Úvod Úvod Studie Obsah Obsah Najít Poslat email TOPlist

THOMAS GEIST

Polletitzer Heimatlied Boletická píseň domovská

Kenn ein Plätzchen schmuck und liebst,
dort im Böhmerwalde.
Dieses Ort heißt Polletitz;
liegt auf sonn'ger Halde.

Rings herum sind Bergeshöh'n,
Tannengrün und Auen.
Deutsche Heimat, wunderschön
bist Du anzuschauen.

Dieses Plätzchen wonniglich
mit dem trauten Kirchlein,
Schon vom Berge grüßet mich,
wie Großmutters Kindlein:

"Liebes Kind komm her zu mir,
lass Dich herzlich küssen,
Will erzählen Schönes Dir,
möcht Dich nicht mehr missen.

Musst Du von hier gehen fort,
in die weite Ferne,
Liebes Kind, bleib treu auch dort,
denke meiner gerne.

Bleibe treu der Heimat Dein,
kehre zu uns wieder;
Halte Herz und Seele rein,
sei deutsch, fromm und bieder!"

Znáš ten přelíbezný kraj
u nás na Šumavě?
Boletice, zemský ráj,
sluní se tu v trávě.

Kolem vůně horských luk,
nekonečných lesů.
Domove, Tvé řeči zvuk
věrně v srdci nesu.

Vlídný vršek s kostelem
zdáli pozdraví tě.
Všude kolem rodná zem,
tys pak její dítě:

volá si tě k sobě zas,
v náruči tě schová.
Nikdy neopustí nás
její sladká slova.

A když přece do světa
jít mně přikázáno,
sem zpět mysl zalétá
navečer i ráno.

Věrni řeči domova,
věrni srdci svému,
s dětskou duší odznova
vracíme se k němu!

Glaube und Heimat, 1964, s. 278

Osudy této písně jsou snad i spletitější než sudba památného kostela a nádherného, kdysi snad i nádhernějšího kusu země kolem. V Glaube und Heimat ročníku 1964, číslo 5, byl jako její autor uveden někdejší boletický učitel Franz Plach (1883-1969), který v jednom z dalších čísel na s. 278 uvedl ovšem věc na pravou míru. Učil v Boleticích v letech 1927-1932 a píseň, pocházející od kašperskohorského školního suplenta Maxe Hornera (ten ji pod názvem Bergreichensteiner Lied otiskl už v roce 1907 v českobudějovickém listě Südböhmische Volkszeitung), zpíval s dětmi při vlastivědném vyučování. Text prošel četnými úpravami a poněvadž jejich původcem byl nejvíce boletický děkan Geist, konečné znění "boletické hymny" jako by náleželo vlastně jemu. To už proto, že o osudu Maxe Hornera víme nadále jen tolik, že roku 1909 zanechal učení, stal se novinářem a po roce 1914 mizí jakákoli stopa, spojená s jeho osobou. Snad zahynul ve víru první světové války. Pod jménem Franze Placha byla pak ještě třináct let po jeho smrti v krajanském časopise Hoam ročníku 1982 na s.380 otištěna i tzv."Stubener Lied" o vsi Hůrka při dnešním Lipenském jezeře, kde jinými slovy, zato na stále stejný nápěv Gold und Silber lieb ich sehr, zazněla stejná, původně kašperskohorská, poté boletická píseň údajně ještě roku 1944, jak vzpomíná na svého učitele jeden z někdejších hůreckých školáků, aniž ví už o původu písně co bližšího. I s vědomím všech zmíněných skutečností uvádíme Plachovu "variantu" při jeho jméně. O děkanu Geistovi (narozen v Malém Ratmírově-Klein Rammerschlag v okrese Jindřichův Hradec-Neuhaus 8. prosince 1873) víme, že působil v Boleticích až do odsunu posledních německých obyvatel roku 1946, po té druhé z obou světových válek. On sám směl zůstat "doma" a zemřel v Českém Krumlově 30. listopadu 1958. Ještě deset dnů před svou smrtí četl prý naposledy pravidelnou denní mši. Dva dny nato ho postihla mozková mrtvice, po níž ochrnul na pravou stranu těla. Pevné srdce ještě přes týden odolávalo, mluvit už ale nemohl. Roku 1959 měl oslavit šedesátileté jubileum kněžství. Pohřeb se konal u poutního kostela v Kájově za asistence 13 kněží a na tamním hřbitově spí spoluautor "boletické hymny" i svůj tichý sen.
- - - - -
* Malý Ratmírov / Boletice / † Český Krumlov / † † Kájov
obrazová přílohaobrazová příloha další stranadalší strana

(c) Jihočeská vědecká knihovna 2001-2017
Licence Creative Commons
Kohoutí kříž, autor překladů a českých textů Jan Mareš, elektronická verze Ivo Kareš, podléhá licenci
Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko