jihočeská vědecká knihovna 2001-2017
Licence Creative Commons
Kohoutí kříž, autor překladů a českých textů Jan Mareš, elektronická verze Ivo Kareš, podléhá licenci
Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko